Oath of Allegiance for Naturalized Citizens

The oath of allegiance is:

"I hereby declare, on oath, that I absolutely and entirely renounce and abjure all allegiance and fidelity to any foreign prince, potentate, state, or sovereignty of whom or which I have heretofore been a subject or citizen; that I will support and defend the Constitution and laws of the United States of America against all enemies, foreign and domestic; that I will bear true faith and allegiance to the same; that I will bear arms on behalf of the United States when required by the law; that I will perform noncombatant service in the Armed Forces of the United States when required by the law; that I will perform work of national importance under civilian direction when required by the law; and that I take this obligation freely without any mental reservation or purpose of evasion; so help me God."

In some cases, USCIS allows the oath to be taken without the clauses:

". . .that I will bear arms on behalf of the United States when required by law; that I will perform noncombatant service in the Armed Forces of the United States when required by law. . ."

Zde je český překlad:

“Prohlašuji pod přísahou, že se úplně a absolutně vzdávám a zříkám všech vztahů a věrnosti k cizímu vladaři, vládci, státu nebo suverénnímu území, jehož jsem až dosud byl poddaným či občanem, že budu podporovat a chránit Ústavu a zákony Spojených států amerických proti všem nepřátelům zahraničním i domácím, že jí (ústavě USA) zachovám věrnost a oddanost, že pokud to bude vyžadovat zákon, ponesu zbraň pro Spojené státy, že budu vykonávat službu v nebojových složkách ozbrojených sil Spojených států tam, kde to bude vyžadovat zákon, že budu vykonávat službu v případech národní potřeby pod civilním velením tam, kde to bude vyžadovat zákon, a že na sebe beru tuto odpovědnost svobodně bez výhrad a bez úmyslu se jí vyhnout. K tomu mi dopomáhej Bůh.

V některých případech (tam, kde náboženská víra nedovoluje žadateli nosit zbraň, může být vypuštěna pasáž o službě v ozbrojených silách:

“… že pokud to bude vyžadovat zákon, ponesu zbraň pro Spojené státy, že budu vykonávat službu v nebojových složkách ozbrojených sil Spojených států tam, kde to bude vyžadovat zákon…”

Pan Švejnar tedy před nějakými třiceti lety přísahal: “Prohlašuji pod přísahou, že se úplně a absolutně vzdávám a zříkám všech vztahů a věrnosti k cizímu vladaři, vládci, státu nebo suverénnímu území, jehož jsem až dosud byl poddaným či občanem."

Ten "cizí" stát je v tomto případě Česká republika. U.S. Citizenship and Naturalization Services na svých stránkách uvádí, že pasáž o věrnosti a vztahu k cizímu státu není od doby, kdy USA povolily dvojí občanství, vymáhána:

renunciation of allegiance to any foreign country to which the immigrant has had previous allegiances to (not enforced),

Not enforced ovšem neznamená vypuštěno z textu přísahy. Nadále to tam zůstává, což znamená, že toto rozhodnutí není nevymahatelné (přestože není v současnosti vymáhané) a může být znovu obecně nebo v jednotlivém konkrétním případě vymáháno. Na každý pád to asi není důležité, pokud nový americký občan je a chce zůstat hokynářem v Brooklynu. Ale u kandidáta na prezidentský úřad cizího státu to přináší určitý problém.

Včerejší tiskovou konferencí zahájil profesor Švejnar svou kampaň za zvolení prezidentem České republiky. Na dotaz Neviditelného psa týkající se jeho závazků vyplývajících z přísahy, již před nějakými třiceti lety složil, a zda se vzdá svého amerického občanství, odpověděl pan profesor svým obvyklým neurčitým způsobem, tedy že tuto otázku zvažuje, konzultuje a dotazuje se... Zároveň argumentoval tím, že existují státy, jejichž ministry se stali občané s jinou státní příslušností.

Jenomže ministr není totéž, co prezident, a naše hlava státu je mimo jiné i nejvyšším velitelem ozbrojených sil. Může naší armádě velet cizí státní příslušník? Jak vidno, i tento problém profesor Švejnar zvažuje. Není to ale trochu málo u člověka, který aspiruje na jednu z našich nejvyšších ústavních funkcí?

Pan profesor by měl své zvažování nejspíš velmi urychlit, protože vzdání se cizí státní příslušnosti není jen otázka ústavněprávní, ale i etická. Jakkoli máme přátelské vztahy se Spojenými státy, představa, že by našim ozbrojeným silám velel Američan, je přece jenom poněkud absurdní. Pokud by z jeho strany zazněla námitka, že jde o pouhou formalitu, jak by potom asi chápal přísahu českého prezidenta?

Jestliže tedy pan profesor Švejnar otázku své státní příslušnosti stále zvažuje, jeho volitelé, námi zvolení zástupci, by svou volbu rovněž měli zvážit.