Pro koho je demokracie vhodná a efektivní? Teta Wikipedie o ní říká: Demokracie (řecky doslovně „vláda lidu“) či lidovláda je forma vlády, v níž o výkonu státní (obecní, krajské atd.) moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou.

První pokusy o demokracii vznikaly již v městských státech obchodních Féničanů. Za kolébku demokracie se ale považují řecké městské státy, jmenovitě Athény. Když se podíváme na uvedenou definici, tak ďábel se skrývá ve slůvku oprávněných. Ani v Athénách nebyla demokracie pro všechny, ale jen pro řádné svobodné muže, tedy znalé a způsobilé rozhodovat o věcech státu. Líbivý překlad „vláda lidu“ způsobil, že se do rozhodování postupně s lety zahrnoval stále větší okruh lidí bez ohledu na jejich faktickou způsobilost. To že například ženy neměly volební právo, bylo dáno dobou, kdy v rodině rozhodoval muž a žena by hlasovala stejně a tak se de facto ušetřila část hlasů. Dnes by to už pochopitelně neplatilo.

Dnes o státě rozhoduje každý, jen díky tomu, že je jeho občanem. Bez ohledu na IQ, vzdělání či odbornost. Jejich rozhodování tudíž není kvalifikované, ale jen průměrné. Takovou situaci si v jiných odvětvích těžko představit. Doktor bude operovat na základě ankety pacientů nebo zdravotního personálu? O investicích firmy budou hlasovat zaměstnanci včetně vrátných? V životě to tak nechodí, tam ten kdo rozhoduje, musí o situaci něco vědět. Proč při rozhodování o státu to najednou není nutné?

Jsou pro to možná tyto důvody. Když řízení státu zcela svěříte do rukou nějaké skupiny, byť odborníků, ale bez dohledu a kontroly, tak je pravděpodobné, že za čas propukne korupce a stát vytunelují. Navíc přímá demokracie se už skoro nikde nerealizuje, nejblíže k ní má Švýcarsko a tak tolik nevadí, že rozhodnutí jsou „jen“ průměrná. Průměrní vybírají průměrné jako své zákonodárce k obrazu svému. Také role médií se změnila. Dříve jako hlídací pes demokracie spíše hlídala mocné, dnes jim spíše pomáhají a hlásají jejich témata.

Přesto ve volbách lidé prostřednictvím toho, koho volí, rozhodují o koncepčních otázkách a budoucím vývoji. Většina se v tom nevyzná, nerozumí tomu a jiné části je to jedno a snaží se od státu získávat co nejvíce. Jaký je vlastně průměrný občan? Rozhodně to nebude vzdělaný vědec nebo vizionářský podnikatel. Bude v zaměstnaneckém poměru se základním nebo středním vzděláním. Možná bude splácet půjčku. Bude chtít od státu více získat, než mu věnovat. V průměru obyvatel je více těch, co se vezou, než těch, co tvoří. A proto také tak vypadá jejich rozhodování. Chtějí ochranitelský sociální stát, který se pomalu mění v socialistický. A takový stát nemůže být efektivní a prosperující a tudíž zaostává. Za totality naši pracující záviděli výši podpory a životní úroveň nezaměstnaných v západním Německu.

Co s tím prokletím průměru udělat? Pomohlo by omezit volební právo na ty, kteří odvádí státu daně nebo nějak vážit jejich hlasy výší těchto daní. Pak by rozhodnutí bylo kvalifikovanější a ne tolik ovlivněné populizmem. Stát by prosperoval a reálněji vážil své přerozdělovací možnosti. Přiblížili bychom se těm starověkým Athénám, kde demokracie kdysi vznikla.

Asi také hned cítíte, jak je to politicky neprůchodné. Kapři si nikdy nevypustí rybník. A tak budeme dál čítat populistické programy stran cílené na průměr a rozšiřovat stát.

Pod vlivem událostí posledních dekád s vývozem demokracie do arabských či afrických států s tradicí monarchií nebo diktátorských režimů jsme si uvědomili, že demokracie není opravdu pro každého a ne každý ji chce. Ale je demokracie efektivní a vhodná i pro nás? Umíme s ní zacházet a pohybovat se v ní? Když se tak rozhlédnu, poslouchám média a čtu net, začínám o tom pochybovat. No snad do ní dorosteme dříve, než nás zase uchvátí nějaká totalita.

Že to s demokracií není snadné, ilustruje i pár citátů Winstona Churchilla:

„Nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem.“
„Demokracie začíná oblečením saka a odchodem k volbám a končí vhozením lístku do urny.“
„Demokracie má cenu jedině tehdy, jestliže se dovede bránit.“
„V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.“