Nová vláda premiéra Petra Fialy bývá občas nazývána proevropská, aby se odlišila od té předchozí, protievropské.

Dokonce byla řeč o obnovení odkazu bývalého prezidenta Václava Havla v zahraniční politice. Ten se hodně orientoval na transatlantickou spolupráci a také v otázce evropské integrace byl vstřícný. I koaliční smlouva to zmiňuje, omezuje se ale na všeobecné formulace, spíše zaměřené na tradičně vnímaná pozitiva, jako je prohlubování evropského volného trhu a pohybu osob, pracovních sil nebo studentů.

Tomu nestála v cestě ani vláda minulá. Andrej Babiš sázel sice občas, zejména před volbami, na protibruselskou rétoriku v domácí politice, ve skutečném Bruselu se ale rád hřál v přízni evropských lídrů a prezentoval svou zemi jako vzorného člena společenství. Vykličkovával to i s prezidentem Milošem Zemanem, který z obchodních příčin svých podporovatelů je považován za zastánce autoritativních režimů Ruska a Číny. Jediným Babišovým problémem tak byly jen evropskými institucemi kriticky vnímané konflikty zájmů a podezření z neoprávněného čerpání dotací.

Oba noví ministři zahraničí, Jan Lipavský, proti kterému měl prezident výhrady, i Mikuláš Bek, pro evropské záležitosti, nejsou názorově ani politicky nijak výrazní, v zásadě jsou ale naladěni proevropsky.

Co ale nejsilnější vládní ODS? Ta jako euroskeptická formace kdysi vystoupila z Evropské lidové strany, jejímiž členy jsou naopak tři zbývající koaliční partneři, a založila konzervativní a reformní frakci s britskými toryi, jejímž členem je i polská Kaczynského strana Právo a spravedlnost.

Bylo jen typické, když se nyní už vládní pětikoalice velmi rychle a konsensuálně dohodla na personálním obsazení kabinetu a beze zbytku za ním stála, zatímco jediným kritikem byl prezident Zeman a – dlouholetý poslanec Evropského parlamentu – Jan Zahradil. Jeho výhrady vůči ministrovi zahraničí Lipavskému z Pirátské strany se skoro navlas podobaly těm prezidentovým.

Koaliční smlouva se příliš nevěnuje ani plánům přicházejícím z Evropské unie, které jsou v ODS vnímány jako kontroverzní. Zelený úděl, mající převést evropskou ekonomiku na ekologičtější bázi, zabraňující oteplování a chránící klima, není zmíněn v politice evropské, ale jen ekologické, která je poslední kapitolou, a to velmi stručně. Premiér a předseda ODS Petr Fiala o něm vždy hovořil velmi opatrně a ve stylu, když už tu je, měla by Česká republika využít jeho potenciál. Tak je to v koaliční smlouvě také zmíněno.

Nyní se ale už konkrétněji vymezil proti plánu postupně eliminovat spalovací motory u osobních automobilů. Pro pravicového politika překvapivě to zdůvodnil hlavně sociálně, pro mnohé je prý automobil jedinou možností, jak se dopravit do práce, a tedy uživit.

Fialovými slovy tu už promluvili nejen podnikatelé, ale také členové ODS, skeptičtí k plánům Evropské komise a prosazující spíše formulace z koaliční smlouvy o volném trhu.

Vládní koalice se také zavázala ke splnění takzvaných maastrichtských kritérií, která jsou nezbytná pro přijetí společné evropské měny. O jejím zavedení, ke kterému se Česká republika zavázala, se ale nepraví nic. Jak by také mohlo, když ODS už pod vedením Petra Fialy organizovala petici pro korunu.

Koaliční smlouva se naopak velmi podrobně a konkrétně věnuje ochraně vnějších hranic a boji proti nelegální migraci, včetně odmítnutí povinných kvót na přijímání uprchlíků.

Mohlo by se říct, že není možné najít mnoho rozdílů, jak se bude v této oblasti odlišovat současná, proevropská vláda proti té bývalé, protievropské. Možná to nakonec bude jen ve stylu rétoriky, obracející se ale zase k domácímu publiku.

Autor je komentátor Českého rozhlasu