Pro Miloše Zemana je podstatný výsledek. Pnutí v ČSSD vynese nahoru lidi jemu blízké

Jen co Rusnokovi ministři usedli do svých křesel, začala se drobit sociální demokracie. Dřívější odpor a silná prohlášení "důvěru nikdy" se měnily ve svůj opak jako sníh ve vodu na jarním sluníčku. Snad každému socialistovi je už jasné, jakou chybu udělal jejich předseda Bohuslav Sobotka, když v neoficiálním rozhovoru s prezidentem odmítl ucházet se o sestavení vlády po pádu Nečasova kabinetu. Tím se vzdal jediné páky, kterou mohl použít na přesvědčení TOP 09 k hlasování o rozpuštění sněmovny a vypsání předčasných voleb.

Komu to nedošlo hned, tomu to vysvětlil sám pan prezident v rozhovoru, který vyšel minulý týden v deníku Právo. Má jen dva pokusy, a pokud bude pravicová stojednička existovat, musí ji brát v úvahu. Zopakoval to, co jsme na těchto stránkách konstatovali dávno. Není na to třeba příliš politické chytrosti. Zeman nemá moc skrupulí, občas má virózu, ale mozek má stále funkční. Na rozdíl od velké části lidí, kteří s ním nyní musejí hrát ony politické šachy.

V ČSSD tomu zřejmě rozuměl jen Michal Hašek, ale nos nevystrkoval, protože sebeznemožnění Sobotky mu otevírá cestu k premiérskému křeslu po řádných volbách v červnu příštího roku, k nimž nás dovede s velkou pravděpodobností vláda Miroslavy Němcové v nečasovském složení.

Pokud se samozřejmě Rusnokovi nepodaří rozlomit současnou stojedničkovou koalici nebo od ní neodloupne alespoň dva kousky, které se nebudou bát osudu Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksy. Nebo pro ně sežene tolik, aby se jim to i tak vyplatilo. Nákupy přeběhlíků budou teď drahé.

Můžeme si klást otázku, proč to Zeman zaranžoval tak, jak to nyní sledujeme. Měl zapotřebí ostrou kritiku nejen doma, ale i ze zahraničí a zpochybňování demokratičnosti svého postupu? Opravdu mu bylo až tak proti mysli postupovat, jako postupoval Václav Klaus, když jmenoval po pádu Vladimíra Špidly premiérem nejprve Stanislava Grosse a potom Jiřího Paroubka? A co s tím má společného to, že byl zvolen v přímé volbě, a nikoli oběma komorami Parlamentu?

Dá se říci, že právě poslední otázka je klíčová.

Jeho voliči by mu jmenování Němcové premiérkou jen tak neodpustili. A nejspíše ani za pět let, až se bude chtít znovu ucházet o druhý mandát. Sobotka zřejmě tento faktor podcenil. Navíc platí argument, že vláda, jejíž členové jsou vyšetřováni policií, musí být nestabilní. A nelze se nezastavit u toho, že žádost o vydání Nečase přišla až s velkým zpožděním. Dost možná lze stejnou žádost očekávat i v případě Miroslava Kalouska, který posty oněm rebelům musel zúřadovat. Až to vypadá jako koordinovaný postup prezidenta a státních zástupců. Doufejme, že to je pouze zdání.

Pro Zemana je podstatný výsledek. Hluboké pnutí v ČSSD vynese nahoru lidi jemu blízké. Voliče, kteří od této strany odpadnou, posbírá strana Zemanovců a upevní své naděje na jasný vstup do sněmovny po volbách, které i pro ně jsou výhodnější v řádném termínu.

A naděje na účast v jakékoli vládě podstatně vzroste. Nehledě na to, že Rusnokovi ministři jim jsou schopni umést cestičky do státní správy i státních firem hezky dopředu.

Pravice bude týrána a vláčena skandály, což Zemana jistě netrápí. A to, že prezidentovy postupy vypadají tak trochu jako vláčení demokratických a ústavních principů špinavým blátem, na to se po čase zapomene.

Jenže do voleb je přece jen ještě skoro rok a za ten se mohou stát různé věci. Stačí si vzpomenout, jak to v roce 2005 vypadalo na jasné vítězství ODS. Zbyla z něj přitom upachtěná plichta sto na sto, která vytvořila podhoubí pro špinavé obchody, na něž o mnoho let později pravice dojíždí. Takže ani Zeman by neměl spoléhat na to, že má odpracováno. A pravicové strany by neměly rezignovat, protože jejich témata jsou v současné Evropě mimořádně aktuální a za rok budou znít ještě silněji.