S pravidelností téměř železnou se v poslední době objevují na NP články, které se zamýšlejí nad tím, proč ODS na rozdíl od ČSSD nezískává předvolební preference. Naposledy se takto zamýšlí ve vydání z 8.2.06 pan Martin Matt Jedlička. Jeho stať je v mnohém typická pro lidi, kteří nedokáží pochopit, kde že se bere onen voličský potenciál ČSSD, respektive Jiřího Paroubka. A současně se unisono "řeší" údajná pasivita ODS.

Pan Jedlička píše: "Od okamžiku, kdy byl do čela sociální demokracie katapultován Jiří Paroubek, voličů ČSSD stále přibývá. A Mirek Topolánek, při vší úctě, není osobnost, která by tento vývoj zvrátila." Zde je nutné vzít do hrsti prostý rozum. Po popletovi Špidlovi, který byl všechno jiné než vůdce, a po naprosto "provařeném" Grossovi, se do čela vlády dostal Jiří Paroubek. Politik léta kolaborující s ODS na pražském magistrátu. Zdůrazňuji slova kolaborující s ODS, neboť právě ODS a Václav Klaus to od Paroubka po jeho nástupu k moci nejvíc schytali. ODS je podle Paroubka "horší než komunisti" a popularita prezidenta Klause se stala Paroubkovi, který svou politiku řídí podle průzkumů veřejného mínění, rovněž trnem v oku. Stalo se tedy pouze to, co bylo možné s velkou pravděpodobností předvídat. Voliči ČSSD se k této "staronové" politice ČSSD reprezentované Paroubkem vrátili, a to zvláště z kategorie nerozhodnutých a komunistů. Paroubek rovněž sebral ty přelétavé voliče, kteří v průběhu Grossovy aféry na chvíli přeběhli dokonce i k příznivcům ODS. Topolánek má za dané situace pouze velmi malý manévrovací prostor. Ekonomika po našem vstupu do EU nabrala slušné tempo a na této vlně Paroubek velmi úspěšně plave. Je tu sice široké povědomí o rozbujelé korupci, současně však příznivci ČSSD tuto situaci vnímají pouze okrajově. Rozhodující pro tuto skupinu voličů jsou jistoty a prosperita. Právě toto heslo si Paroubek zvolil jako ústřední motto své kampaně. I toto heslo (ostatně naprosto nelogické, jak dokládají i komentáře na NP) má na tzv. průměrného voliče , o kterého Paroubek hraje, účinek přímo magický.

Další argumentace pana Jedličky je v podstatě zavádějící. Píše: "Proč se členové opozice v televizních diskusích omezují na nic nevypovídající grafy? Proč už dávno nemají vypracované odborné odhady, které by demonstrovaly, jak by českou ekonomiku formovala rok po roce patnácti-, případně šestnácti-, sedmnácti- nebo devatenáctiprocentní rovná daň? Proč častěji nezmiňují sousední Slovensko a nedemonstrují na něm, že jejich daňové změny budou opravdu fungovat, pokud to tak je? Nebo pobaltské státy, kde je pozitivní vývoj ještě zřetelnější? Chci vidět detailní propočty a odhady ekonomů, které dají všem jasně a srozumitelně najevo, že tyto daňové reformy mají smysl. Kde jsou? Nedivme se, že lidé nadávají na nesrozumitelnost programu občanských demokratů a neochotu jej vysvětlovat. Mají pravdu, ono to tak je."

Nesrozumitelnost programu je báchorka sama o sobě. Opravdu si pan Jedlička myslí, že by "odborné odhady" působily lépe než "nic nevypovídající grafy"? Problém programu ODS je v tom, že ti zběhlejší ho už dávno pochopili a nemají s tím problém, zatímco ten, kdo ho tzv. nepochopil, ho chápe tak, že by ohrozil jeho "výdobytky" sociálního státu. Je tu prostě obrovská skupina lidí, která si myslí, že by na ekonomickém programu ODS ztratili právě ony magické "jistoty a prosperitu". A pobaltské státy jako vzor, to je v Česku srovnávajícím se s Německem přeci jenom trochu silná káva. Ono i to vydávání Slovenska za příklad je u nás málo akceptováno. Kromě toho jsem pečlivým sledovatelem všemožných sedmiček, polední apod. a zástupci ODS v těchto diskusích vesměs program ODS prezentují tak, jak jsou toho schopni. Je pravdou, že ODS nemá rovnocennou náhradu za Václava Klause. Totéž ale platí i pro ČSSD. Paroubek i Topolánek objektivně zaostávají za Zemanem a Klausem. S tím je nutné žít.

Pan Jedlička se nakonec ptá: "Co tedy zbývá pravicovým voličům? Mohou už doufat snad jen v rozsáhlou aféru v řadách sociální demokracie, podobnou té, při níž přišel o hlavu Stanislav Gross. Dnes je ale situace jiná a z dosavadní politiky Jiřího Paroubka lze vyvodit, že kteréhokoli provinilce (v případě podezření z čehokoliv) okamžitě obětuje na oltář volebních preferencí. Za tu dobu, po níž je ministerským předsedou, už to udělal mnohokrát. A vyplácí se mu to. Budeme-li předpokládat, že by se Paroubek jako vůdčí osobnost socialistů v případě potřeby kohokoli zbavil, nezbývá než mířit přímo na jeho osobu. Případná aféra by ČSSD, která v podstatě stojí jen a pouze na osobě ministerského předsedy, mohla výrazně destabilizovat." S tímto tvrzením mám vlastně největší problém. Vyhrát proto, že budeme vůdčí osobnost socialistů Paroubka svévolně skandalizovat a namáčet do prefabrikovaných afér? Nestačí panu Jedličkovi, že právě praktická politika Paroubka a její kritika je tím, čím může ODS nejlépe voliče oslovit? Prefabrikace korupce na straně ODS v podání poslance Kořistky se totiž nakonec obrátila proti jejímu původci. Program ODS je dle mého názoru natolik přitažlivý pro pravicového voliče, že ho není třeba podporovat takovouto prefabrikací skandálu na Paroubka. Jinou věcí je, že pravicových voličů nemusí být ve volbách v červnu většina. Po jasných vítězstvích ODS v evropských volbách, komunálních a krajských volbách i ve volbách senátních totiž v určité části pravice zavládl natolik silný pocit sebeuspokojení a jistoty, že parlamentní volby jsou "v kapse", že právě díky současnému stavu tyto nedávné věrozvěsty jasného vítězství pravice jímá nejistota. Já osobně věřím, že pravice má velkou šanci vyhrát. To však musí pravicoví voliči odpracovat vysokou účastí ve volbách.