Když ministr zahraničí Karel Schwarzenberg souhlasil s kritikou bruselských úředníků, že by se v šumavském národním parku rozhodně nemělo kácet, respektoval jsem to, protože stejně jako bruselští úředníci neměl na dění na Šumavě faktický vliv. "Buď chceme národní park, nebo ne. Ale ošulit to, to se mi nelíbí," říkal ministr novinářům. "Kácíme, kde nemáme kácet, a najdeme vždycky nějakou výmluvu proč," dodal. "Bylo by načase, abychom konečně dodrželi pravidla… Když jsme přijali myšlenku národního parku, tak se k tomu musíme chovat jako k národnímu parku a ne jako k něčemu, co se vydává za národní park, kde se zohledňují všechny jiné zájmy," říkal tehdy Karel Schwarzenberg. Tyto věty pronášel v době, kdy tehdejší ředitel Jan Stráský bojoval s kůrovcovou kalamitou a policie vynášela z lesa aktivisty, kteří si rozšíření kůrovce přáli. Říkal tyto věty v době, kdy šumavské obce i jihočeský kraj vyjadřovaly krokům Jana Stráského jednoznačnou podporu.

I když Karel Schwarzenberg o sobě tvrdí, že není jednostranný, na tiskovou konferenci o Šumavě přišel s Jakubem Hruškou, bývalým předsedou Rady parku, člověkem, který je vedle ministrů Bursíka a Mika a bývalého ředitele Krejčího zodpovědný za šumavskou tragédii. V prezidentské předvolební kampani, po boku Jakuba Hrušky, Karel Schwarzenberg přitvrdil: "Pokud je Šumava národní park, měla by být přenechána přírodním procesům. Když se tak nestane, přestává být národním parkem." To říká prezidentský kandidát v době, kdy je na Šumavě již patnáct tisíc hektarů suchého lesa. Ale také v době, kdy Hnutí Duha podepisuje petice za urychlené rozšíření bezzásahových zón, tj. divočiny.

Blíže nedefinovaná "divočina", ke které dříve či později dospěje jakýkoli les pomocí "nezasahování" a "ochranou procesů", zní krásně až vznešeně městským obyvatelům a levicovým intelektuálům. Možná proto, že žádný z těchto pojmů česká legislativa ochrany přírody nezná. Přesto byl tento přístup k lesům Národního parku Šumava fanaticky přijat nejen aktivisty a ekologisty, ale zcela nepochopitelně také částí přírodovědné akademické obce. Díky těmto klišé o divočině a nezasahování se na Šumavě odehrála jedna z největších kůrovcových kalamit, během níž v letech 2007 až 2011 uhynuly více než tři miliony smrků. Bohužel, došlo ke zničení nejen bývalých hospodářských lesů, ale také původních a přirozených pralesních zbytků, ať již na Pramenech Vltavy, na Trojmezné a dalších. Nacházíme-li na těchto místech dnes souše smrků až 400 let starých, budeme na podobný prales čekat desítky generací! Schwarzenbergův stranický kolega z TOP 09, náměstek ministra Tomáš Tesař, dokonce charakterizoval výše uvedený přístup takto: "Šumava po vyhlášení národním parkem již nikdy nebude taková jako dosud, může být po několika letech dokonce i "hnusná", lidi už tam nikdy nebudou moci dělat to, co dělali předtím….". Proboha, takovou Šumavu chceme?

Když Martin Bursík jako ministr a místopředseda vlády a František Krejčí jako ředitel parku rozpoutali bez ohledu na mínění obyvatel největší kůrovcovou kalamitu, cítila regionální politická reprezentace naprostou bezmoc proti tomu něco dělat. Média jednostranně referovala o moderním přístupu k ochraně šumavských lesů, o zázračné houbě Beauvaria Bassiana, o zakládání nových pralesů, o nové divočině. Tehdy se do diskuse vložil vahou své osobnosti Miloš Zeman a přenesl debatu o budoucnosti Šumavy na celostátní úroveň. Jsem mu za to dodnes vděčný. Postojům a názorům, které o Šumavě vyslovuje Karel Schwarzenberg, nerozumím. Možná mu však přinášejí hlasy mladých městských obyvatel. Šumavě však tyto názory rozhodně nepomáhají.

P.S. A to jsem mezi důvody, proč nemohu volit Karla Schwarzenberga, nezařadil jeho politický turismus. Byl členem ODA, do Senátu kandidoval za US-DEU, spoluzakládal Cestu změny, poté se stal výkladní skříní Strany zelených, aby nakonec zakládal a kandidoval za TOP 09. A již vůbec nezmiňuji, že zvítězí-li Karel Schwarzenberg, Hrad bude ovládat Miroslav Kalousek. Stejně jako TOP 09.

Senátor jižní části Šumavy.