Hlasování členů ČSSD o vstupu do vlády s hnutím ANO může klidně zvrátit i jeden dílčí impuls. O takový se v posledních dnech pokoušejí odbory.

Není náhodou, že dva jejich nejvlivnější předáci ženou sociální demokraty do náruče Andreje Babiše.

Bohumír Dufek, který je předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy a zároveň celé Asociace svobodných odborů ČR, to řekl na plná ústa:

„Pokud nedojde k vládní spolupráci, uděláme všechno pro to, aby ČSSD nedostala od zaměstnanců a občanů žijících v malých městech a na venkově žádné hlasy, protože nebudeme volit a podporovat stranu, která nemá žádný koaliční potenciál.“

Šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula promluvil jemněji:

„Sociální demokraté si musí rozmyslet rovnici: jestli chtějí obhajovat zájmy zaměstnanců, rodin a důchodců, asi to stěží budou dělat v opozici. Jediná možnost je vládní angažmá.“

Pozici odborů se z krátkodobého či střednědobého hlediska nelze divit. Jejich zájmem je zvyšovat kvalitu života zaměstnanců. To se dá vždy snadněji za pomoci levicové či středolevicové vlády.

Kdyby ANO spolupracovalo s tradiční pravicí, byl by vládní program drsnější. Kdyby Strakovu akademii opanovala koalice ANO-KSČM-SPD, byla by nevyzpytatelná i pro odbory. Naopak s ČSSD i Babišem se dosud Středulovi s Dufkem spolupracovalo dobře.

Blízkost se zástupci zaměstnanců tradičně zmiňují i sociální demokraté. Nemusí být propojeni personálně ani finančně, stačí, že mají totožné cíle. Čas od času kvůli tomu dokonce vyvře ješitnost nebo žárlivost. Například loni v předvolební kampani, v níž ČSSD po vzoru odborů vyhlásila „válku levné práci“, si Lidový dům vyměňoval s ČMKOS vzkazy, kdo je vlastně čí B-tým.

Ovšem pokus sociální demokracii vydírat může být od pana Dufka kontraproduktivní. Přenášet metody z legitimních sociálních bojů či demonstrací do politického zápasu je ošidné. Už jen proto, že je mnohovrstevnatý a s kůží na trh v něm jdou politické strany, ne skupiny organizovaných zájmů. Politici navíc leckdy bývají hákliví na to, když jsou tlačeni do kouta.

Lidem, které hájí odbory, by za vlády ANO a ČSSD mohlo být lépe. I když ani to není jistota. Vyšší daňová progrese ani sektorová či korporátní daň na stole nejsou, takže je záhada, z čeho hodlá premiér Babiš slibované výdaje ze státního rozpočtu zaplatit. V koaliční dohodě jsou kromě toho hodně gumové formulace. Vláda například bude uvažovat, jak zavést zálohované výživné pro matky samoživitelky, leč není jisté, zda k tomu skutečně dojde.

Jistotou naopak je, že hnutí ANO pošilhává po elektorátu sociálních demokratů a komunistů. Když bude s těmito partajemi pod jednou střechou, mohou získat voliči pocit, že nejefektivnější levicí jsou samotní babišovci. Proč podporovat jednu či druhou tradiční stranu, když ANO působí dojmem, že všechno zvládne líp a rychleji?

Tak dlouho se budou odbory radovat, že sociální demokraté podpírají Babiše, až jednoho dne zjistí, že tito jejich spojenci byli vymazáni z politické mapy. Dál budou jen muset doufat, že ANO nepřehodí výhybku opět doprava, kde bylo ještě nedávno.

Sociální akcenty odbory se sociální demokracií spojují. Odborům se ale zamlouvá uspořádání, v němž silnější roli než strany hrají výrazné zájmové skupiny. Možná i proto jejich analytici pracovali pro premiéry z ČSSD a teď makají pro premiéra z ANO. Jenže snaha nahradit parlamentarismus korporativním modelem je pro liberální demokracii nebezpečná. V tomto nelze odpovědnost politických stran ničím nahradit.