V Holandsku je od 18 let člověka jeho prostituce legální. Nyní chtějí hranici posunout na 21 let. Prý umí starší lidé „lépe vyjednávat se zákazníky". U nás jdou za pivo a párek. A někteří za poslanecký plat.

V Holandsku mají mít prostituující u sebe průkaz s fotografií a registračním číslem. Návrh má totiž také pomoci v boji proti násilí, zneužívání a obchodu s lidmi. Návrh rovněž počítá se založením státního registru prostituujících osob. Já bych šel ještě dál. Vždyť prostituce je jedním z hlavních problémů naší společnosti. Nikoli ovšem prostituce těla, ale duše. Chybou je, že slovo prostituce (z lat. prostitutio) je popisováno příliš úzce. Podle definice se jedná o poskytování sexuálních služeb za úplatu nebo jakoukoli jinou protihodnotu. Daleko větším problémem pro společnost je ovšem v principu jiná prostituce, kterou rozdělme na dvě skupiny: prostituce voliče a prostituce voleného. Oba druhy politické prostituce jedinců jsou pak cestou celé společnosti do pekel.

Prostituce voliče

Klasickým příkladem nám bez zbytečného rozepisování budiž „doprava zdarma“ a „zrušení poplatků ve zdravotnictví“, vše doprovázeno pivem, gulášem nebo klobásou na tácku též „zdarma" nebo za 2 Kč. Vděčným příkladem jsou pak téměř všechny další druhy politiky ve volbách nabízených dotací. Když volič zvolí podle tohoto, pak se k prostituci navíc jedná také o okrádání jiných, kteří to pak budou muset zaplatit. Nemám ale žádný návrh na lék proti prostituci voliče. Její existence je přímo úměrná inteligenci, zkušenostem, charakteru a morálce každého z nás.

Prostituce voleného

Podmínky soutěže politických stran nejsou rovné, jak předpokládá Ústava, ale to je na samostatné téma. Pro prostituci voleného je podstatné, že každý člen Parlamentu České republiky byl zvolen díky programu, penězům a práci ostatních. Když nabízel voličům „zvolte mě“, držel nějakou vlajku a zpíval hymnu v něčích barvách. Když pak během jediného volebního období přestoupí do jiné politické strany, do rukou vezme jinou vlajku a začne jako by nic zpívat jinak zabarvenou hymnu, jedná se podle mě o prostituci voleného. V případě založení strany nové a využívání k tomu zázemí parlamentu a přístupu do médií, to už je podle mě zcela za hranicí morálky. Vnímám argument, že ten, kdo přestupuje, může být nakonec „jediný čistý“. V takovém případě si dejme ruku na srdce každý za sebe. Kdybych já byl například přesvědčen, že mě moje strana a její ostatní členové podvedli, a měl jsem pocit, že jsem ten „jediný čistý“, pak poděkuji za společně strávený čas, sbalím si pár švestek a jdu. Jestli chci totiž něco opravdu změnit, těžko to vyřeším uvnitř s těmi původními. Musím přesvědčit nové voliče a od podlahy. Jinak jsem stejný jako ti, od nichž přestupuji.

Ano, osobně jsem zastáncem přímých a jasných řešení. Automatická ztráta mandátu v takových případech by proto měla být podle mě ústavní samozřejmostí. Zatím je to tak, že někdo jde za pivo a párek a někdo za poslanecký plat a výhody. Průkaz s fotkou a registračním číslem mají navíc jen ti druzí, leč registr volených politických prostituujících (a někteří jsou již ve třetí i čtvrté straně) u nás nemáme. Mohou tak znovu s úsměvem žádat o hlasy prostituujících voličů. Čert přece vezmi nějaké idály.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora