Vnímal jsem jednoznačně kladně rychlost a účinnost opatření, která přijala vláda ČR v době, kdy explodovala vlna koronavirové nákazy v Itálii a Španělsku. Podařilo se zabrzdit možnost exponenciálního nástupu zdravotnictvím nezvladatelného onemocnění. Nebyly ochranné prostředky, nebyl dostatek lůžek s intenzivní péčí. Nesouhlasil jsem tehdy s mnoha kritiky vlády a jejích opatření.

Tehdy profesor Prymula zastával přijatelný názor, že čekáme, až se exponenciální vývoj nakažených promění v lineární a sestupnou křivku. Tento stav nastal. Pan Prymula však nadále hodlá udržovat stav blízký stavu válečnému. K této zálibě ho patrně vede nikoli odbornost lékařská, nýbrž odbornost vojenská. Neuvědomuje si, že dnes žijeme ve svobodné demokratické společnosti svobodných a svéprávných lidí. Práva zaručená Ústavou nelze omezovat do nekonečna a nelze mlčky snášet státní dirigismus, který povede k situaci pozvolného vaření žáby – žába si na pozvolný vzestup teploty zvykne a nakonec nezaznamená, že už je uvařená.

Jak velmi trefně poznamenal v jiné souvislosti jeden politik: „Je to jako se zubní pastou. Snadno se z tuby vymačká, ale obtížně se vpraví zpátky…!“.

Stát v demokratické společnosti spravuje vláda v rámci svých kompetencí a překračování těchto kompetencí může umožňovat v souladu s Ústavou a v jejích mezích pouze Parlament ČR. Není možné, aby stát a omezování základních práv a svobod řídil nikým nevolený člověk, byť má titul profesora. K tomu nemá pravomoci udělené mu voliči, a také nenese za svá rozhodnutí žádnou odpovědnost. Je pouze úředníkem ministerstva a striktním vyjádřením, kolik rodin se dále může stýkat, a dalšími autoritářskými názory zjevně překračuje meze, které mu vymezuje jeho postavení ve státním aparátu a které by ho naopak mělo vést ke zdrženlivosti.

Profesor Roman Prymula je jistě kvalifikovaný odborník (nikoli jediný na zeměkouli), ale nemůže si osobovat práva, která nemá. Vyzývám proto Parlament ČR a Vládu ČR, aby výhradně tyto instituce nadále vydávaly stanoviska a doporučení a zdržely se v maximální míře zásahů do práv a svobod zaručených občanům Ústavou nad rámec naprosté nezbytnosti. Občané ČR jsou suverénem demokratických poměrů a je nezbytné považovat je za svéprávné, schopné rozhodovat o sobě podle vlastního uvážení.

Plně se ztotožňuji s názorem exprezidenta ČR, prof. Ing. Václava Klause, CSc., že občanská společnost se musí všem pokusům o návrat k autoritářským poměrům aktivně bránit.