Úplně prvním a nejzásadnějším důvodem je, že Paroubkovi zcela jednoduše nestačí poslanecké peníze na jeho nákladný životní styl – Petra čte tak rychle, že Jirka nestačí kupovat nové knížky, a ani Sokolovy dopisy Blesku rozhodně nejsou levná záležitost. Připočti k tomu rozvodové zřízení, večeře ve Vídni a zbude už jen matná vzpomínka ze září minulého roku, kdy Paroubek na Hradě prorokoval, že se brzo s kolegy na Hradě sejde znovu.

Druhý důvod nesmírně potěší příznivce stávající vlády – že Paroubek po roce znovu usiluje o křeslo předsedy sněmovny značí především to, že počítá s tím, že vláda vydrží hodně dlouho. A to ještě nebyla projednána ani reforma, ani rozpočet! Ono to Jirkovi taky dost myslí a dobře ví, že poslanci nejsou až takoví idealisté, aby pro Jirkovo ego riskovali svá teplá místečka v parlamentu a jinde.

Třetí důvod jest též prozaickým – z vody na vodku to jde dobře, ale nazpátek to jde o poznání hůř. Jirka hrozí pěstičkou, že v roce 2009 během českého předsednictví EU bude dělat vlastní zahraniční politiku (tj. počítá s tím, že ani roku 2009 nebude ve vládě!). Nicméně představa, že kupř. čínský prezident (Jirka se nikdá nebude zabývat maličkostmi) bude marnit čas s opozičním poslancem z jedné menší evropské země připadá asi i Jirkovi trochu fantasmagorická.

Navíc se začíná uvnitř sociální demokracie zřetelněji rýsovat opoziční skupina kolem Zdenka Škromacha, kterého zřejmě už definitivně přestala bavit samoděržavá vláda dua Paroubek-Rath. Zdenek přešel již k ostřejším a jasnějším vyjádřením, a tak jeho úmysly jsou schopni rozeznat i jiní lidé než jen političtí komentátoři zvyklí vyhledávat jemné náznaky a sbírat kuloární informace. O něčem svědčí i taková drobnost, jako že Paroubek snad už definitivně hodil přes palubu stratéga Dimuna, protože mu zřejmě došlo, že přijmout jeho nápady by znamenalo přijmout onen pověstný polibek smrti. Přece jenom Dimun už asistoval u nejednoho pohřbu.

Škromach si také řekl, že když Paroubek zpátky Krause, tak on Grosse. Standa se pořád ještě cuká, prý je teď spíš rodinný typ a současná politika mu morálně jaksi nekonvenuje. Obávám se ale, že závazky, které přijal během své raketové politické kariéry, jej přimějí k návratu – chca nechca. Obchod je obchod.

Čas hraje pro Topolánka. Ještě chvilku a Jirka bude zobat z ruky. Tedy pokud bude i po čase ještě v situaci, že mu někdo bude chtít nasypat drobení. Konec může přijít rychle. Pohled do minulosti je i pro něho poučením – jistě nejen on si ještě vzpomíná na televizní záběry někdy z minulého léta, kdy si Jirka myslel, že se definitivně dohodl s lidovci. Tehdy přicházel před novináře s napoleonským výrazem ve tváři a pořádným doutníkem v ruce. Dnes už jen poskakuje jako Vaska Nuzák.

Jsem už jen zvědav, kterého nemohoucího šaška vybere jako protikandidáta Václavu Klausovi. Zatím to vypadá, že během prezidentské volby Jirka plánuje už jen zasmrdět. Kandidáta pořád nemají, a tak lze předpokládat, že se Jirka rozhodl už jen škodit. K vlastní škodě.

Pozn.: Poslanci Paroubkovi jsem se věnoval hned v několika předchozích blozích, zejména pak v blogu nazvaném Jirko, padla kosa na kámen, končíš.

Prokop.blog.iDnes.cz