Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zaměstnanci stát

uloupí téměř 2/3 příjmu (viz odkazy níže, podobné je to i na Slovensku). Je tedy vlastně ze 2/3 nevolník. OSVČ je na tom z hlediska státní loupeže příjmů o něco lépe, ovšem si to vynahradí jinde - omezením vlastnických práv, regulací buzerací, likvidací, vaporizací...

https://libinst.cz/danove-bremeno-zamestnancu-2018.../

http://www.konzervativizmus.sk/article.php?6131

Hrbkova demagogie stále dokola...

"...Samozřejmě, že jako zaměstnanec musím zaměstnavateli na všechno vydělat, a to nejen na výše uvedené daně, ale na celou řadu dalších věcí, kterém jsou s výkonem práce spojeny. ..."

Vaše socialistické myšlení vám čouhá z každé druhé věty.

Není pravda, že jako zaměstnanec musíte zaměstnavateli na sebe vydělat. Vy jenom (platí v soukromém sektoru, ne ve státním nebo státem vytvořeném) plníte (nebo ne) svou pracovní povinnost, za kterou vás zaměstnavatel platí. Podnikatel vydělává a za část peněz si najímá pracovníky za nabízenou cenu, protože sám samozřejmě nemůže dělat všechno. Vy o tomto vztahu píšete, jako by podnikatel "utrpěl zisk" díky najatým zaměstnancům, kteří "na sebe" musí vydělat... Každý, kdo pracuje delší dobu jako zaměstnanec v soukromém sektoru ví, že je celá řada zaměstnanců, kteří si na svou mzdu nikdy sami vydělat nemohou, a to z různých důvodů... Ať už je to neschopnost, nadbytečnost, nemožnost jej snadno propustit, nebo provádí zcela neproduktivní práce, které z nějakého důvodu musí být provedeny (např. v důsledku státních direktiv). Na druhé straně jsou zaměstnanci, kteří skutečně vytvářejí vysokou přidanou hodnotu a bez nichž by se podnikatel těžko obešel. Zisk celého podniku ale určuje kvalita samotného podnikatelského záměru a jeho praktické naplňování v praxi, a pokud se v této kategorii podnikatel a jemu nejbližší management dopouští chyb, nakonec i ten nejníže postavený zaměstnanec na sebe nevydělá, přestože je mu mzda vyplácena. Což samozřejmě nemůže trvat donekonečna.

Váš pohled na celý systém daní a odvodů státu je silně matoucí.

Pan Kříž poněkud přehání a míchá vše dohromady

1. Složená daňová kvóta je v současné době cca 36 %.

2. Když podle jeho příkladu mám jako zaměstnanec hrubou mzdu 25.061, tak odvedu daň z příjmu 3.083 Kč (12,3 %), takže mám čistou mzdu je 21.978 Kč(87,7%).

Z toho odvedu sociální pojištění 1.629 Kč (6,5%) a zdravotní pojištění 1.128 Kč (4,5%). Tyto částky mají dvojí povahu, protože je odvádím povinně, tj,. jako daň a zároveň mne pojišťují pro případ nemoci, sociálních potíží a staroby. Ale budiž - na ruku na útratu dostanu 19.221 Kč (76,7 %).

Když všechno utratím zaplatím na DPH a ostatních daních z toho max. 21% , tj. 4.036 Kč ( tj. 19,2% z hrubé mzdy) a získám hodnotu ve výši 15.185 Kč (60,6 %). Takže na daních z hrubé mzdy odvedu max. 39,4 %.

U OSVČ je v současné době poněkud výhodnější zdanění a podobně je tomu i u důchodců. Takže v průměru skutečně okolo 36 %. Pro tuto hodnotu svědčí i výpočty ekonomů, kteří stanovují den daňové svobody na 23. červen, což odpovídá míře zdanění 40,5 % nebo samotných libertariánů na 28. červen, což odpovídá míře zdanění 41,9 %. To je jen "malinko" odlišné od 75 % pan Kříže. Ten si totiž trvale plete dva naprosto různé pojmy, a to zdanění pracovníka a zdanění práce. To mu ale nevadí neustále publikovat.

Re: Pan Kříž poněkud přehání a míchá vše dohromady

Pokud k tomu připočtete, že za vás odvede zaměstnavatel na dani 2x tolik, co vy, pak se k těm 75% malinko přiblížíte.

svoboda podle Svobodných

dá se říci, že kdo je nespokojený, kdo není schopen se postarat sám o sebe, kdo si stěžuje na to, že kvůli státu a daním se nemůže sám realizovat, ten není svobodný.

Jenže pocit svobody je věc dost realitivní. Většinou stačí být zdravý, mít dostatečný příjem a mít svobodu projevu a svobodu pohybu. Všechno tohle (s výjimkou zdraví) současný stát umožňuje.

Platí tedy pravidlo, že pokud jste zdraví, neměli byste si furt na něco stěžovat a nadávat na stát, protože si jen stěžujete na vlastní neschopnost.

Autor to poněkud přehnal s tvrzením, že odvádíme státu 75% toho, co vyděláme. Já jsem OSVČ, takže nemohu mluvit za zaměstnance. Ale na vlastním přikladu mi těch 75% prostě nevychází. Loni jsem já i moje maželka vydělali oba kolem 1 milionu. Na dani z příjmu, sociální a zdravotním pojištění, jsme oba odvedli každý okolo 140 tisíc. Zbylo nám tedy každému okolo 860 tisíc. Zhruba 1,5 milionu jsme dohromady utratili. Takže na DPH a dani spotřební jsme státu odvedli kolem 300 tisíc (každý okolo 150 tisíc). Ať počítám, jak počítám, vychází mi, že jsem ze svého příjmu odvedl státu a pojišťovnám dohromady 290 tisíc z vydělaného milionu. To nejsou tři čtvrtiny příjmu, ale zhruba 29%.

Soupeříme v utrácení společného.

Je to něco hluboce lidského. Máte dvě možnosti: Pinožit se s vidinou "zajištěné" budoucnosti vlastními silami, nebo pracovat méně intenzivně a budoucnost svěřit se do rukou státu? Od nepaměti vede druhá možnost. Pravicové spoléhání na vlastní síly s možným fatálním selháním, versus levicové spoléhání na kolektivní rovnostářské "jistoty" ? Tady není pro většinu lidí co řešit. Mistrovsky se v tom vyzná levice (v rozdělování cizího) a vede proti rozhádané pravici, která zákonitě tahá za slabší konec. Čistě statisticky si o nějakém snižování daňové zátěže (a zmenšení balíku k rozdělování) můžeme akorát nechat zdát. A to vynechávám zmínky o různých dobyvatelích renty, kteří se dokážou přisát na oba systémy. Neziskovkami počínaje, přes vyčůrané jednotlivce, až k politickým stranám na jedno použití.

Domníváte se, že utrácení musí narazit na nějaké ekonomické dno? Kdepak! Vynalezli jsme úvěr a prostředky bereme z daleké budoucnosti! Nemám na sliby? No tak si půjčím, však on to někdo jiný zaplatí! Celé státy v tom zadlužování soupeří. A není to jen o penězích, existují i budoucí společenské zátěže, které dnes vypadají jako přínos.

Prosperita Západu je založena na obrovském zadlužení, které nezná konce. Takže pořád je co rozdělovat a řešení necháme na vnoučatech. Dobře se nám žije, a po nás ......

Re: Soupeříme v utrácení společného.

A není chybička právě v tom "my", v kolektivismu? Vždyť ti, co preferují kolektivní rovnostářské jistoty tak mohou klidně učinit, dobrovolně, a vykašlat se na "individualisty" co sázejí na vlastní síly a riskují že nedopadnou dobře. Pročpak ti rovnostáři vymýšlejí tisíce důvodů pro to, že jejich "společnost" musí obejmout všechny? Komunisti nepustili lidi ven protože by je tam "kapitalisti vykořisťovali" a oni přece musejí chránit naivky, co naletěly "imperialistické propagandě". Tomu se ovšem těžko věří, pravděpodobnějším vysvětlením je že nechtějí přijít o lidi které sami vykořisťují a na jejichž úkor žijí. Stejné je to se současnými levičáky a kolektivisty. Nikdo jim nebrání své výdělky sesypat na jednu hromadu a přerozdělovat jak v husitském Táboře. Zdá se ale, že bez peněz a práce "pravičáků" by neměli co přerozdělovat.

Poslyšte, libertariánský rozumprde, tedy socialisto,

mazejte ke kompozitivní teorii. Děláte si jen ostudu.. Dzp.

Re: Poslyšte, libertariánský rozumprde, tedy socialisto,

Tak tedy určitě jsou libertariáni (tedy klasičtí liberálové současnosti - individualističtí laissez-faire kapitalisté) zcela jasní socialisté. Asi tak, jako jsou národní socialisté nebo korporátní socialisté extrémními ultrapravičáky. Dzp.

https://www.youtube.com/watch?v=7J73l0bkpDc

https://pbs.twimg.com/media/DrwULMdX4AAD452.jpg

Adresné daně,

ideál daňových poplatníků a noční můra politiků a státních úředníků. Zprůhlednění a zjednodušení systému není ve státním zájmu. Jak by bylo krásné, kdyby moje daně šly na opravu silnic, které denně využívám, a je mi ukradené financování nějakého fotbalu, který jde cely život mimo mě.

Re: Adresné daně,

Až tak adresné určení daní do jednotlivostí by vyvolalo chaos. Ale myšlenka je to správná. Švýcaři platí většinu daní obci a kantonu - na konfederaci jde menšina. Tohle "neadresné" určení daní by pro začátek stačilo, ale návrat ze šikmé plochy je asi nemožný. Přibývá stále více "center" kam daně putují. Kdepak jen do obce a regionu, kde by o použití rozhodovali místní. zatím doputují až do Brusele, kde je moudří rozdělí, ale on se brzy nějaký globální fond najde. Třeba na záchranu planety? Chtěl bych v tom fondu sedět ve správní radě, jako strýček Skrblík bych si ráno chodil zaplavat do zlatých mincí. :-)

Problém je, že když už někdo sedí na státní

židli, již nechce minimalizovat stát, ale naopak. Reformy nikdy nepřichází zevnitř, ale zvnějšku, viz veškeré dějiny lidstva. Nesedíte také na státní židli?

Prima

Nemohu souhlasit se závěrem předposledního odstavce, který v podstatě tvrdí, že nejsme dost individuálními osobami, takže má systém nezlomný vliv na naši náladu. Taková myšlenka je podle mě v rozporu s ideami Svobodných.

Je bych to klidně formuloval tak, že kdykoliv jsem nerudný, přestávám v ten moment být svobodný - a samozřejmě někdy bývám nerudný, jen z toho odmítám vinit systém, je to moje věc. Mohu vinit jednotlivce ze slepého následování systému. Nedostatku odvahy, individuality. Mohu z téhož vinit sebe. Jen svobodní lidé "spontánně" časem vytvoří svobodný systém (stát, obec...). Nerudové plodí totality. Původní impulz je vždy od jednotlivce, systém sám nemá ruce ani nohy, i když nepopírám, že generuje psychologický tlak (opět na jednotlivce).

Ale i tak je to hodně hezké zamyšlení, s analýzou rozdílného vnímání osobní útraty versus veřejné finanční podpory naprosto souhlasím a za článek děkuji.

Re: Prima

Ještě proč mi to přijde v rozporu s ideami Svobodných: je to politická strana. Politika je správa věcí veřejných. Svobodní chtějí správu, která nebere svobodu jednotlivci (zjednodušeno). Chtějí minimální stát.

A teď to důležité: chtějí to proto, že věří, že svobodný člověk (obecně) je prospěšný sobě i druhým. Že z jeho svobodné činnosti plyne prospěch i okolí, či alespoň z ní automaticky neplyne hrozba.

Je jasné, že to neplatí absolutně, to by nebyli vrazi, zloději, násilníci. Ale kdyby člověk nebyl ani schopen v nějaké míře ovládat svou náladu, neplatilo by to vůbec a potřebovali bychom k přežití víc, než minimální stát.

Autor bohužel zapomněl,

že například stále ještě žije mnoho lidí, kteří vydělávali na důchod v době, kdy jiné varianty (banky, fondy, akcie) prostě nebyly. Takže píše pro dnešní třicátníky.

Re: Autor bohužel zapomněl,

Ano, důchodový systém je trochu jiná kategorie, než podpora fotbalu či organizace na identifikaci genderových zločinů v literatuře.