POLITIKA: Proč jsem nevolil ODS
Jako typický potenciální pravicový volič, příslušník střední třídy, absolvent vysoké školy ekonomického směru, řídím menší strojírenskou firmu a můj plat se všemi příplatky je srovnatelný se základním platem řadového poslance, pouze s tím rozdílem, že nemám nárok na plnou mzdu v době nemoci a plně si hradím, na rozdíl od poslanců, dopravu.
Po posledním období vlády ČSSD a všech aférách s biolihem, Unipetrolem, pěti v českých na stole, rozkrádání evropských dotačních fondů a podobně, jsem se bláhově domníval, že rázný premiér zavedete pořádek. Pan Topolánek to sliboval v každém rozhovoru, a plakáty ODS obsahující tento závazek visely na každém rohu. Dokonce byla uzavřena „Smlouva s voliči“, tedy i se mnou, a já pouze trval, tak jako mnozí další, na jejím dodržení. Konečný účet těchto krajských voleb je pouze výpovědí o tom, že se občan, volič, cítí ODS podveden.
Velice zjednodušeně se dá předpokládat, že krajské volby prohrál pan Julínek a jeho věrná bonsai. Ne tím, že zavedli symbolickou účast na platbách u lékařů, ale tím, jak tuto spoluúčast zavedli a obhajovali. Název regulační poplatek značí, že má něco regulovat, předpokládám, že zneužívání lékařské péče. Julínkem zavedený systém ale nic nereguluje. Jak může regulovat chronický kardiak své návštěvy u lékaře? Nijak! Pravidelné vyzvedávání si léků, měření tlaku a EKG jsou nezbytnou podmínkou jeho přežití. Přesto patří mezi ty, kteří platí nejvíc, bez ohledu na to, jak pracuje. Poplatek může být nazván regulačním pouze při první návštěvě, která znamená určení diagnózy. Jako pravicově smýšlející občan bych se smířil i s poplatkem tzv. manipulačním, jakousi „daní za péči o zdraví“, kdyby vláda měla tu odvahu zavedené poplatky takto prezentovat. To by s sebou ale muselo přinést nějaký hmatatelný efekt a minimálně změnu chování zdravotnického personálu k pacientům, ne jen nalití dalších peněz do „černé díry“ jménem české zdravotnictví.
Za změnu z „kusu“ na váženého pacienta, bych byl ochoten zaplatit i částku mnohem vyšší než oboustranně směšných 30 Kč, aby z poplatkového systému mohly být vyjmuti nepracující důchodci, děti a ne vlastní vinou sociálně slabší spoluobčané (nastavení systému pro ty důchodce, kteří mají tendenci zaměňovat lavičku v parku nebo kavárnu za čekárnu u lékaře, by jistě nebylo administrativně složitým úkonem). Naopak za sociálně nepřizpůsobivé notorické povaleče by měl tyto poplatky odvádět do zdravotnictví stát, a to ve stejné výši, kterou bychom platili my, movitější občané. Možná by se pak stát více snažil tyto nepřizpůsobivé, na naší práci parazitující živly zapojit alespoň do veřejně prospěšných prací a vyplácení jejich sociálních dávek podmínil nutností odvedení alespoň minimálního výkonu pro společnost. Na tomto poli ale zatím veškeré, pravé, levé i úřednické vlády v naší zemi selhaly. Stejně tak i ta Topolánkova!
Druhou příčinou katastrofální porážky ODS je bezesporu to, že nenaplnila ani jednu z očekávaných změn v morální rovině politiky. Po Grossech, Doleželech, Pétěch a jiných oranžových šibalech, byl leckdo přesvědčen, že horší už to být nemůže a že se s pravicovou vládou vrátí do politiky alespoň elementární morálka. Jaká je realita? Ministrem financí je člověk přátelící se s „podnikatelem“, který se soudí se státem o miliardy v kauze, která má mnoho příznaků předem připravené zlodějny, člověk, se kterým jsou spojovány nikdy nevyšetřené finanční kauzy na ministerstvu obrany.
Ministrem dopravy je člověk, podnikatel, jehož firma krátce před jeho jmenováním, změnila akcie „na jméno“ na akcie „na doručitele“. Vzniká tak podezření, že si ze své pozice sám přiděluje státní zakázky v řádech miliard, který v několika televizních vystoupeních „netušil“, kolik dodatků a s jakým obsahem má smlouva s firmou Kapsch! V obou případech je zde důvod k okamžitému odvolání, a to buď pro podezření ze střetu zájmů, nebo pro naprostou nekompetentnost!
Která jiná vláda než pravicová by měla do zákona o státních zakázkách zavést paragraf, který firmy s akciemi „na doručitele“ předem diskvalifikuje?
Pana Čunka, kde bylo projednávání případu zastaveno bezprecedentním zásahem „shora“, nemá snad ani cenu připomínat.
Mnohem závažnější je, když ministr vnitra se svým typickým infantilním úsměvem tvrdí, že je takový vlastenec, kterému může zavolat jakýkoliv český podnikatel se svým nápadem a on se za něho začne v parlamentu a na vládě bít jako lev. Když se později ukáže, že ten, za koho se bil, je zřejmě spojený s podsvětím a že to bití se je kompenzováno půjčkou na ministrův barák, obrní se slovy, že vše je čisté, nic nevěděl, a tím pro něho a bohužel i pro premiéra věc končí. Vrcholem všeho je ohánění se dvěma bezpečnostními prověrkami, které mají dokázat, jak je pan Langer čistý. Občan si z toho bere jediné, bez ohledu na to, kde je pravda – lžou nám.
Na místa mnoha ministerských náměstků byli jmenováni lidé, kteří jsou podezříváni z podvodů, tunelování a zneužívání pravomoci a v jejichž kariéře lze nalézt krachy firem, podezřelé bankroty, za které nenesl nikdo odpovědnost a podobně. Politika je stále jediným odvětvím hospodářství, kde lze doslova prodělat kalhoty, a přesto se vyhnout zodpovědnosti. Nezmění-li toto pravicový premiér se svou stranou, tak kdo?
Netvrdím, že všechno, z čeho jsou ministři a jejich náměstci obviňováni, musí být nutně pravda. V případě pana Čunka mohla být motivem kauzy klidně obava, aby nějaký „venkovan“ nestrkal nos do rozdělování evropských dotací, na které si brousila zuby „stará dobrá parta“, ale standardem výběru politiků v civilizovaných zemích je to, že ti, u kterých existuje pouze stín podezření, se do veřejných funkcí necpou, ani nejsou svou stranou nominováni. A když se později, během výkonu funkce, objeví stejná podezření jako nyní u pánů Čunka, Kalouska, Langera a Řebíčka a dalších, musí zjednat pořádek předseda vlády, jinak selhal!
Dalším pozoruhodným faktem české politiky je to, že nikdy v minulosti, za žádné vlády, ani nyní, nedochází k soudnímu dokončení medializovaných kauz politiků z předchozího období, a to ani takových, které jsou spojovány s vraždami, miliardovými státními zakázkami a podobně.
Soudně uvažující volič si dále musí položit otázku, proč jsou ceny realizované za státní zakázky až násobně vyšší oproti cenám za stejné výkony v soukromém sektoru? Proč státní zakázky realizují stále ty samé firmy bez ohledu na politické zaměření vlády? Proč je možné, že subdodavatel velké firmy, která realizuje státní zakázku a která mu nezaplatí za jeho výkony, může skončit v rukou exekutora, který sám sobě prodá exekuovaný majetek za desetinu hodnoty? Jak je možné nařídit exekuci na majetek občana, který se nikdy nedozvěděl, že údajně někomu dluží? Proč se z úspěšného podnikatele může stát chybou finančního úřadu přes noc bezdomovec s totálně zlikvidovanou psychikou, aniž by jej pak stát plně odškodnil, aniž by se mu někdo veřejně omluvil?
Toto všechno nám ODS ve své „Smlouvě s voliči“ slíbila napravit. Neudělala ale nic, na byť lehká upozornění veřejnosti reagoval její předseda jako hulvát, který se aktivně zapojil do tragikomedie kolem prezidentské volby a nyní mu voliči vystavili účet (včetně Václava Klause, který nepřímo vyzývá k jeho odstranění).
Na obranu ODS je potřeba podotknout, že se chová zodpovědně a zásadově ve vztahu k ruské agresi v Gruzii, ve vztahu k našim závazkům vůči NATO a v zahraniční politice. Bohužel i v těchto oblastech je její komunikace s veřejností naprosto katastrofální a kontraproduktivní. Místo vysvětlování, že téma radar zdědila po soudruhu Tvrdíkovi, měla zaujmout jasné stanovisko, že závazky vůči spojencům slušný partner prostě plní.
Jaký by měla mít uvažovaná analýza výstup? Z ODS by se měla konečně vyprofilovat důvěryhodná pravicová konzervativní strana, pro kterou nebude slovo morálka a odpovědnost jen prázdným pojmem, strana, ve které nebude místo pro bezpáteřní kariéristy a kšeftaře se špínou.Neměla by podléhat tlakům pana Béma, nositele myšlenek a jednání „otce zakladatele“, který v Suchdole hodlá utrácet miliardy - navíc proti vůli místních občanů - jen proto, aby si jeho betonářská lobby přišla na své. Měla by se odříznout od všech, u který existuje byť jen stín podezření z klientelismu, od všech, kteří jsou schopní dále naplňovat ideu „Opoziční smlouvy“. Po volbách musí dodržovat sliby, i kdyby to mělo znamenat odchod do opozice. Pak může ODS počítat s hlasy všech zodpovědných, pracovitých občanů - pravicových voličů - a volby bude už jen vyhrávat.
Karlovy Vary
