V nedělní televizní debatě o sobě ministr zdravotnictví prohlásil, že není Albus Brumbál. Minimálně jedna pravdivá věta z jeho úst zazněla v nedělním popoledni. Abusem Brumbálem skutečně není. Je ministrem zdravotnictví. Ministr zmíněný v knižním příběhu, na který touto větou odkazuje, se totiž jmenuje Popletal.

A když už používá polovičatá prohlášení a sděluje pacientům, aby pro své vysoce doplatkové léky chodili do levných, státních lékáren v nemocnicích, měl by k tomu také říci, jak to taková levná státní lékárna dokáže.

Jedním podpisem úhradové vyhlášky totiž stanoví:

1. kolik je prodejní cena výrobce
2. kolik si nejvýše přidá distribuce a lékárna
3. kolik za lék zaplatí VZP

Jestliže podle této vyhlášky existují léky, u nichž již cena výrobce převyšuje úhradu pojišťovny, je nemožné, aby byl tento lék bez doplatku, dokonce ani při nulovém navýšení v distribuční síti.

Přesto se tak děje. Děje se tak ve státních nemocnicích, které jsou přímo podřízeny ministerstvu. Jak je to možné? Vysvětlení se nabízí několik.

Buď mají tyto státní nemocnice, a tedy ministerstvo, nějakou vlastní dohodu o cenách s výrobcem těchto léků. Pak se divím, proč se tato dohoda neprojevila ve výši ceny výrobce ve vyhlášce o cenách a byla tak stejná pro pacienty v sousedství státní nemocnice stejně jako pro pacienty v pohraničí.

Nebo je možné, že mají tato státní pracoviště tak vysoký odběr těchto léků, že jim výrobce poskytuje nějaké "množstevní slevy". Je zcela očividné, že z ministerského prohlášení vyplývá, že téměř 100% těchto odběrů je kvůli doplatku realizováno ve státních lékárnách. Pak se znovu ptám, proč tyto slevy neposkytuje výrobce státu rovnou a nejsou zakotveny ve výše uvedené vyhlášce?

Nebo je všechno jinak. Ministr říká, že pacienti nedoplácejí, státní lékárny jsou jediné, které ministr řídí. Poslouchají a pacient v nich žádný doplatek neplatí.

Prostým matematickým výpočtem zjistím, že každým takovým nevybraným doplatkem státní lékárna prodělává. Jestliže prodělává státní lékárna, prodělává stát. Potřebuje to další vysvětlování?

Myslím, že ne. Dluhy státních podniků zaplatíme příspěvkem z rozpočtu, to znamená z daní. Bude-li tento typ léku bez doplatku už ve vyhlášce, zaplatíme ho samozřejmě také z daní. Ale to by státní lékárny a hlavně ministr Popletal, promiňte, Rath, nevypadal tak hezky.

Jestliže svým chováním státní lékárny, dobrovolně nebo na žádost vedení nemocnic či dokonce na žádost samotného ministra, přispívají ke zvyšování dluhu veřejného zdravotnictví, vyzývám své kolegy, lékárníky v nich zaměstnané, aby se těmto tlakům bránili. Může se totiž stát, že někdy v budoucnu budou oni označeni za viníky stále se zvyšujícího dluhu ve zdravotnictví.

Autor je lékárník