Zachránit obce je naléhavým požadavkem dne. Jejich příjmy závisí na vybraných daních, které se propadly během koronavirové krize.

Vážně teď hrozí, že nebudou peníze nejen na investice, ale ani na veřejné osvětlení nebo na výplaty popelářům. Vláda váhala dlouho. Ale pokřik starostů byl dost silný na to, aby minulé pondělí navrhla zákon, podle kterého obce dostanou takzvanou kompenzaci podle počtu obyvatel – na každého jednorázovou částku 1200 korun.

Problém je ještě v tom, že legislativní proces trvá příliš dlouho a peníze na účty městských nebo obecních úřadů doputují nejdříve v srpnu, nejpozději v říjnu. Proto senátoři neváhali, vládní předlohu si osvojili, a pokud všechno půjde dobře, přídavek obcím bude schválen už tento týden. Pak radnice dostanou peníze, kterých se jim teď nedostává, o dva měsíce dříve.

Tak jsme se dočkali šťastného konce, může si oddychnout člověk, který průběžně čte denní zprávy. Přirozeně věří, že na tom obce byly opravdu zle, že vláda i parlament to uznaly a teď jim pomohou z nejhoršího. Existuje ovšem také druhý výklad, podle kterého je současná pomoc obcím nezvratným příkladem, že ve veřejné sféře chybí zdravý rozum.

Návrh dvou verzí zákona na pomoc obcím je zatím poslední kapitolou dlouhého příběhu. Začíná tím, že vláda zavřela v rámci karantény obchody a další živnosti. Postižení živnostníci žádali náhrady, a tak vláda sepsala zákon obsahující opatření zvané Pětadvacítka. Podnikatelé zasažení krizí budou mít po dobu tří měsíců nárok na kompenzaci ve výši pěti set korun denně. Není to příliš, částka odpovídá minimální mzdě, ovšem celkové náklady pro veřejné rozpočty se počítají v desítkách miliard.

Živnostníci přitom nedostanou peníze jen tak na ruku, o zmíněnou částku si sníží daňovou povinnost, případně požádají na finančním úřadě o daňový bonus. Stát na to má peníze, aspoň se jeho představitelé tak tváří. Ovšem třetinu výnosů z daní od živnostníků inkasují kraje a hlavně obce a stejně tak se budou podílet na kompenzacích, i když žádné živnosti nezavíraly. Proto je třeba pomoct také obcím, které dostanou zmíněnou částku 1200 korun na obyvatele. Pro stát to bude znamenat náklady okolo třinácti miliard.

Nad vztahem podnikatelů, obcí, vlády a parlamentu se tedy rozklenul byrokratický oblouk, ve kterém se od jednoho k druhému přesouvá nová legislativa, vyplněné tiskopisy, úřední rozhodnutí a nakonec i to nejdůležitější, tedy peníze. Kontrolní otázka zní: Proč to nešlo jednoduše? Stačilo by založit nouzový fond, který by prostě potřebným živnostníkům poslal výpomoc, například složenkou.

Nejpravděpodobnější odpověď zní, že my Češi už jsme takoví. Ani jednoduchou agendu nejde vyřídit snadno. Zapojit se musí co nejvíc institucí, je třeba schválit několik speciálních zákonů a je to tím složitější, čím víc jsou všichni o užitečnosti takového kroku přesvědčeni. Nevýhodou takového postupu je ovšem fakt, že se jeho protagonisté sotva dočkají vděčnosti.

Autor je komentátor serveru Echo24

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus