Prezident je předseda, a předseda vlády je tudíž prezidentem také. Máme tak prezidenty dva. Již to samo o sobě je bizarní a postrádá logický výklad.

Pochopit takovou schizofrenii se dá leda skrze mýtický a potažmo zcela iracionální pozadí: potřebujeme stále fikci svrchovaného monarchy ustaveného samotným bohem. Vrcholem hlouposti je pak to, že jeden z obou prezidentů se volí přímo. Nutným vyústěním je ovšem volba dementního chudáka s nalomeným charakterem a škodícího všem. Takovou karikaturou končí snaha vyjít vstříc atavismu panujícímu v nevědomí mnoha lidí. Již samotná funkce bez toho, že by v ní někdo cokoliv dělal, má preferenční potenciál až tak, že kdyby v tom křesle sedě pytel brambor, bude mít 30 procent rovnou. Je dokonce karikaturou veškeré politiky zmínka v ústavě o tom, že „prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný“. Kdo si proboha takovou pitomost vymyslel? Výjimky rázu Havla či Masaryka se opakovat nebudou. Onen šílený článek v ústavě (54/3) jde daleko do archaických dob, až před Platóna. Platón měl za to, že ve zdravé obci jsou zákony mocnější než lidé a že tudíž žádného člověka z jejich platnosti nelze vyčlenit. Vydat se napospas despotovi je bláznovství. Vlastně již Solón požadoval rovnost před zákonem (isonomia) naprosto všech. A my se vracíme ještě před zavedení těchto vymožeností.

Upravit onen patologický paragraf ústavy by jistě bylo též řešení, ale jen polovičaté. Daleko elegantnější je jednoho prezidenta prostě zrušit. Doporučoval bych toho na Hradě. Hrad by zůstal volný pro muzeální i múzické podniky všeho druhu. A nebylo by třeba bránit paranoidně roztřeseného střečka. Rovněž by se konečně podařilo překonat onen paradox spočívající v tom, že pravomoci za politiku zahraniční a obrannou se kříží, když na obranu i zahraniční věci máme ministry a zároveň podle ústavy prezident „zastupuje stát navenek“ (63/1/a) a je „vrchním velitelem ozbrojených sil“ (63/1/c). Místo nekonečných plytkých diskuzí o kompetencích by postoj státu byl jasný.

V EU má řada zemí krále; král je též pozůstatek mýtických dob, ale žádné pravomoci nemá, natož že by ho občané volili přímo. Je jen symbolem na úrovni bankomatu či turniketu a jde pouze o to, aby členové jeho rodiny nedělali ostudu. Ostudné chování našich prezidentů (prezidentů jsme měli celkem 11 a jen na 2 můžeme být hrdí) se dá těžko zastírat. Výjimkou je Francie s gaulistickým povýšením prezidenta na super premiéra s tím, že výkonného premiéra lze vyměnit i několikrát během volebního období bez nových voleb. Vezměme pak v úvahu to, že USA má 350 miliónů obyvatel a prezidenta jen jednoho. My máme 10 miliónů obyvatel a na to máme prezidenty dva. To je dost legrační poměr.

Zrušením prezidenta bychom ovšem vyřešili i onu patálii s jeho volbou. Prostě by zůstal premiér a toho by ustavila sněmovna. Mnoho jiných pravomocí prezidenta by mohl převzít senát. Eventuálnímu nutkavému požadavku na dvě osoby ve vedení státu dostatečně vyhovuje zřízení místopředsedy vlády (viceprezidenta). A ještě bych povinně zavedl pro každého premiéra jeho gumáka s tím, že jeho úkolem by bylo zesměšňovat svého dvojníka tak, aby ten se vyhnul zbytnění ega a pýše.

Trpíme prostě tím, že máme špatnou ústavu. Potřebujeme s tím něco udělat.