Ministr financí Andrej Babiš požádal o ochranku. Má k tomu docela pádné důvody. Svou situaci však zobecnil naivně, když se vyjádřil, že by ji všichni ministři financí měli mít ze zákona.

V této souvislosti se ČT zajímala, proč tedy předchozí ministři financí neměli ochranku. Třeba Miroslav Kalousek ji neměl, přestože mu kvůli anonymům, které dostával, ministr vnitra ochranku nabízel.

Jak Kalousek, tak Babiš byli každý svým způsobem ohroženi. Rozdíl tu ale je, a poměrně podstatný. Vychází ze srovnání rizik, která cosi napoví o ministrově činnosti, což naznačuje, komu jeho činnost vadila a jak moc.

K tomu malou odbočku, týkající se jednoho souvisejícího obecného aspektu.

Mediálním tématem těchto dnů je napětí mezi policisty a inspekcí. To existuje nehledě na jejich vzájemné organizační postavení. Činnost inspekce musí být bodově ostrá, ale plošně šetrná. Důvodem je to, aby slušným a výkonným policistům neztěžovala již tak obtížnou činnost.

Inspekce je povinna veškeré podněty prošetřit, ať již přijdou od kohokoliv, ale může tak udělat inteligentně, či humpolácky. V tom druhém případě totiž ve skutečnosti oslabuje trestněprávní sílu policie a nepřímo pomáhá zločincům.

Někteří policisté se rozhodli takovému konfliktu předejít tím, že pracují v režimu „piano“ až „pianissimo“ a mimo jiné také projevují pochopení například pro stabilitu vlády. Ti jsou pak všeobecně oblíbení a inspekci pracovně neznámí.

Pointou tedy je, jak se mezi policisty říká, že koho nešetří inspekce, ten asi nic kloudného nedělá.

Zpět k ministrům financí. Miroslav Kalousek, jakýmisi kruhy oceněný jako nejlepší jim známý ministr financí, riskoval pouze, že dostane nafackováno, čemuž se způsobem sobě vlastním ubránil. Nebezpečí pocházelo od pachatele z lidu a bylo vyvoláno čirým nechutenstvím z Kalouskovy činnosti. Z toho lze vyvodit, komu Kalousek vadil, před kým by ho měla ochranka chránit. Žádný organizovaný zločin se na Kalouska nechystal – to by mu paní tehdy Nagyová při sebemenším podezřelém šustotu kolem jeho osoby jistě sjednala kohortu vojenských strážných zpravodajců.

Na ministra Babiše se ale domlouvala zločinecká organizace s cílem nikoliv ladovsky fackovacím, ale dost natvrdo. Z toho lze usoudit, komu Babišova činnost vadí. Rozhořčený lid to nebyl, ten si na Kalouska mafii nenajal.

Z toho, kdo komu vadil, pak nepřímo vyplývá určitý příznak (jistěže nikoliv vyčerpávající), co a jak důležitého každý z těchto dvou soků dělal.

LN, 9.11.2015