Umíme vybírat daně a čerpat evropské dotace. Tak zní zřejmě zásadní programové tvrzení současné vlády. Jde o zdánlivou samozřejmost, ovšem v předchozích letech ještě před nástupem Bohuslava Sobotky a jeho ministrů vznikl dojem, že oblast daní i eurodotací prochází jakousi katastrofou a že je s tím třeba něco dělat.

Půl roku před koncem funkčního období vlády lze konstatovat, že se daně vybírají a dotace za minulé rozpočtové období se vyčerpat podařilo. Všechno je tedy zase v pořádku a vláda byla úspěšná. S tímto příběhem je možné se spokojit, očividně však úplně nevystihuje stav obou zmíněných oblastí.

Jejich protagonisté jsou očividně nervózní, a tak tedy něco úplně v pořádku není. Představitelé daňové správy například příliš často zdůrazňují, jak skvěle se jim daří vybírat daně a vidět to má být zvláště na výběru daně z přidané hodnoty, tedy DPH, což má být zásluhou zcela zásadní reformy zavádějící v loňském roce takzvaná kontrolní hlášení.

Problém je v tom, že na pokladním plnění státního rozpočtu to vidět není. Popravdě řečeno, po březnové bilanci ani nemůže být nic pořádného vidět, protože se počátkem roku mohou projevit nějaké dílčí události, které nemají nic společného s výběrem daní, ani s reformami.

Nepůsobí však dobře statistika, podle níž za prvního čtvrt roku 2017 státní pokladna na DPH inkasovala 57 miliard, což je o tři miliardy méně než v roce 2014, kdy vláda Bohuslava Sobotky přebírala svůj mandát. A protože to je o 15 miliard méně než v posledním čtvrtletí minulého roku, tak spíše než k oslavě existuje důvod k vysvětlování.

Čísla se v průběhu roku ještě srovnají a stále je možné věřit, že letošní výběr DPH překoná úroveň před třemi lety nebo tu v loňském roce. Při rychlém růstu spotřeby to je ostatně přirozený vývoj. Jednou větou: o katastrofu nepůjde, o reformní úspěch se ale také nejedná.

V oboru eurodotací panuje obdobně málo uspokojivý stav. Je pravda, že ministři úspěšně dokončili čerpání 700 miliard korun, které byly České republice přiděleny na období 2007-2013. Dohnali tím zdržení způsobené minulými vládami, zároveň při tom využili dotační model, který minulé vlády za značných porodních bolestí vytvořily.

Mimořádně se ovšem zdrželo čerpání 600 miliard určených pro období 2014-2020. Koncem února byly do Bruselu odeslány žádosti na proplacení pouhých 17 miliard. Ještě horší je výsledek, že během tří let ze sedmiletého období byly tuzemskými úřady schváleny evropské projekty za 100 miliard, tedy šestinu slíbené částky.

Příští vlády budou mít opět co dohánět, teď ovšem není jasné, jestli bude dotační systém fungovat. Také tento systém prošel reformou, aby tentokrát bylo všechno v pořádku, nejen ze zdržení však vyplývá, že všechno v pořádku není.

Vážnější starosti ohlašuje verdikt Evropské komise v případu Jaroslava Faltýnka. Jeden z manažerů Agrofertu a politiků hnutí ANO se dostal do střetu zájmů, když dohlížel na úřad rozdělující zemědělské dotace. To může mít za následek další kontroly a tím i další zdržení již tak zpožděného čerpání.

Výběr daní a schopnost investovat patří k hlavním ctnostem každé vlády mimo jiné i z toho důvodu, že se výkony ministrů v tomto směru dají kontrolovat. Proto budou muset představitelé Sobotkovy vlády napnout všechny síly, aby do voleb přesvědčili občany, že v daních a dotacích opravdu nezklamali.