Pravděpodobnost, že se vláda rozpadne již tento týden během schůze sněmovny, je vyšší než padesát procent

Čtyřicet let vodil Mojžíš Izraelity pouští, než je dovedl do země zaslíbené. Měli vymřít ti, kdo si příliš dobře pamatovali, jaké to je být otrokem. Lidem v Česku stačila polovina času ke ztrátě paměti. Tak komentátoři označují výsledky voleb do krajů s ohledem na úspěch komunistů.

Zisk bezmála 20,5 procenta pro Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) v krajských volbách není ale nic nevídaného. Přes 21 procent se rudá strana dostala hned v prvním hlasování o krajských zastupitelích v roce 2000. Jen tehdy nebyl její rostoucí vliv na dění na hejtmanstvích tak patrný jako tentokrát.

Také to není poprvé, kdy někde KSČM vyhrála.

V Ústeckém kraji skončila první rovněž v roce 2000. Letos je jen její triumf přesvědčivější, a tudíž je téměř jisté, že poprvé budeme mít na postu hejtmana komunistu – v tomto případě Oldřicha Bubeníčka. I v Karlovarském kraji letos zvítězili komunisté, ale vzhledem k odstupu 0,3 procentního bodu od druhé ČSSD jde o plichtu a je spíše pravděpodobné, že v hejtmanském křesle zůstane socialista Josef Novotný.

Krajské volby a v nich posílení komunisté mají tři zásadní dopady. Pro ČSSD se komunisté plíživě stávají přijatelnými partnery pro vládnutí na celostátní úrovni. V krajích budou pak pro socialisty rovnoprávnějšími, a tím pádem i dražšími spolupracovníky. A do třetice vítězství levice a naprostý debakl rozvrácené ODS i koaliční TOP 09 může vést k pádu vlády a předčasným volbám.

Rebelové na koni

Současná vláda Petra Nečase měla za dobu své dvouleté existence namále už několikrát. Tak vážné jako nyní to však nikdy nebylo. Pravděpodobnost, že se kabinet rozpadne již během nadcházející schůze sněmovny, je podle kuloárních informací vyšší než padesát procent.

Situace v hlavní vládní straně ODS je v období mezi volebním debaklem a jejím listopadovým kongresem, na němž bude zvoleno nové vedení, kritická.

Cílem vzbouřenců kolem Petra Tluchoře a Marka Šnajdra od počátku není změna daňových návrhů ministra financí Miroslava Kalouska, ale odstranění Petra Nečase z křesla předsedy strany a premiérského postu. Nečasův ústupek spočívající v nezvyšování základní dvacetiprocentní sazby DPH se také setkal s velmi rychlým odmítnutím. Volební výsledek, kde strana přišla téměř o polovinu mandátů a její vliv v krajích prudce propadne, rebelům v jejich tažení proti premiérovi hodně pomůže.

Podle zdrojů z řad vzbouřenců bude možné se vyhnout předčasným volbám, jimiž hrozí Nečas v případě neschválení daňového balíčku. Nejde jen o to, že volební výsledek jak ODS, tak TOP 09 spolehlivě hasí žízeň všech jejich poslanců na nové měření sil s levicí. Je vysoce pravděpodobné, že proti brzkým volbám se postaví prezident Václav Klaus, a to s docela racionálními argumenty. Předčasné volby by připadly na termín voleb prezidentských a vzhledem k přímé volbě, s níž nejsou žádné zkušenosti, a nedostatkům prováděcího zákona, na něž poukazuje řada právníků, by se také mohlo stát, že dojde k časovému skluzu a země by mohla být dočasně bez prezidenta. A to zrovna v době, kdy ho bude třeba k tomu, aby vítěze voleb pověřil složením vlády. I předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský před časem připustil, že v případě žalob kandidátů, třeba na pravost podpisů na potřebných kandidátních peticích, může dojít ke zpoždění volby. Navíc je jasné, že Klaus je z postupu premiéra Nečase v poslední době silně zklamán a nepodpoří ho. Naopak se bude snažit udržet sněmovnu pohromadě tím, že rychle pověří jiného politika ODS jednáním o nové vládě, která by mohla vzniknout na půdorysu současné koalice. Nejčastěji je v této souvislosti zmiňován ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Výsledek jeho domovské jihočeské organizace v krajských volbách, kde triumfovala nečekaně ČSSD a Jihočeši modrého odrozence Michala Doktora, mu ale příliš silné postavení rozhodně nedává.

Nečase sice nyní podporuje jemu dříve ne zrovna blízký a velmi mocný ministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, ale zde vzbouřenecká klika v ODS má co nabídnout v podmíněné podpoře církevních restitucí. Ty by zřejmě v případě rozpuštění sněmovny totiž skončily již poněkolikáté na smetišti dějin. Přitom dobře informovaní církevní funkcionáři jsou ohledně restitucí stále optimističtí, takže lze usuzovat, že nějaká jednání se v tomto směru vedou.

Taktik Nečas

Problém může být s poslanci strany LIDEM kolem Karolíny Peake, kteří mají právě k restitucím vážné výhrady. Ti jsou však vzhledem k praktické nezvolitelnosti v případných předčasných volbách pro nějakou přesvědčovací kampaň nepříliš obtížným cílem.

Nečas zřejmě bude usilovat o to, aby se rozhodování o kritickém daňovém balíčku posunulo na dobu po kongresu ODS, který se uskuteční první listopadový víkend v Brně. Je však otázkou, zda to premiérovi projde, protože jeho pozice v regionech je nejasná a výsledek hlasování o předsedovi je nejistý. Načasování kongresu na co nejbližší termín po podzimních volbách byl z tohoto pohledu od premiéra docela taktický krok, protože bere jeho odpůrcům čas na objíždění oblastí, shánění podpory a formulování mezioblastních dohod. Nečas hodně spoléhal na podporu moravských regionů, která by mu spolu s podporou velké části Prahy a některých dalších jednotlivců usnadňovala znovuzvolení.

Jenže volba je tajná a situace se značně zkomplikovala. Moravská část ODS mohutně ztratila. V roce 2008 v tamních krajích sbírala nad dvacet procent hlasů, zatímco v těch posledních volbách se pohybuje mezi devíti a jedenácti procenty. Nečasova povolební tisková konference, na níž konstatoval, že prohra jde na vrub reformního úsilí vlády a že v krajích asi málo pracovali, místní politiky skutečně dost rozzlobila. U mnoha z nich jde o živobytí a na kongresu to hodlají Nečasovi sečíst. Navíc v pražské ODS prudce oslabila pozice primátora Bohuslava Svobody, který je Nečasův spojenec. Podle zvěstí z okolí pražského magistrátu by dokonce mohl o primátorský řetěz přijít již tento čtvrtek. To značně posílí křídlo Tomáše Hrdličky, který má podle některých zdrojů s rebely v ODS určité přátelské kontakty. A sám Nečas přitom osobní kontakty s důležitými a vlivnými straníky zanedbává.

Dražší spolupráce

Ale zpět ještě k levicovému vítězství v krajích. Minimálně v pěti krajích (Plzeňský, Karlovarský, Středočeský, Vysočina a Moravskoslezský) povládnou sociální demokraté společně s komunisty. V řadě z nich už s tím zkušenosti mají. Vědí, že společné – buď přiznané, nebo tiché – spoluvládnutí je příjemné. A doteď bylo pro sociální demokraty také levné.

Komunisté si totiž za svou podporu nevybírali daň v podobě rozsáhlých prebend, zjistil ve své analýze placených funkcí komunistů deník Insider.

Například na Karlovarsku měla vítězná ČSSD šest radních a jedenáct nominantů v krajských společnostech. Partnerským komunistům stačila dvě místa v radě a čtyři místa v krajských firmách. Na plzeňském hejtmanství byla KSČM jen "tichým" podporovatelem socialistů a řekla si pouze o placený flek předsedy kontrolního výboru a dvě místa v dozorčích radách, notabene jedno nehonorované, uvádí Insider.

Teď bude komunistická spolupráce zřejmě dražší. Třeba plzeňský předseda KSČM Ladislav Urban ještě před volbami připouštěl, že by tentokrát jeho strana tak zdrženlivá nebyla.

Dá se možná říci, že to nemusí být na škodu.

Více funkcí, více zodpovědnosti a také větší šance, že se komunisté po letech, kdy byli "čistou stranou bez korupce" (na rozdíl od těch, které se na moci podílely), trochu ušpiní.

Přežitý Bohumín

S vědomím toho, jak pěkně jim to v krajích spolu ladí, a také toho, že moc jiných možností současné rozložení sil asi nenabízí, si po krajských volbách ČSSD začala připravovat půdu pro to, aby mohla s komunisty případně zasednout ve Strakově akademii. Stále hlasitěji se totiž ve straně uvažuje o tom, že je třeba přehodnotit takzvané Bohumínské usnesení. Tím se roku 1995 na sjezdu politici z ČSSD zavázali, že pro ně je spolupráce s KSČM (a také extrémistickými stranami té doby) nepřijatelná. Bohuslav Sobotka již připustil, že přehodnocení tohoto usnesení je minimálně téma na debatu. To poslanec Jaroslav Foldyna na svém facebookovém profilu má mnohem jasněji.

"Bohumínské usnesení je přežitek," napsal.

A mimochodem, ruku na srdce: ono nikdy moc ČSSD hlavu nedělalo. Původně platilo pro jakoukoli spolupráci. Pak stačilo pár rétorických cvičení a zjistilo se, že v regionech se s komunisty mluvit může. A nejen mluvit, ale i vytvářet koalice na radnicích či v krajských radách.

Takže pokud by parlamentní volby dopadly jako tyto krajské, dá se čekat, že by se socialisté po volebním triumfu s komunisty pokusili spřáhnout nejen jako s tichým podporovatelem.

Zaskočeni úspěchem

Ačkoli se pravice snaží výsledky krajských klání relativizovat tím, že ČSSD ztratila bezmála stejný počet zastupitelů jako ODS, je třeba přiznat, že socialisté mají co oslavovat. I když neskončili první ve čtyřech krajích, ve výsledku kromě dvou zřejmě hejtmanský post udrží všude. Před hlasováním bylo cílem udržet alespoň polovinu hejtmanství. Debaklem by tak pro Bohuslava Sobotku nebylo, pokud by měli jistotu, že nominují sedm vládců krajů. Dopadli ale podstatně lépe. Oproti předvolebním očekáváním překvapil úspěch jihočeského lídra sociálnědemokratické kandidátky Jiřího Zimoly. Stejně tak udržení prvenství ve Středočeském kraji po kauze Davida Ratha nebylo nikterak samozřejmé.

Vítězem se může oprávněně cítit i dosavadní a zřejmě i nastupující hejtman v Plzni Milan Chovanec. V tomto kraji v zásadě všichni lidé volili proti vládě, vyjma nevýrazného zisku TOP 09. Lídr ODS Jiří Pospíšil totiž svou kampaň postavil právě na odporu vůči Petru Nečasovi. Kromě toho podle informací týdeníku Euro měl na kampaň až pětkrát štědřejší rozpočet než jeho sociálnědemokratický protikandidát, který utratil zhruba čtyři miliony korun. Chovanec přes tyto Pospíšilovy výhody dokázal svou partaj dovést k volebnímu výsledku zaostávajícímu za modrou konkurencí jen o 1,5 procentního bodu, což mu mimochodem zajišťuje v zastupitelstvu stejný počet mandátů.

Spokojena naopak nemůže být TOP 09.

Pravda, podařilo se jí stát se pátou stranou v krajských zastupitelstvech. Nicméně její celostátní zisk 6,6 procenta je na pováženou.

Právě kalouskovci by se měli případných předčasných voleb bát asi nejvíce. Podpora kolem šesti procent totiž znamená, že se volič může zdráhat dát svůj hlas právě této straně, aby náhodou nepropadl, když by nedosáhla na kýženou pětiprocentní hranici.

Tento volební propadák navíc posílil pozici Starostů jako partnerů v "soustraní" TOP 09-STAN. V Libereckém kraji se totiž rozhodli kandidovat samostatně, bez "topkařů", a zvítězili. Miroslav Půta tak zřejmě bude hejtmanem – jen teď dohodnout tu dostatečně pevnou koalici. Jen s druhým regionálním sdružením – Změnou pro Liberecký kraj – vládnout nechce. Prý většina jednoho hlasu je slabá. A tak by rád přibral do krajské vlády i ODS s pěti zastupiteli. To mimochodem dobře ilustruje situaci v krajích a volební debakl ODS. Z jejích řad se totiž často starostenská a jiná regionální hnutí rekrutují. Absolutní zákaz spolupráce s KSČM donutil například severočeské starosty vyčlenit se z ODS, aby vůbec byli schopni na radnicích nějakou koalici upatlat. Podobně v jižních Čechách tradiční "ódéesce" ukrojila z koláče pravicových voličů nová ODS pod názvem Jihočeši 2012, vedená zneuznaným občanským demokratem Michalem Doktorem. Kdyby se tyto hlasy nasčítaly, možná by ODS přece jen mohla v některém kraji vládnout.

Propadákem skončily volby pro nové strany zaštítěné výraznými osobnostmi. Národní socialisté pod značkou LEV 21 Jiřího Paroubka získali navzdory masivní kampani celorepublikově jen půl procenta hlasů. A i v Paroubkově "domovském" Ústecku se strana nepřehoupla ani přes tři procenta.

Podobně neúspěšně skončil v senátních volbách Andrej Babiš se svými kandidáty ANO 2011.

Jedině partaj expremiéra Miloše Zemana SPOZ se ve dvou krajích prosadila, a na Zlínsku to dokonce vypadá, že by mohla vstoupit do krajské vlády po boku vítězných sociálních

demokratů. Tam zapůsobila osobnost Františka Čuby, jenž díky preferenčním hlasům vyskočil z posledního místa kandidátky zcela dopředu. Zda se podobně bude dařit v prezidentské volbě samotnému Zemanovi, se teprve ukáže. Třeba bude prezidentem, který jmenuje první polistopadové komunistické ministry.

Týdeník EURO 43/2012, 22.10.2012