Dohoda s konzervativní opozicí na služebním zákoně se koalici bude vracet ještě dlouho. Jak by ne, když ustoupila v tom hlavním – důsledném oddělení politického vlivu od chodu státní byrokracie. Podle uzavřeného kompromisu by nyní měl být šéf státní služby zástupcem ministra vnitra (a je jedno, že jmenovaný celou vládou) a i osud státních tajemníků by měl být v rukou kabinetu. Přitom stačilo zvýšit prostupnost státní správy pro zdatné jedince ze samospráv, neziskovek či akademického sektoru, ještě jednou promyslet pozice náměstků/sekčních šéfů a věnovat pozornost okruhu úřadů, na něž by se zákon vztahoval.

Kdyby vláda jednala s KSČM a Úsvitem, majícími ve Sněmovně víc hlasů než ODS a TOP 09/STAN, ani by příliš ze svých pozic ustupovat nemusela. Jenže KSČM a Úsvit nevydíraly a nehrozily obstrukcemi. Proto koalice, v níž ani Babišovo ANO pro samostatné úřednictvo zrovna dvakrát neplane, přistoupila na hru protřelého a neúnavného šíbra Miroslava Kalouska a občanských demokratů, kteří již na klientelismus dojeli prudkým úbytkem voličů.

Reakci Evropské komise ještě neznáme. Víme, že je brunátný ministr Jiří Dienstbier, který s vládními legislativci pomáhal dát poslanecké úpravě služebního zákona náležitou fazónu, ostře kompromis odmítly odbory i protikorupční spolky zastřešené iniciativou Rekonstrukce státu.

Ozval se také prezident Miloš Zeman, který stál u vzniku první verze služebního zákona, která byla přijata v roce 2002, ale v platnost nikdy nevstoupila. Přitom mohla k 1. lednu 2015, pokud by momentálně přepisovaný koaliční návrh padl pod stůl. Zemanova a Špidlova verze byla dobrá, jen finančně náročnější, poněvadž počítala mj. i s definitivou pro úředníky. Dnes by ji za to asi nejvíc tepal Andrej Babiš.

Zemanovi se ústupky pravici, zejména pohřbení generálního ředitelství státní služby, nelíbí, ale je ochoten je tolerovat. Znovu však vznesl námitku k působení politických náměstků („budižkničemů“) na ministerstvech. Toho se chytil všudypřítomný Kalousek, aby připomněl, že ani pravice nechtěla model dvojích náměstků, politických a apolitických. To je fakt. Nedodal ale, že v jejích představách by političtí zůstali náměstci všichni. Jen bychom jistě slyšeli, že jde o politicky nominované odborníky. Prostě dnešní stav, o kterém je zhusta lepší pomlčet.

Pokud se vůbec stihne připravit upravená podoba služebního zákona a bude-li obhájena i v Bruselu, dočkáme se státní správy jen o fous profesionálnější a nezávislejší než dnes. Spíš se ale vlk nažere a koza zůstane celá. Dlouhé prsty partají zůstanou zachovány, k radosti TOP 09/STAN, ODS i ČSSD, KDU-ČSL a ANO. Koalice se ovšem vzdálí svým původním ideálům, ale i mnohým voličům a sympatizantům, včetně vlivných občanských sdružení. Není náhodou, že Rekonstrukce státu, k níž se před volbami přihlásili poslanci ze všech vládních stran, varovala, že i ze zákona o zveřejňování smluv států, krajů a jejich firem, který měl výrazně omezit prostor pro korupci, může zůstat torzo.

Docela dobře se tak může stát, že některými opěvovaný konsensus mezi vládou a částí opozice pouze prohloubí politický marasmus a nedůvěru lidí ve své volené zástupce.