Kauza Čunek začala, když se neznámý starosta - z pohledu pražských "bossů" - z neznámého Vsetína dostal na místo předsedy KDU -ČSL. Nejprve si řekněme, co to je či byla KDU-ČSL. Začít by se mělo nejlépe ČSL, Československou stranou lidovou. Bývalou kolaborantskou stranou s KSČ už od roku 1948. Její členové by se dali rozdělit nejprve na místní jihomoravské členstvo. Takový ten správný pracovitý "rurální" lid, jehož vesnice jsou vzorově uklizené, víno - to pro sebe a dneska i pro Pražáky - kvalitní a tak nějak se podobají rakouským lidovcům s "lidovým" přesahem k zemitému nacionalismu a tichému rasismu. Vedení strany v Praze a Brně jsou komunisté, co chodí do kostela. Funkcionáři ČSL vynikali vždy neobyčejnou schopností přisát se na režim. Ve prospěch obce i svůj.

KDU je parta, co to s křesťanskou demokratickou orientací myslí asi dobře, ale jsou v té straně jen do počtu. V praxi většinou mimořádně neschopní a bez jakékoliv členské základny.

A najednou byl zvolen předsedou téhle pijavice kombinované s hadem neznámý Jiří Čunek. Kalousek se poroučel a s ním i mnohé "pevné vztahy". A navíc, začal uplatňovat občas zdravý selský rozum, který se mu osvědčil ve Vsetíne. A to asi neměl dělat.

To, co se pak začalo dít, by bylo možno učit jako ukázku, jak funguje postkomunistický stát. Na jakých principech, jak je ovládán a jak jsou manipulováni voliči, které přeci jen občas politici potřebují. Do útoku na Čunka zatroubili zelení pravdoláskovníci v jednom šiku s profesionálními Romy, dále s celým aparátem, který vydělává na "odstraňování diskriminace kohokoli a čehokoli", za což byly utraceny během dvaceti let už miliardy. Aniž by se měl jediný Cikán díky nim lépe. Strana "zelených" v čele s nejúspěšnějším lobbistou všech dob v ČR, jistým Bursíkem, výsledky jehož práce nás přijdou na možná dva biliony korun (dva státní rozpočty), zatroubila k útoku. V té době totiž ovládala nejen Ministerstvo životního prostředí, ale i další penězovod a tím je právě "Ochrana utlačovaných".

Čunkovi se povedlo něco, co do té doby nemělo u nás obdoby. Vystěhoval cikánské i bílé nemakačenky z baráků na náměstí, takže místo otevřel pro obyčejné lidi. Šli do plně vybavených bytových buněk řešených tak, aby odolaly i lidem, kteří neumí bydlet v nájemních domech. To byl malér! Cikánští gangsteři, jako všude propojení s Policií ČR, přišli o vyděračské "nájmy" a poliši o úplatky. Ti z "nepřizpůsobivých", kteří měli zájem si polepšit bytově i společensky, měli najednou možnost protrhnout začarovaný kruh bydlení ve špíně, vyděračství cikánských gangsterů, buzerace od policie atd. To přeci tahle parta novodobých otrokářů s tvářemi svatoušků, co z cikánské bídy žije, nemohla připustit! To byl řev! V novinách a televizi. Obyčejní spořádaní lidé Čunkovi fandili. To byla jeho druhá chyba. To nebylo možno připustit. Dále chtěl kontrolovat výrobce elektřiny a nesouhlasil se zákonem zvýhodňujícím distributory elektřiny, a dopustil se tak několika dalších "fó-pá".

A najednou se objevilo něco, čemu by se mohlo zpočátku říkat "Čunkovo záření". Tedy něco, co známe z nukleární fyziky jako Čerenkovo záření.

Velice stručně jde o to, že když se na jednom místě objeví jisté existující, byť okem neviditelné děje, jsou tak silné, že zničí každého, kdo se k nim jen přiblíží. Právě proto, že jsou téměř neviditelné. Vydávají jen jisté namodralé záření, asi jako obrazovka televize… To je náhoda, co?

Čunek je ve vládě, Čunek vadí, Čunka je potřeba zlikvidovat. V zájmu nás…pardon…jich všech. Kde se vzala, tu se vzala, objevila se v novinách jistá Marcela Urbanová. Prohlásí, že Čunek před ní onanoval, pak že se nemravně obnažoval a nakonec že převzal úplatek.

Media se chytí senzace. Reportérovi ČT je policií nezákonně umožněn přistup ke spisu Čunek a ten z něj zveřejní "vybrané" údaje. Policie lustruje Čunka i jeho příbuzné naprosto protizákonně dvacet let dozadu a ve věcech, které s udáním vůbec nesouvisejí. Případu se zmocní státní zástupci a vyšetřovatelé "proslavení" kauzou Hučín, kde manipulovali spisy, vyhrožovali svědkům, proslavili se zatčením stařičké matky "antikomunistického zločince" Hučína atd.

Milá Marcelka je také první virtuální mrtvolou tohoto spektáklu. Ukáže se, že Čunek žádný úplatek nepřevzal, a nakonec milou dámu obžalují. Vypadá to s ní bledě, ale jako "deux ex machina" doslova božské či Boží rozhodnutí (tj. náhle se objevující nečekané řešení obtížné či dokonce zdánlivě neřešitelné situace) je zproštěna obžaloby. Zastavení jejího trestního stíhání je obhajováno tvrzením, že obviněná sice vypovídala nepravdivě, ale neprokázalo se, že úmyslně. Existuje-li nějaký právní Bůh, musel při čtení toho rozsudku dostat mozkovou mrtvici. S naší justicí to nehnulo. Paní Marcela Urbanová je však za lživou úlohu, kterou hrála na něčí popud ve Vsetíně, společenská mrtvola. Persona non grata.

Případ pak žije vlastním osudem. Odkudsi se objevují s evidentně padělaným "dopisem" pro Urbanovou dva známí a policií zrovna (ta náhoda) vyšetřovaní gauneři pánové Radim Vaškůj a Petr Šmiřák. Jako že Urbanovou uplatí, aby nesvědčila proti Čunkovi. Obvyklá proti-finta známá z pokleslých detektivních románů. Podpis na údajném Čunkově dopisu je falešný, soud si myslí, že je pravý, neuvěřitelná šaškárna. Nevyjde to však. Pánové skončí s trestním stíháním a protože nesplnili svůj úkol, pokračuje jejich kauza s topnými oleji.

V té době už je jasné, že severomoravští státní zástupci a policie hrají nějakou nečistou hru, že manipulují s materiály,a spolupracují s médii na vytvoření určitého obrazu "zločince" Čunka stůj co stůj. Jediné rozumné rozhodnutí, nemá-li celá justice a vůbec celý stát být hračkou v něčích neznámých rukách, bylo celý případ téhle partě odebrat.

V té době je totiž i úplnému právnímu blbci jasné, že celé je to manipulace. Někým organizovaná a řízená. Na případ se pak nabalují i jiné "zájmy", takže to celé začíná ožívat jako "zoombie", která je svým tvůrcem řízena jen částečně. " Severomoravákům", oblíbeným u jistých skupin politiků, je případ odebrán.

Mediální obětí je i Stanislav Potoczek, který byl odpovědný za vydání onoho osudového usnesení o odnětí případu zjevně zaujatým a i formálně chybujícím osobám a za přikázání věci ze 4. června 2007 do Jihlavy

Další virtuální mrtvolou se tak stal jihlavský státní zástupce Arif Salichov, podle jehož usnesení "nebyl trestný čin prokázán, tedy se nestal". Media se mohla pomátnout! Jimi usvědčený zločinec že nic neudělal? No my to dokážeme - tedy hubou, že.

Situace začala být i z celostátního hlediska vážná. Někdo se snažil shodit Topolánkovu vládu a zničit Čunkovu KDU-ČSL. V té době se setkali významní justiční funkcionáři, později známí jako "justiční mafie".

Vysoká funkcionářka ČSSD Marie Benešová, bývalá nejvyšší státní zástupkyně, pronesla útočný politický projev, který měl být zatroubením do útoku po očekávaném vítězství CSSD a KSČM ve volbách. Kdo by chtěl zabránit zničení Čunka a tím poražení vlády, bude zničen! Jen co přijdou volby. Jenže volby nebyly. Mimořádný tlak vyvíjela ČSSD také na státní zástupce a snažila se za každou cenu odvolat Veseckou. Někteří žalobci, kteří trvali na svém, že je celá kauza zmanipulovaná, a kteří si včas neuvědomili "marxistickou pravdu", že "svoboda je správně pochopená nutnost", a trvali na nesouhlasu se zmanipulováním případu Jiřího Čunka, byli vystaveni šikaně jdoucí až do odvolání z funkcí.

Jako členové justiční mafie byli označeni Renata Vesecká spolu s bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou, jeho prvním náměstkem Karlem Černovským, náměstkem vrchního státního zástupce v Praze Liborem Grygárkem, krajským státním zástupcem v Brně Petrem Coufalem a okresním státním zástupcem v Jihlavě Arifem Salichovem. Bránili se sice soudně, ale samotný proces byl ukázkou, jak v demokracii soudní proces vypadat nemá.

Takzvaná "stínová ministryně" za ČSSD sice u soudu vyhrála, v praxi však pravděpodobně prohrála svoji odbornou i politickou budoucnost. Nadále ji skutečně nikdo nemůže brát vážně jako nezávislého právníka. Přispělo k tomu jistě i to, že je mediálně "neprodejná". Díky jejímu vzhledu a slovnímu vyjadřování si na tom diváci TV smlsli. Na body vyhrála Vesecká.

Kdo prohrál úplně, je soudce Cepl mladší. Jeho první rozsudek mu pro naprostou nepřístojnost z právního hlediska vrátil nadřízený soud. Snad jej vydal v domnění, že obrovská úcta a uznání k jeho otci se automaticky přenese na něj. Takže vytvořil, jakoby náhodou, místo rozsudku politický pamflet.

V této fázi případu byla jistě Justiční mafie ráda, že u nás nejsou rozsudky smrti. Protože i mně, laikovi, odůvodnění rozsudku Cepla mladšího připadalo podivně známé. Z dob, kdy by za takovýto "zločin" byl špagát. No když mohl dostat Mlynář "za nic" pět let, tak coby ne?!

A rány začaly padat "jak o Božím těle". Renata Vesecká projevuje sice klid a přehled, ale tlak, aby byla odvolána, sílí. Proč sílí, když postupovala v souladu se zákony, není jasné. Ani postup nového ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Brání se, ale bahno na něj lítá, co to jde.

V zásadě tak můžeme říci, že jsme jen krůček od toho, abychom všechny anebo většinu takzvaných členů takzvané "justiční mafie" i jejich protivníky označili za virtuálně padlé.

Poslední kolo bitvy (tedy momentálně poslední, že) proběhlo ve věci kárné žaloby na Pavla Kučeru, místopředsedu Nejvyššího soudu (NS). Něco takého demokratické státy neznají. Do kauzy se - i z hlediska obyčejných lidí mimořádně nechutně - zamíchala mimořádně nepopulární, Ústavním soudem doživotně neodvolatelná předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Podala na svého podřízeného a konkurenta "kárnou žalobu". Její postoj je dle mnoha odborníků tak morálně vadný, že ji vyzval k abdikaci i spolek Šalamoun.

Z hlediska politické budoucnosti je i Iva Brožová mediální mrtvola.

Pražský vrchní soud 7. 6. 2010 zbavil místopředsedu NS Pavla Kučeru funkce soudce. Uznal ho vinným z ovlivňování vyšetřování údajné korupční kauzy bývalého vicepremiéra a exšéfa KDU-ČSL Jiřího Čunka. Mimořádné na rozsudku není to, že zbavil Kučeru taláru, ale jak se to stalo. Kárný senát vyslechl jak stanoviska a svědectví ve pospěch obžaloby, tak ve prospěch obhajoby. Neuvěřitelné na tom je, že všechna svědectví - vše pouze ústní, bez jiných důkazů - ve prospěch Kučery nevzal úvahu a všechna svědectví proti vzal za bernou minci.

Kdyby se tohle stalo v nějakém podřadném filmu, takové pohrdání svědectvím ve prospěch obžalovaného a bagatelizování opačných svědectví, budete očekávat, že se na obzoru objeví kladný hrdina. V kovbojce na koni, dneska v autě - a přijede udělat pořádek a nastolit spravedlnost. U nás nic. I novináři koukali jak vrány - viz jejich komentáře.

V každém případě je z ostravské státní zástupkyně Zlatuše Andělové další virtuální mrtvola, jak bylo její svědectví nedůvěryhodné. Tohle by normálně neprošlo ani u okresního soudu, i kdyby byl soudce po flámu a přísedící ožralí. Kárnému senátu to nevadilo. Asi věděli své.

Podíváme-li se tedy dnes na výsledek "Akce Čunek", vidíme:

1. Čunka se podařilo z velké politiky vyhnat
2. Dalším výsledkem je mrtvola KDU-ČSL, té asi není pomoci.
3. Hodnověrnost justice je na nule.
4. Soudy jsou podezřelé, že soudí na politickou objednávku.
5. Veřejnost je přesvědčena, že policie v tomto případě lhala, podváděla, falšovala důkazy a vůbec konala protiprávně
6. Státní zástupci jsou otřeseni. Post nejvyšší státní zástupkyně byl významově a morálně poškozen
7. Všude kolem dokola se válí "virtuální mrtvoly" právníků a pracovníků justice. A to nevíme, kolik "neznámých bojovníků" na nižších místech tahle hra smetla.
8. Z trosek KDU-ČSL vyrostla politická strana, o které nevíme nic, než že ji vede kníže a muž, jenž prohrál s Čunkem ve volbách na sjezdu KDU-ČSL.
9. Samotný průběh pak obrovsky poškodil jak jméno ČR v zahraničí, tak elementární důvěru v právní stát u nás.

Vskutku neobyčejný výsledek. A obávám se, že to nebyl posední výstřel, ten, co padl proti Kučerovi. A jak už bývá v naší justici zvykem, výstřel ze zálohy jedovatou kulkou. Kdo zmáčkl spoušť, se ví. Iva Brožová. Ale kdo mířil a nabíjel, se neví. Myšlenky a pohnutky "kulky", tedy soudce kárného senátu, snad už ani nejsou relevantní.