Ministr Rath se nás snaží přesvědčit, že lze ušetřit náklady na zdravotní péči tím, že se plánované zákroky odsunou z letošního na příští rok. To je ovšem holý ekonomický nesmysl, kterým lze nanejvýš našvindlovat bilanci letošního roku, ale problém deficitního financování se tím nevyřeší ani náhodou. Pouze se podle hesla „po nás potopa“ odsune na další rok. Odsouvání operací, když už na ně nemocnice má kapacitu, je přece zbytečným plýtváním. Nemocniční budovy totiž stojí, svítit a topit se v nich musí tak jako tak (protože tam jsou akutní pacienti), mzda lékařům, sestrám a pomocnému personálu se taky musí platit, ať už slouží na oddělení plném nebo poloprázdném. Nebo se snad nemocnice úplně zavřou a lékaři a sestry a další personál dostanou na prosinec neplacené volno? Drahé přístrojové vybavení nemocnic morálně zastarává, ať už je využíváno hodně, málo nebo vůbec. Čím méně je využíváno, tím dražší je jedno jeho použití. Suma sumárum: čím méně je nemocnice vytížená, tím více se v ní plýtvá.

V rámci zdravotní osvěty bylo nám pacientům vždycky vtloukáno do hlavy, že čím včasnější zákrok, tím méně rozsáhlý bude, tím méně to bude bolet, tím rychleji se po zákroku zotavíme a tím větší šance bude na úplné uzdravení bez následků. A tudíž tím levněji pojišťovnu naše léčení vyjde. Doktor Rath nás ale přesvědčuje o pravém opaku: že je možné klidně zákrok odložit bez toho, že by pacient utrpěl újmu. Bude aspoň odložený zákrok levnější, než ten včasný? To sotva. Bude přinejmenším stejně drahý, nebo spíš dražší. U zanedbaného pacienta přece může dojít ke zhoršení jeho nemoci a pravděpodobnost komplikací se zvýší. Dále mezitím vzrostou platy lékařů (jak už svým „bonusovým a sankčním řádem“ pan ministr zařídil), což rovněž všechny operace prodraží. Díky dražším energiím a vůbec nenulové inflaci se zvýší i provozní náklady nemocnic. Dá se tedy očekávat, že na identickou operaci budou v příštím roce vyšší náklady, než v roce letošním. Tedy že se na tom odsunutí nejen neušetří, ale spíš prodělá.

Mnohem horší je ale psychická i fyzická újma, kterou utrpí pacient. Na operaci se nikdo netěší, ale když už na ni musí, chce ji mít co nejdříve za sebou. Odložení operace způsobí pacientům zbytečně prodlužovaný stres a jejich psychická nepohoda se odrazí ve zhoršení fyzického stavu a možných komplikacích. A to ani nemluvím o případech, kdy pacienta něco bolí a od operace očekává úlevu, která se hned tak nedostaví jen proto, aby nás dr. Rath mohl ohlupovat svou trapnou předvolební fintou s údajným „šetřením nákladů“. Krédo z jeho odborářských časů: „pacienty to musí bolet“ si ostatně ještě dobře pamatujeme.

Existuje jen jedna možnost, jak by se odkládáním operací opravdu daly ušetřit náklady, a sice ta, že se operace neuskuteční vůbec. Buď se pacient zázračně uzdraví sám, nebo zemře, aniž by se operace dočkal. Být to lidovecký ministr, tak by se snad dalo očekávat, že se upřímně modlí za to zázračné uzdravení, ale u bezskrupulózního dr. Ratha, pokud to s těmi ušetřenými náklady myslí opravdu vážně, lze bohužel předpokládat jen to druhé, tedy že očekává smrt pacienta. Klidně nechá pacienty zemřít, jen aby ušetřil za jejich operace.

Kromě čekajících na operaci se bezcitný doktor Rath chystá nechat zemřít nebo aspoň zmrzačit také ty, kteří trpí vzácnými nemocemi a nezbytně potřebují vyjímečné extrémně drahé léky. Takoví lidé představují jen malý rezervoár voličských hlasů, tak se na ně duo Paroubek-Rath prostě vykašle a ty léky jim pojišťovna přestane hradit, ať si klidně třeba zemřou. Zato nás zdravých voličů, co tu a tam potřebujeme acylpyrin nebo paralen, jsou milióny, a proto nás pan Rath ve službách ČSSD bude dál korumpovat tím, že tyto levné léky budeme mít i nadále zadarmo. Přesně tak totiž vypadá naplnění volebního hesla „lidskost proti sobectví“ v Rathově socialistické praxi.

Článek vyšel 30.11.2005 v MF Dnes pod názvem „Rath šetří na těžce nemocných“