Kde rozhazovat, víme, kde šetřit, nepovíme

Programové prohlášení vlády Petra Fialy je líbivé čtení. Člověk by z něj mohl nabýt falešného dojmu, že tahle vláda dá zemi do pořádku, aniž to kdokoli pocítí. Už teď je ale jasné, že tomu tak nebude.

Pokud jste ho ještě nečetli, tak vězte, že programové prohlášení vlády Petra Fialy, které projednává sněmovna, ujišťuje, že kabinet bude usilovat o vaše blaho a bezpečí.

Je to vcelku líbivé čtení. Obsahuje kupu sympatických plánů, obdobně jako koaliční smlouva. Namátkou: zdravé veřejné finance, konec zadlužování státu, kvalitní vzdělávání, podpora volného trhu, vědy, rodiny, ochrana životního prostředí, digitalizace…

V programovém prohlášení, jak to je u těchto dokumentů obvyklé, najdete realistické cíle, u nichž se dá předpokládat, že je vláda splní. Ale i plány, které se dají zařadit do kategorie vzdušných zámků.

Úspory v mlze

Prohlášení vytyčuje hned jedenáct priorit – od stabilizace veřejných financí přes orientaci na NATO a Evropskou unii i moderní státní správu až po odpovědnost voličům a politickou kulturu. Na první místo však staví stabilizaci veřejných financí.

Dá se tedy předpokládat, že to bude „priorita nejprioritnější“.

Samotná kapitola Veřejné finance má sympatické motto: Šetřit na státu, ne na lidech. Petr Fiala ho občas interpretuje výrokem: „Rozpočet dostaneme pod kontrolu, aniž to lidé pocítí.“

V téhle kapitole koaliční kabinet ujišťuje, že se postará o zodpovědné hospodaření státu a skoncuje s rozhazováním peněz daňových poplatníků. „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže,“ píše se v dokumentu.

Prohlášení však nepopisuje, jak bude vláda šetřit. Snad s výjimkou chystané inventury agend státu, ze které by měl vzejít plán na snížení počtu úřednických míst, a revize vládou poskytované slevy jízdného. Obchází avizované škrty v dotacích, zato ujišťuje o jejich pokračování, zejména v kapitolách zemědělství, podpora podnikání a sport.

Ve výdajích máme jasno

V preambuli dokumentu nicméně najdete ujištění, že vláda „nalezne úspory“. Už je jim šéf státní kasy Zbyněk Stanjura na stopě?

Letos chce vláda seškrtat výdaje za 80 miliard korun. První úsporou – zmrazením platů pro většinu státních zaměstnanců – ušetří pouze necelých pět miliard. Otázce, kde vezme zbytek, se Stanjura vyhýbá.

Jeho kličkování připomíná dialog mezi uhlobaronem Ptáčkem a Smrtkou z Cimrmanova Posla z Liptákova, v němž uhlobaron chce znát, co jeho byznys čeká v budoucnu. A ptá se Smrtky: „… tak to řekněte, nebo aspoň naznačte.“ A Smrtka opáčí: „My nesmíme ani naznačovat.“

Na rozdíl od úspor přitom dokument poměrně přesně popisuje plány, které budou příští rozpočty tlačit do deficitů. Na straně výdajů státu je to třeba automatická valorizace minimální mzdy, rodičovského příspěvku i životního minima, zvýšení rozpočtu na obranu na dvě procenta HDP, zvýšení rozpočtu ministerstva kultury…

Jiné sliby zase ořezávají jeho příjmy – valorizace daňových slev na poplatníka, zvýšení hranice pro platbu daně z přidané hodnoty, snížení sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem, snížení DPH u všech ekologických výrobků, daňové prázdniny pro rodiny, které čerpají rodičovský příspěvek nebo mají tři a více děti, možnost platit část důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům…

Z toho se dá tušit, že heslo „Šetřit na státu, ne na lidech“ se nedá brát až tak doslova. A dá se zařadit mezi vzdušné zámky.

Dočkáme se reformy penzí?

V kategorii vzdušných zámků by však tentokrát nemusel skončit slib, že vláda doručí důchodovou reformu. Kabinet v prohlášení předložil plán s poměrně jasnými obrysy. Je jednoduchý, kompromisní a obsahuje i závěry komise vedené Danuší Nerudovou.

„Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí, dobrovolné, základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu. Zásluhová složka bude vycházet z odvodů a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraničními zkušenostmi,“ píše se v prohlášení.

Ďábel však bývá ukryt v detailech. Je pochopitelně otázkou, jak vysoko bude moci stát při nepříznivém demografickém vývoji nastavit částku v základní složce, kolik (a zda vůbec něco) zůstane na složku zásluhovou. Pochybnost o reformě může vyvolávat i to, že vláda vedená pravicovou stranou připouští, že i třetí fondová složka bude státní.

Zvládnout stárnutí populace je každopádně pro dlouhodobou stabilitu a udržitelnost veřejných financí veledůležité. Dosud jsme mohli důchodovou reformu vidět jen jako vzdálenou fatu morgánu.

Snad se to změní.