Poslušně hlásím, že jsem krajně a naprosto pomatená hlava. Po dopsání tohoto příspěvku jsem si totiž přečetl Astonův úvodník Mraveniště ještě více rozhrabané z 27. 6. 2016, ve kterém Aston napsal: „Osmdesát procent našeho exportu jde do unie. Myšlenka na nějaký czexit může napadnout jenom krajně a naprosto pomatenou hlavu.“ Znovu jsem si přečetl svůj příspěvek, znovu jsem to zvážil a za vším si stojím. Nejsem urážlivý typ, takže v pohodě.

Současnou politiku a podobu Evropské unie považuji stručně řečeno za tristní. Logicky se nabízejí tři možnosti, jak se k situaci postavit.

1) Smířit se s tímto stavem.

2) Snažit se o reformu EU.

3) Vystoupit z EU.

Smířit se osobně se současným stavem odmítám. Byl by to život ve lži.

V reformu EU nevěřím, sice se o potřebě reformovat EU nyní po referendu o brexitu mluví a píše hodně, ale nevěřím ve větší než kosmetické změny. Neuvěřím ve změnu, dokud neuvidím činy. Dívejme se na činy, ne na plané řeči politiků, kterým jde o jejich „koryta“. Činy hovoří zcela jasně!

Zbývá mi tedy pouze vystoupení z EU. O vystoupení naší země z EU je možné samozřejmě rozhodnout pouze na základě celonárodního hlasování o setrvání v EU nebo vystoupení z EU formou referenda. Toto rozhodnutí ovlivní budoucnost nás všech, je tedy spravedlivé, abychom o této věci rozhodli všichni. Také je však nutné, abychom rozhodnutí všech potom respektovali.

Uklidňuje mě, že naše Praha naštěstí ještě není natolik multikulturní jako Londýn, takže nemusíme mít obavu (doufám), že by v případě czexitu chtěla vyhlásit samostatnost a vstoupit do EU.

Než budu pokračovat, tak si dovolím vyslovit názor, že referendum o vystoupení či setrvání bych v každé zemi EU pořádal pravidelně dejme tomu každých 10 let. Proč? Jak jinak chcete zajistit, aby se EU neubírala jiným směrem, než jakým si přejí občané jednotlivých zemí? Já totiž naivně předpokládám, že EU je tady stále pro lidi.

Pro uspořádání referenda o czexitu mám mimo jiné tyto důvody.

1) Chybná očekávání při vstupu ČR do EU

Původně jsem zde chtěl napsat, že jsem byl obelhán, nebo jsem někomu „skočil na špek“, chcete-li. Nevěřím, že si byla většina našich občanů, kteří hlasovali o vstupu ČR do EU, vědoma toho, že hlasují pro postupnou likvidaci našeho národního státu a jeho integraci do EU. Já jsem si toho tedy vědom nebyl. Hlasoval jsem pro spolupráci suverénních národních států.

Když dnes čtu, co obsahovalo memorandum naší vlády, které bylo součástí naší žádosti o vstup do EU, tak si říkám, jak jsem byl naivní. Podle Wikipedie [1]v něm vláda České republiky pod vedením svého předsedy Václava Klause deklarovala (mimo jiné), že „si uvědomuje prospěšnost a nezvratnost procesu evropské integrace“ a ocenila jej jako dílo, „které zaručilo občanům členských států na dlouhá desetiletí mír, politickou stabilitu, korektnost mezinárodních vztahů, nebývalé svobody a hospodářskou prosperitu“. Též prohlásila, že akceptuje i mimoekonomické aspekty evropské integrace, a byť „nebylo rovněž lehké po nedávném opětném nabytí plné státní svrchovanosti přijmout představu, že bude v budoucnosti třeba se této suverenity v určitých oblastech vzdát“, nezvratně dospěla k závěru, „že v moderním evropském vývoji je výměna částí vlastní státní svrchovanosti za sdílený podíl na suverenitě nadstátní a na spoluzodpovědnosti nevyhnutelná jak pro prospěch vlastní země, tak i pro celou Evropu“.

Takže mi vlastně nelhali. Já jsem to tehdy nečetl, měl jsem jiné starosti, což mě samozřejmě neomlouvá. Ale myslím, že i kdybych to tehdy četl, tak by mě ani ve snu nenapadlo, kam až to může dojít.

2) EU je nehospodárná, byrokratická organizace

Nejvíce mě nyní trápí omezování svobody. Jedná se hlavně o zákony omezující svobodu projevu a trestající za kritiku islámu, zákony omezující možnosti získání zbraní mající za cíl prakticky odzbrojení občanů, spolupráce s internetovými firmami na mazání příspěvků a blokování stránek kritizujících islám.

Další oblastí je problém migrace. Zde je naprosto zřetelné, že ilegální masová migrace Evropské komisi a evropským elitám vyhovuje. Není v jejich zájmu problém řešit v zájmu evropského obyvatelstva.

Evropské dotace křiví trh a korumpují lidi v celé Evropě. Zachází se s nimi marnotratně, neefektivně. Když se rozhlédnu jen v naší zemi, tak vidím spoustu staveb, které by nikdy bez dotací nevznikly, protože to ekonomicky nedává smysl, přitom nemáme dobudovanou základní dopravní infrastrukturu státu. S „cizími“ penězi se logicky nehospodaří tak hospodárně jako s vlastními. Například dětská hřiště se přestaly udržovat, hřiště se nechá zničit a za pár let se udělá komplet nové opět z dotací. Je toto normální? Podle mě to normální není, je to naprosto šílené!

O záplavě předpisů, regulací a byrokracie se snad nemusím rozepisovat. To je dnes již známá věc.

Zelené šílenství, jinak se to nazvat nedá. Na polích jsou solární elektrárny a pěstuje se kukuřice na výrobu elektrické energie v bioplynových stanicích a řepka na výrobu bionafty. Diktování příkonu vysavačů, rychlovarných konvic. Hanba mluvit.

Považuji EU za totalitní organizaci, která používá jiné nástroje, než jsme si u totalitních organizací a států v minulosti zvykli, ale to nic nemění na tom, že ji považuji za totalitní.

3) Máme právo se znovu rozhodnout

Jsem přesvědčen, že my občané České republiky máme právo se znovu rozhodnout o dalším osudu naší země. EU se dnes naprosto liší od EU, do které jsme vstoupili. Členství v EU musí mít alternativu. Členství v EU přece není „na věčné časy a nikdy jinak“! To už jsme jednou zažili. Vzpomínáte si na to?

4) Protože Evropská komise referendum nechce

Uznávám, že je to trochu zvláštní důvod, je to takový důvod „na truc“. Zachytil jsem ještě před referendem ve Velké Británii názor, že hlavním poučením z referenda o brexitu pro Evropskou komisi bude, již nikdy žádné referendum o vystoupení jakékoliv země nepřipustit. Uvidíme, dnes představitelé EU mluví jinak, ale „řeči se mluví a voda plyne“.

5) Pokud bychom dnes nebyli členy EU, chtěli bychom do EU vstoupit dnes?

Mě v této věci zaujalo definitivní stažení žádosti o vstup do EU Islandem a Švýcarskem. [2] Zaujaly mě dva mediální výstupy. Poslanec Thomas Minder při projednávání stažení švýcarské žádosti o vstup do EU horní komorou švýcarského parlamentu řekl, že by dnes chtělo vstoupit do EU jen „pár šílenců“. [2] Britská labouristická poslankyně Gisela Stuartová v televizní debatě před referendem o brexitu řekla, že EU se z hezkého snu změnila v „noční můru“. „Pokud bychom dnes nebyli v EU, hlasovali bychom pro připojení?“ [3] Položme si tuto otázku i my.

Velkou Británii a Švýcarsko považuji za země s největší demokratickou tradicí v Evropě, myslím, že to je minimálně důvod k zamyšlení. Ano, my nejsme Švýcarsko ani Velká Británie, my jsme Česká republika!

6) EU směřuje jinam, než chce většina obyvatel naší země

Zaujal mě tento příměr, původního autora neznám, já jsem jej opsal [4] od pana Karla Kříže: „Z tramvaje, která jede jiným směrem, než chci já, vždy vystupuji. EU změnila směr, změnila způsoby, stala se nekompetentní a nebezpečnou svými diktáty svrchovaným zemím. Tohle jsme si nedomluvili. V tramvaji, která zabloudila, nebudu jen proto, že se mi celkem dobře sedí...“

---

Referendu by ideálně měla předcházet korektní a věcná diskuse o obou variantách dalšího postupu. Po sledování diskuse kolem brexitu se však obávám, že je to naivní představa a budeme se muset spokojit pouze s diskusí, na korektnost zapomeňme.

V tuto chvíli naši zemi podle mého názoru nezastupují politici, kteří by byli ochotni prosazovat nebo i diskutovat o revizi našeho vztahu k EU. Naši politici mají jiné zájmy a priority.

Hlavním úkolem nás občanů proto podle mě je, si v nadcházejících parlamentních volbách zvolit takové zástupce, kteří upřednostní obnovení suverenity a samostatnosti naší země před zájmy Evropské unie. Pokud se nám to nepodaří, tak bůh s námi.

Ale možná, že vám na naší zemi a její suverenitě nezáleží, možná naši budoucnost vidíte jako součást jednotné integrované Evropy bez vlastní suverenity a kontroly nad základními atributy našeho života. Nevyčítám vám to, ale je mi z toho moc smutno.

Co vlastně chceme? Chceme vlastní národní stát nebo se chceme rozplynout v EU? O tom totiž referendum o czexitu podle mě je.

Naši politici to ale vidí jinak. Když se podíváme na volební preference, tak z nejsilnějších šesti politických stran jsou pro vystoupení z EU jen komunisté. Respektovali by tito naši zvolení zástupci rozhodnutí o czexitu? Připustí vůbec, abychom o něm mohli hlasovat?

Na závěr chci varovat před nemocí zvanou EUexitfobie. [4] Tato fóbie se projevuje strašením různými katastrofickými scénáři v případě vystoupení té které země z EU a její výskyt už přerůstá v epidemii.

Zdroje:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Vstup_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_do_Evropsk%C3%A9_unie
[2] http://www.securitymagazin.cz/zpravy/svycarsko-stahne-zadost-o-clenstvi-v-eu-tam-by-chtel-vstoupit-jen-silenec-1404051191.html
[3] http://www.securitymagazin.cz/zpravy/televizni-debata-v-britanii-eu-se-z-hezkeho-snu-zmenila-v-nocni-muru-1404051287.html
[4] http://pravyprostor.cz/britske-referendum-a-euextifobove/