„Je s podivem, že pokud soukromé nemocnice hospodaří se ziskem, no tak těm státním se to nějak nedaří.“ Citovanou větu přednesl ministr financí Andrej Babiš. Není prvním ministrem, který něco takového řekl, doufejme však, že bude posledním.

Takový pohled na zdravotnictví je totiž zavádějící, a pokud se jím někdo nechá vést, pak je jisté, že mu unikají základní souvislosti systému. U ministra, který zdravotnictví ovlivňuje, je něco takového na pováženou.

Není pochyb o tom, že soukromé nemocnice jsou ekonomicky výkonnější než nemocnice státní, krajské či městské, tedy ústavy veřejného sektoru. Nejlépe je to vidět ve Spojených státech, kde jsou nejlepší nemocnice na světě - výhradně přitom patří soukromníkům. Problém je pouze v tom, že jejich péči si může málokdo dovolit a musí spoléhat na stát.

V Česku je ovšem jiná situace. Nejlepší nemocnice jsou ty státní a tvoří páteř tuzemského zdravotnictví. Řada z nich má vážné finanční potíže, v poslední době byly dokonce policií odhaleny podezřelé transakce, nutno však upozornit, že to není pravidlem.

Proti tomu nejsou soukromé nemocnice příliš významné a kdyby neexistovaly, zdravotní péče by tím nic zásadního neutrpěla. Prakticky všechny však mají účty v pořádku a, jak upozorňuje ministr Babiš, obvykle vykazují zisk.

Není jisté, jestli to je z pohledu zdravotnického systému nějaká velká přednost. Zisk soukromníka ve zdravotnictví znamená, že ze systému zmizí část peněz, které soukromník využije k jiným účelům.

Málokterý z těch, kdo odvádějí zdravotní pojistné, v tom bude vidět přednost. Asi je lepší, že státní příspěvkové nemocnice žádný zisk ani mít nemohou a všechny peníze musí použít k léčení pacientů.

Další problematický rozměr zisku soukromých nemocnic je možné vidět v tom, jaké možnosti české zdravotnictví k tvorbě zisku nabízí. Je možné, ale nikoliv jisté, že soukromé nemocnice lépe organizují svůj provoz a něco na něm dokážou ušetřit.

Častější je ale jiná praxe, kterou popisují například některé zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu. Soukromé nemocnice dokážou získat výhodnější finanční podmínky od pojišťoven a vybírají si lépe placené výkony. Vydělávají tedy na úkor druhých a to jistě není cesta, kterou by se měly vydat páteřní nemocnice, pokud nechceme, aby se zhoršila zdravotní péče.

Chvála soukromých nemocnic je nepřípadná zvláště z úst ministra současné vlády. Kabinet Bohuslava Sobotky přidal nemocnicím peníze, zároveň však těm státním nařídil, ať zvýší platy lékařům a sestrám. Pokud tedy byly státní nemocnice před nástupem této vlády ve finančních potížích, pak mají dnes stejné problémy.

Soukromé v tom mají výhody, protože těm vláda zvyšování mezd nařizovat nemůže. Vláda, která poskytla soukromým nemocnicím konkurenční výhodu, tedy nemůže kázat těm státním, aby se polepšily a v konkurenci se soukromníky obstály.