Lisabonská smlouva podle Klause ohrožuje materiální jádro ústavy, když prý porušuje 2. a 3. odstavec čl. 9 ústavy ČR. („Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. + Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.“) Závěr je tudíž podle Klause jasný: V České republice by přijetím „Lisabonu“ byly ohroženy či dokonce odstraněny (!) základy demokratického státu. To je tedy bomba! Navíc bylo ústy Václava Klause konstatováno, že „svrchovanost lidu“ bude po přijetí smlouvy navždy „ztracena“, jakoby u nás v posledním století byla zakotvena pevněji než železné tyče v železobetonu.

Nabízí se otázky: Pětadvacet zemí, které už daly smlouvě jasné „ano“, tím začalo rozkládat samy demokratické principy a už vyrazilo na pochod po trase vedoucí k likvidaci pluralitních systémů ve svých zemích? Ergo hrozí, že se Evropa stane kontinentem zapleveleným státy nedemokratickými, tudíž neprávními? Ztratily evropské politické elity pud sebezáchovy? Zdravý rozum se cítí být doma jenom v hlavách našich politiků? Česká republika bude předsedat společenství, které usiluje div ne o naši národní a státní a právní a kulturní – málem likvidaci? Hrůza hrůz!

Stav pro Českou republiku symptomatický, protože komický a trapný zároveň - a to z více důvodů. Vláda perem svého předsedy Topolánka (který je zároveň šéfem ODS) dala smlouvě „ano“ a trvá si na svém, Senát PČR s ódéesáckou většinou (!) má pochybnosti a dává materii k posouzení Ústavnímu soudu, čímž vládě komplikuje život. Prezident Klaus (zakladatel a čestný předseda ODS) venku i doma vysoko zvedá prapor ohrožení republiky a bojuje za odmítnutí této smlouvy. Bubnuje veřejně, hodně nahlas a hodně razantně. Že by se byl kdy pokusil na Hradě svoje ministry po dobrém či po zlém individuálně „lámat“, není známo. Že by přímou účastí na jednání vlády ve Strakovce uplatnil svoje argumenty a zahájil „skupinovou terapii“ vládního kabinetu? To neodhalil jediný novinář, čili se to nejspíš také nestalo. Podivné a příznačné pro politické klima v zemi, pro vztahy mezi našimi ústavními činiteli a pro lidskou (občanskou) úroveň našich politických celebrit.

Václav Klaus, pro kterého vždy byly prvky přímé demokracie skoro nepřijatelné - protože ohrožením demokracie zastupitelské -, nyní preferuje referendum k materii, která je i pro právníky na hranici stravitelnosti (dokonce i svým rozsahem). Obrat jako hrom a docela zvláštní u člověka, který uměl tak elegantně „spoluposlat“ do historie Masarykovo Československo.

Ať Ústavní soud rozhodne jakkoli, nebude to pro potlesk, protože „vítězství“ se dostaví jenom zdánlivě. Sklízíme totiž plody stavu, který poctivé lidi delší dobu irituje, což letošní volby (13 : 0 a 23 : 3) doložily: Politické špičky drží v naší zemi moc zásluhou politické korupce, zradou svých vlastních volebních programů a zametáním průšvihů pod koberec (spojenými silami zcela „nezávislých“ státních zástupců a vhodných „charakterních“ soudců). V ČR se úpěnlivě spojuje nespojitelné a odděluje neoddělitelné… Smutné konstatování.

Jablonec nad Nisou