Pro počínání Andreje Babiše v politice je typické soustavné vyhodnocování, co mu jaký skutek nebo věta přinese. Víme třeba, že elektorát ANO se do značné míry prolíná s elektorátem Miloše Zemana. Premiér tudíž odmítá jít do kompetenčního sporu s prezidentem, a to i když hlava státu ignoruje ústavou zaručenou pravomoc premiéra určit, kdo v jeho kabinetu bude zasedat.

Miloše Zemana pokládá Andrej Babiš za politickou autoritu. Několikrát se nechal slyšet, jak respektuje jeho zkušenosti. Zjevně s ním také coby politický bažant řadu svých kroků konzultuje. Dá pak rozum, že si nechce prezidenta nahněvat, přestože ten by si za své počínání za hranou ústavností zasloužil klepnout přes prsty.

Když ale premiér usoudí, že stojí proti slabšímu hráči, žádné servítky si nebere, naopak pálí od boku. V případě neziskových organizací vychází z toho, že jim veřejné mínění poslední dobou nepřeje.

Procházíme trumpovskou érou, v níž mají navrch populisté a autoritáři, zatímco neziskovkám koukajícím jim pod prsty či zastávajícím se slabších pšenka nekvete. Za jeden z nejvděčnějších cílů si Andrej Babiš v posledních týdnech vybral Transparency International, která mimo jiné poukazuje na nesrovnalosti ohledně jeho střetu zájmů.

Na základě dat ze slovenského rejstříku například dovodila, že konečným beneficientem holdingu Agrofert je dál Babiš, přestože jej převedl pod svěřenecký fond, kde na firmu dohlíží jeho právníci a příbuzní.

O Transparency International premiér hovoří jako o zkorumpované neziskovce. Ta jej v předžalobní výzvě požádala o omluvu. Když neuspěla, žene případ k soudu. Jak uvedla v pátek, její žaloba se týká soustavného poškozování dobrého jména Transparency International.

Voliči možná Babišovi baští vysvětlení, kolik že tato neziskovka dostává od ministerstev, a tudíž že není nezávislá, nýbrž zkorumpovaná. Jenže soudu podobné vysvětlení stačit nebude. Korupce je totiž trestný čin a sotva za ni lze považovat legálně přidělené peníze ze státní kasy.

Z výroční zprávy Transparency International za rok 2018 vyplývá, že náklady organizace činily 9,96 milionu korun, příjmy v podobě dotací, grantů či darů 10,22 milionu. Nejvíc peněz, téměř tři miliony, na projekty získala od ministerstva zahraničí, další finance poskytly například resorty vnitra a práce a sociálních věcí. Mezi zdroji jsou také Evropský úřad pro boj proti podvodům nebo International Visegrad Fund.

Mohli bychom tedy Babišovým slovníkem říct, že Transparency International korumpuje vláda, v jejímž čele on stojí. Neměl by tedy též být označen za korupčníka? Těchto všech rizik si premiér musí být vědom. Přesto si z nějakého důvodu myslí, že se mu vyplatí, když bude v médiích dál vést svou.

Kromě toho se druhdy zasadil, aby bývalá ředitelka této údajně zkorumpované neziskovky, Adriana Krnáčová, usedla do křesla pražské primátorky, a jejímu nástupci Davidu Ondráčkovi nabízel post ministra vnitra.

Ten o tom sice uvažoval, ale nestál o těsnější sblížení s hnutím ANO. S Babišem se tudíž nedohodl a od té doby o něm premiér hovoří bezmála jako o člověku, který se na ministerský post dral.

Je správné, že se Transparency International ozvala. Už proto, že se Babiš snaží znevěrohodnit ty, kteří se mu v počátcích, když se ještě pasoval do role protikorupčního bojovníka, hodili. Jenže oni se nezměnili. Pracují tak, jako dřív. Jiný je Andrej Babiš – bez masky.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)