Podle mne je za tímto „národním zájmem“ především skupinka politiků a podnikatelů napříč politickým spektrem. Ta má vazby na pražský magistrát, stavební firmy a spekulátory s pozemky. Tyto firmy spojené s pořádáním podobným akcí navíc uvádějí daleko menší předpokládané náklady, jak si můžeme přečíst i zde.
Denně můžeme kolem sebe vidět, jak moc toho v České republice chybí v oblasti vědy, školství, rozvoje vesnic i regionů. Státní rozpočet každoročně končí s desetimiliardovými schodky. Několik osob však již začalo sypat milióny korun do reklamy, mající v konečné fázi umožnit konání něčeho, co má být podle mne tunelem, který nakonec předčí ty z devadesátých let. Stačí se jen podívat, jak se v posledních porevolučních letech plnily státní zakázky, o kolik stovek miliónů se překračují původně stanovené ceny dostavby budov, dálnic i stanic metra. Pokud znáte někoho, kdo na podobných stavbách pracoval, mohli jste slyšet vyprávění, jak se navíc dané stavby fušují a v jakých kvantech mizí materiál. O tom, že státní dohled v těchto věcech prakticky nefunguje, jsme se mohli přesvědčit u přestavby Kongresového centra. Stejně tak dopadla rekonstrukce metra za povodní a staví se tak dodnes. Vždy to stojí o dost víc, nemá to často zadanou kvalitu a skuteční viníci se nenacházejí.
Hlavní je, že i po dokončení těchto staveb se pak ještě uspořádá i za milión raut pro státní úředníky a spřízněné firmy, aby se ještě více upevnily vzniklé vazby.
Navíc si můžeme být jistí, že každá z těch megalomanských olympijských budov pak bude roky ne-li desetiletí potřebovat svého ředitele, který by se jistě nespokojil s minimálním platem a šik údržbářů. Nehledě na to, jak velkou ekologickou zátěž bude produkce takových megalomanských sportovních kolosů znamenat.
Místo investic do malých tělocvičen, které jsou i v Praze potřeba, aby lidé mohli sportovat ve volném čase, se budou stavět megastavby, kde desítky tisíc lidí jednou za několik let sedí v hledišti a pár desítek dole běhá či skáče. úžasná představa rozvoje zdravého národa v očích některých našich politiků.
Člověk by si už i dnes chtěl říkat, že po „jistotě desetinásobku“ Harvardských investičních fondů na něj už nebudou zkoušet stejné triky. Opak je pravdou. Opět se na nás valí reklama zaštítěná českými herci a zpěváky, kteří mají dodat konání olympijských her v Praze punc solidnosti a kvality. Je přitom zřejmé, že jen určitá část populace dokáže rozpoznat, jaké je skutečné povolání herce – co nejlépe podat zadaný scénář. Lidé z vrcholné politiky jako primátor Bém pak mohou přicházet s reklamou přesvědčující občany ne argumenty, ale na základě emocionálních vazeb na jejich herecké TV „hvězdy“ a „úspěchy národního týmu“. Podobně Kožený s jeho tehdejšími vazbami na ODS takovou propagací uspěl a dnes vesele rybaří v Karibiku. Nemnozí si vzpomenou, že propagoval své Harvardské investiční fondy (nemající také s Harvardem a jeho slavnou Univerzitou kromě emocionální vazby nic společného) také předními českými umělci.
Pokud nám někdo tvrdí, že daná akce bude zisková, měl by také rozlišovat pro koho, za jakých podmínek a kdo ponese naprostou většinu rizik. Nikdo nepochybuje o tom, že i díky způsobu, jak se dnes uzavírají smlouvy na všemožné státní zakázky, bude akce vysoce zisková pro majitele velkofirem. Ti by ji tedy měli sponzorovat ze soukromých zdrojů. Pak se teprve těšit z případného zisku.
Chce-li ten někdo něco takového stavět z peněz občanů, kteří tak ponesou většinu rizika tohoto podniku, a argumentuje-li navíc stavbou Národního divadla, ať začne konat sbírky ve všech českých vesnicích a městech! Vždyť je-li pro tuto myšlenku v Praze a ČR tolik nadšenců, jak nám tvrdí Bém a jeho parta, jistě se sebere peněz dost. A až budou mít dostatek prostředků, ať si o olympiádu žádají, cestují si za tyto prostředky po světě a staví si za to klidně kosmické městečko. Národ, za který tak bojují, jim pak jistě bude vděčný. Prozatím bych ze státních peněz nedával byť jen korunu ani na vymýšlení loga této akce, kterou by v dnešních českých poměrech vystihl nejspíše obrázek straky. Jak se na podobných národních myšlenkách hned zkouší přiživit kdejaký „úspěšný český velkopodnikatel let minulých“ a olympiáda je k tomu skvělou argumentační oporou, můžeme vidět i zde:
Na závěr si dovolím úvahu. Pokud se vedoucí politikové, státní úředníci či jejich spřátelené firmy pokusí i v budoucnu „oblbnout“ většinu českých občanů iracionálními argumenty typů herců a zpěváků s jejich líbivými tvářičkami a hlasy propagujícími olympiádu, měli by za to nést trestní odpovědnost. Stejně budou-li zneužívat slovo národ pro podobné plány. Ano, mohlo by se stát, že se o konání olympiády bude konat celostátní referendum. Občané, kteří méně vidí za formy a obrazy věcí, jí pak díky této klamavé reklamě dají svůj hlas. Zdánlivě demokraticky pak ty stovky miliard (= desítky tisíc na každého občana včetně nemluvňat) budeme platit všichni.
Nezbývá mi tedy než souhlasit s názorem Martina Zvěřiny v Lidových novinách, že : „Když si představíme Pavla Béma v čele modré strany, případně i státu, těžko se bránit závěru, že to není další Gross.“ Jen místo myšlení absolutně upřímného bude mít absolutně jen a pouze národní zájmy...