České politické strany se naučily na 1. máje neulejvat a věnovat pozornost svým voličům. Přesto je paradoxní, že letošní Svátek práce pojala patrně nejpolitičtěji pravicová Občanská demokratická strana, která momentálně žije odporem k registračním pokladnám.

Naopak ANO v pátek v pražské Troji prezentovalo výhody elektronické evidence tržeb – na klobáse, jež pravděpodobně pocházela z Babišova byznysového holdingu, a to jen za symbolickou dvacetikorunu. Sportovní disciplíny pak skrývaly politické jinotaje. Kdo se rozhodl pro přetahování lanem, mohl si připadat jako na koaliční radě. Pytle, ve kterých se skákalo, zase připomínaly Babišovy vágní, neurčité předvolební sliby.

Že hnutí myslí i na zadní kolečka, doložil vznik organizace Mladé ANO, která babišovce přibližuje klasickým stranám pečujícím o omladinu. „Dávají nám zpětnou vazbu, co se týká starého ANO, protože my také potřebujeme mít informace od mladých, kteří říkají pravdu,“ pronesl Andrej Babiš, aniž by mu asi úplně došlo, co tím právě řekl o onom „starém“ ANO.

Čiperná byla i sociálně demokratická mládež. Ostravský spolek BoMladí!!! uctil památku dělníků, kteří bojovali za práva dnešních zaměstnanců a za zlepšení podmínek v práci. Je to o to důležitější, že samotná ČSSD projevila víc opatrnosti než odvahy, když se rozhodla většinu prvomájových akcí pojmout zábavně.

U komunistů bylo politiky o poznání víc. Na holešovickém Výstavišti byla tématem diskusních hloučků, ve velkém se podepisovaly petice. Jejich obsah jakoby ale občas naznačoval, že sympatizanti KSČM žijí v uzavřené bublině mimo prostor a čas, které se každodenní realita příliš nedotýká. Zaměřovaly se třeba na vystoupení České republiky ze Severoatlantické aliance, transatlatickou smlouvu o obchodním a investičním partnerství nebo na zachování sochy maršála Koněva v Dejvicích.

Komunistický První máj má povahu především rituální a společenskou. Příznivci uvidí radikální poslankyni Semelovou, v davu narazí na bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Jakeše a zahřímají si na podporu světového míru. Všem je ale jasné, že k reálné moci si komunisté hned tak nepřičichnou.

Všechno to je ale lepší než strojená apolitičnost většiny stranických prvomájových veselic, včetně těch připravených sociální demokracií. Na nich klobásy a pivo doprovázela hudba a dospělí se se svými dětmi věnovali zejména odpočinkovému programu – skákacím hradům, kolotočům, soutěžím.

Jenže dokud budou politické strany na Svátek práce místo debat o práci stavět skákací hrady, lidé jejich poslání nepochopí. Partaje možná budou občanům drobet sympatičtější, ale to jim ještě mandáty nepřinese. Třeba proto, že voliči mezi nimi těžko najdou rozdíl. Veřejnost si musí uvědomovat užitek politických stran založený na idejích, programu a každodenní práci.

První máj je příležitost k specifické politické inventuře, k vysvětlování učiněných kroků voličům z očí do očí a ke klasické agitaci. Asi není náhodou, že nejlépe si to uvědomují strany, jež třou bídu s nouzí. Potom i ti, kteří například ODS nefandí, musí ocenit, jak s tématy jako ochrana živnostníků nebo odpor proti společné evropské měně vyráží z televizních studií do terénu za politikou žijícími občany.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus