Ihned v sobotu, jakmile bylo jasné, že ODS výrazně prohraje volby, začaly se na probírat důvody, proč ODS a s ní i další vládní strany v krajských volbách padly.
Důvody uvedené v první reakci v sobotu premiérem Nečasem jako reakce na nepopulární vládní politiku byly rozebrány snad ze všech možných úhlů. Zvláštní a poněkud výstřední roli sehrál hned v sobotu bývalý předseda pražské ODS Šťastný, který uvedl v reakci na porážku ODS, že je nutné vrátit Klause do čela pravice v Česku a že se všechno v dobré obrátí. Nevím, v které pohádce našel inspiraci, ale je dosti jasné, že v případě pana poslance Šťastného můžeme mluvit o tom, že rychleji mluví, než myslí.
Podobně, již kulantněji, se vyjádřil poslanec Šnajdr jako zástupce skupiny rebelů v ODS, který podle iDnes.cz tvrdí, že pokud ODS zásadně nezmění svou politiku ve vládě, voliči ji v příštích volbách vymažou. A nepřekvapivý vítěz voleb za ODS Jiří Pospíšil hned upozorňuje, že na kongresu ti, co prohráli, musí pryč.
Jsou tedy krajské volby volbami o problémech a přáních voličů v jednotlivých krajích, nebo volby ukazují náladu voličů vůči centrální vládě a její politice? To, že znalost většiny voličů o krajských problémech, kompetencích a možnostech řešení, je velmi nízká, prokázal již sociologický výzkum těsně před volbami. Voliči chtějí na krajích změnu, neví ale, kdo tam vládne, a jako "změnu" volí většinou vládnoucí strany. Je bezpochyby jasné, že krajské volby nejsou o problémech krajů a je prakticky jedno, co krajské reprezentace v programech, plakátech a letácích voličům z krajských témat nabízejí.
ČSSD se snažila před volbami přesvědčit veřejnost, že krajské volby jsou referendem o vládě s hesly o nespravedlivých reformách vlády, a ve volbách pak ztratila prakticky stejný absolutní počet hlasů jako ODS. Voliči však zcela jasně volili proti vládě, proti konkrétním členům vlády a proti etosu, který vláda jako celek představuje. Důkazem, že se nejednalo o volbu proti "nespravedlivým reformám", je volební úspěch donedávna člena vlády Pospíšila, který byl a je také spoluodpovědný za domněle nespravedlivé reformy. Ve vládě již ale není.
Co je tedy důvodem, že voliči nechtějí, odmítají vládní strany, ale někde i opoziční ČSSD? Jsem přesvědčen, že důvodem je chování čelných politiků, jejich veřejné vystupování a jejich veřejně známé nebo deklarované pozice. Jak je možné, že Pospíšil v Plzeňském kraji vyhrál, a to dosti výrazně, a ODS ve Středočeském kraji (Tluchoř, Fuksa vs. Bendl) prohrála s ČSSD i po aféře Rath? Jak je možné, že úspěšný ministr Kuba a jeho jihočeská ODS prohraje volby i s partou bývalých a většinou vyhozených členů ODS, která bez peněz a bez výrazné podpory uspěje (Jihočeši 2012)? A stejně tak v severních Čechách, kde neuspěla jak ODS (Šulc, Kubata), tak i ČSSD (Vaňhová), kteří se společnou rukou podíleli na podivném hospodaření Regionální rady soudržnosti a čerpali prostředky z fondů EU tak, aby "se to vyplatilo". Liberecké výsledky jsou důsledkem bohužel zatím neúspěšného pokusu o odpojení politiků ODS, ale i ČSSD od podnikatelů ze Syneru. A ta v úvodu zmíněná parta okolo Marka Šnajdra? Volič vidí šponování a spory uvnitř vládní strany těsně před volbami a to rozhodně důvěryhodnost nezvyšuje. A projekt IZIP se nám tak "vyplatil", až musel být zrušen. To jsou politická témata, která vnímají voliči, to jsou podle mě důvody, proč voliči buď nevolí vůbec, nebo nedávají hlas ODS.
Ne, volby nám v ODS neprohrál vládní program, vládní agenda a vládní reformy. Volby v ODS nám prohrávají arogantní regionální bossové, kteří při napojení na různé podnikatelské šíbry, abych nepoužil rovnou slovo mafiáni, zcela pohrdají voliči. Silné řeči a politická prohlášení o změně politiky a nových přístupech jsou k ničemu, když v čele budou i nadále osoby, nikoliv osobnosti, které jsou pro veřejnost nedůvěryhodnou esencí arogance moci, korupce a přítelíčkování s pochybnými existencemi.
V Praze o tom víme velmi dobře a snad se regionální ODS již podařilo odstavit partu okolo mazánka Béma a velkopodnikatele Janouška a role řadového člena ODS Hrdličky jako největšího zákulisního hráče již snad není tak velká. Pokud členové v místních a oblastních organizacích ODS nebudou postupovat stejně, budeme se v příštích parlamentních volbách blížit hranici 5 %. Možná zdola. Právě nyní jako reakce na neúspěch ODS mohou a musí řadoví členové ODS donutit svoje regionální šéfy k sebereflexi a odchodu. Kdo není schopen dovést stranu k vítězství, nedostává v politice obvykle druhou šanci.
Nezávidím předsedovi ODS Nečasovi jeho roli před kongresem ODS. Na jednu stranu bude muset s těmito regionálními šéfy jednat o podpoře a na druhou stranu docela dobře chápu, že je mu zatěžko některým z nich podat ruku.
ODS Praha 2