Opoziční strany se po úspěchu koaliční spolupráce při krajských volbách rozhodly použít obdobný recept i napřesrok pro volby parlamentní s cílem odstavit Andreje Babiše od moci. Podle mne tím však tyto volby předem prohrály.
Jednu koalici domlouvají ODS s TOP 09 a KDU-ČSL (zde), druhou pak Piráti se STAN (zde). Spolupráce je teprve na začátku, a tak není ještě ani zdaleka jasné, čím se budou obě uskupení snažit voliče oslovit. Nicméně již nyní je zřejmé, že především v případě první ze zmiňovaných bude hledání programových průsečíků hodně složité a toto uskupení tak bude ze všeho nejvíce připomínat pytel blech. Ale to nechme zatím stranou a zamysleme se nad tím, zda vůbec mají tyto dvě koalice šanci parlamentní většinu získat a společně nakráčet do „Strakovky“ hlavním vchodem. Mnohé napovídá průzkum volebních preferencí společnosti Median (zde) zveřejněný před několika dny.
Ten kromě aktuálního odhadu volebních zisků jednotlivých stran a hnutí přináší i pohled na jejich volební potenciál, který u každého subjektu ukazuje, kolik procent voličů je o jeho volbě pevně rozhodnuto („skalní“) a kolik volbu zvažuje („vlažní“). Skutečný volební výsledek by se pak měl pohybovat mezi těmito dvěma hodnotami, přičemž čím více se od sebe liší, tím méně je jistý. Pro volební úspěch koalice je pak důležitá nejen programová blízkost spolupracujících subjektů, ale také to, aby mezi jejich voliči bylo co nejvíce těch „skalních“. Ti jí totiž nejspíš dají hlas i v případě, že do ní bude patřit i strana, kterou třeba zrovna dvakrát nemusí. U „vlažných“ sympatizantů existuje naopak mnohem větší pravděpodobnost, že je to od volby odradí. Je úměrná míře kompromisů, které daná strana při sestavování koaličního programu udělá.
A jak na tom z pohledu podílu „skalních“ voličů jednotlivé strany a hnutí vlastně jsou? Asi málokoho překvapí, že nejlépe je na tom KSČM. V jejím případě patří do „pevného jádra“ zhruba dvě třetiny příznivců. Slušně je na tom také ANO, které se může spolehnout asi na 60 % potenciálních voličů a více než polovinu jich má i SPD. Všechny ostatní musí počítat s mnohem vrtkavější přízní svých sympatizantů. Třeba ČSSD jich má „jistých“ jen 40 %.
Žádná sláva to není ani u členů obou zmiňovaných koalic. Nejlépe je na tom ODS, která si může být jistá svými potenciálními voliči asi na 45 %. KDU-ČSL a Piráti se mohou spolehnout zhruba na třetinu z nich. Což překvapuje u prvně jmenované, o které se vždy tradovalo, že má své voličské jádro pevné. O něco méně než o třetinu „věrných“ se může opřít TOP 09 a nejméně pevné voliče má hnutí STAN, kterému „neuteče“ ani ne pětina z nich.
Co to ovšem pro vznikající koalice znamená? Nic moc povzbudivého. Pokud budeme předpokládat, že „skalní“ voliči zůstanou své straně věrni stůj co stůj, pak by blok ODS, TOP 09 a KDU-ČSL mohl počítat z nějakými 14 – 15 % jistých hlasů a Piráti se STAN dají dohromady 10 %. S takovou podporou se ovšem úsilí o parlamentní většinu mění na boj o to se do sněmovny vůbec dostat. Že by nakonec některá z koalic zůstala před jejími branami je však nepravděpodobné. Ony totiž nějaký ten hlas od těch, kteří k „pevnému jádru“ jejich voličů nepatří, nepochybně získají. Otázkou je, kolik jich bude. Rozhodně míň, než kolik by jich bylo, kdyby strany kandidovaly samostatně. Pro koalice totiž platí, že 1 + 1 < 2.
Dle mého soudu se Piráti se STAN nemusejí obávat přílišného úbytku voličů z důvodu programových neshod. Spojuje je výrazně proevropské směřování a shodu nacházejí i v dalších tématech. Volební výsledek jejich koalice však ohrožuje nestabilita voličské základny hnutí STAN. To se nyní veze na vlně úspěchu v krajských volbách, kdy bylo opravdu hodně vidět. Ta však zanedlouho odezní a „vlažní“ voliči se jim rozutečou. Jejich dílčí volební výsledek tak ani zdaleka nedosáhne aktuálně odhadovaných 7,5 % a bude dělat jen něco málo nad 3 % jejich „pevného jádra“. A co Piráti? Těm jejich voliči spojenectvím se STAN dramaticky neubydou, takže do koaličního součtu přispějí zhruba těmi 13 – 14 %, kolik jim volební model předpovídá dlouhodobě. Dle mého soudu je tedy reálné, že se volební zisk této koalice bude pohybovat někde kolem 17 – 18 %.
Jestliže mezi Piráty a STAN existuje programové spříznění, tak pravý opak platí pro ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Rozdíly jsou především mezi prvními dvěma stranami. Ať už jde o EU, migraci nebo problematiku klimatických změn. A na KDU-ČSL zase působí jako červený hadr na býka taková témata jako je gender nebo práva sexuálních menšin. Výsledkem může být jen absolutně bezzubý koaliční kompromis nebo to, že jedna nebo dvě strany zásadně ustoupí ze svých priorit a vymění je za příslib poslaneckých prebend. Obojí bude mít zničující dopad na ochotu jejich „vlažných“ voličů „hodit“ to i takto slepené koalici. Podle mne tak její pravděpodobný volební zisk jen o málo překoná 15 %, kolik činí součet preferencí „skalních“ příznivců všech tří stran. Viděla bych to tedy stejně jako u Pirátů a STAN na nějakých 17 – 18 %. Tedy jen kousek nad hranicí nutnou pro vstup do parlamentu.
Samozřejmě se nabízí také otázka, kam se podějí „vlažní“ voliči, kteří utvoření zmiňovaných koalic nepřekousnou a hlas jim nedají. Někteří podle mne zůstanou sedět doma, někdo to třeba „hodí“ nově vzniklému uskupení PRO ČR Mikuláše Mináře (zde) a část voličstva ODS se přesune k Trikolóře.
A co hnutí ANO? Podle posledního průzkumu agentury Median se zdá, že jej podcenění druhé vlny řádění koronamršky oslabilo jen mírně, když přišlo pouze o 1,5 procentního bodu podpory. Což je v rámci statistické chyby. Vzhledem k velkému podílu „skalních“ voličů by se tak mohl jeho výsledek opět pohybovat někde kolem 30 %. Rok je samozřejmě dlouhá doba a nikdo neví, co za tu dobu koronamrška ještě předvede a jak vláda zvládne obnovu hospodářství země. Ovšem vzhledem k tomu, že klíče od státní kasy má v šuplíku Andrej Babiš a elektronické rotačky peněz pojedou nepochybně na plný pecky, bylo by velkým překvapením, kdyby došlo k nějakému zásadnímu propadu preferencí z důvodu ekonomických dopadů koronakrize. A tak by s nimi zamávaly asi opravdu jen ty „mrazáky plné mrtvol na ulicích“.
Pro povolební vývoj je samozřejmě také důležité, zda a v jaké síle se do parlamentu dostanou i spojenci hnutí ANO. Tedy ČSSD a KSČM. Socani to mají docela nahnuté, protože mají „jistá“ jen 4 % a o ostatní musí ještě zabojovat. Vzhledem k tomu, jaké zoufalství z nich (nejen) v poslední době čiší, je otázkou, zda vůbec mají čím. KSČM může být o něco klidnější. Té stačí, když přijdou k urnám jejich „věrní“ a měla by v parlamentu usednout. A nezapomínejme ani na SPD. Ta má „jistých“ 6,5 % a v příští sněmovně by tedy také neměla chybět.
Takže si to shrňme. Oba koaliční bloky nedají dohromady víc než kolem 35 % hlasů. Dostanou za ně „zaplaceno“ poslaneckými mandáty lépe, než kdyby kandidovaly jednotlivé subjekty samostatně, a navíc nehrozí nebezpečí, že by TOP 09, STAN nebo KDU-ČSL skončily před branami parlamentu. Otázkou ovšem je, zda cena za to zaplacená není příliš vysoká. Pokud by to totiž jejich členské strany a hnutí riskly a kandidovaly samostatně, tak by mohly za předpokladu, že by se do parlamentu dostaly všechny, počítat se souhrnným volebním ziskem kolem 44 %. Což by po přepočtu na poslanecké mandáty (byť pro „slabě bodující“ strany méně výhodným) mohlo za určitých okolností na těsnou parlamentní většinu stačit.
Dle mého soudu tak strany protibabišovská opozice svým rozhodnutím vytvořit koalice svůj boj o parlamentní většinu předem prohrály. Sněmovní sesle mají sice jisté, ale cenou za to je takové jejich oslabení, že na ně opět zbydou jen ty opoziční. Na nic víc totiž oněch 35 % stačit nebude. Hrou na jistotu tak šanci na odstavení Andreje Babiše od moci předem zahodily. A ten pro to nemusel hnout ani prstem...
Převzato z blogu se souhlasem autorky