Dvě pozoruhodné zprávy se sešly v sobotních novinách. Podle jedné chce ČSSD "zestátňovat" velkou část majetku těm, kteří sami neprokáží, že ho nabyli legálně. V hledáčku úřadů budou jen velmi bohatí lidé, konkrétně ti, kteří si v daném roce koupí nemovitost dražší než deset miliónů či jiné věci dražší než dva milióny korun.

Podle druhé zprávy zkrachovala cestovní kancelář Tomi Tour, která je významná nejen vysokým počtem klientů, ale také tím, že ji možná vlastní a možná nevlastní známý podnikatel Václav Fischer. Každopádně byl její tváří, řídil ji a svou obchodní strategií ji přivedl na buben.

Čím tyhle dvě zprávy souvisejí? Asi tušíme. Václav Fischer už před několika lety prodělal osobní bankrot. Prošel tím nejhorším, co může podnikatele potkat, protože za svůj byznys ručil osobním majetkem. Teoreticky by žádný neměl mít. Jaká je realita? Z malé cestovky od té doby vybudoval velkou a viditelnou firmu, jeho angažmá v ní je však nejasné. Média, ale i správce konkurzní podstaty se mohou jen dohadovat, případně naznačovat to, co je podle selského rozumu zřejmé. Totiž že ji ovládá i vlastnicky.

Ukazuje to, že kdo chce, může svůj osobní majetek lehce "rozpustit" v nepřehledné spleti právnických subjektů. Už dnes se tak děje, do budoucna to bude jen intenzivnější a důslednější. To je jediný prokazatelný dopad zákonů "proti bohatým", které prosazují socialisté. Totiž že se vlastnictví stává méně transparentní a zřejmé. Bohaté to stojí víc energie a peněz. Ale nejsou to peníze, které vybere stát na daních.

Nehledě na to, že i podezřelé příjmy lze legalizovat "dobrými obchody", podobnými třeba těm, které s akciemi dnes už zkrachovalé firmy Moravia Energo udělal bývalý předseda ČSSD Stanislav Gross. To je shodou okolností další zpráva ze sobotního tisku. Podle ní prodal Gross v roce 2007 svůj třetinový podíl v této firmě za 110 miliónů korun.

ČSSD navrhovanými zákony nezlepší státní rozpočet ani neučiní společnost spravedlivější. I kdyby šikanózní zákon, který pro bohaté zavádí "presumpci viny", začal platit (což podle ústavních právníků není pravděpodobné), dotkne se jen minimálního počtu lidí. Proč ho socialisté prosazují? Protože příjemně apeluje na spodní proudy lidské povahy.

Když někdo vlastní stokrát nebo tisíckrát víc než my, bereme to podvědomě jako nespravedlnost. A máme sklon přivítat zákony či opatření, které tyto lidi "skřípnou". Mají přece život o tolik snazší než my, tak ať se vyrovnají i s nějakým tím přísnějším zákonem. Když si toto přiznáme, zjistíme, že taková je taktika ČSSD. Jí navrhovaná legislativa nejde primárně proti podvodníkům, nýbrž bohatství a majetku jako takovému.

Není ostatně náhodou, že se „úhlavním nepřítelem“ Paroubka i jeho stranických přátel stal v posledních dnech Karel Schwarzenberg. Socialistům nevadí jím vedená strana, která bude brát voliče maximálně ODS a lidovcům. Ne, oni spoléhají na to, že že se trefí do „pifky“, kterou mají potenciální voliči ČSSD na bohaté, výjimečné a jinaké.

Je to program vybudovaný na závisti a omezenosti. Dobře, že se nám to znovu a znovu potvrzuje.

(Psáno pro E15)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.