Vážený kárný soude,

přiznávám, že jsem byl varován, abych si dal pozor. Mému libereckému kolegovi zde bylo jasně vysvětleno, že může psát jen tak, aby tím netrpěla soudcovská důstojnost. Některé kolegovy články jsem četl a hodnotit je nechci, ale nejvíc se mi líbil jeden, který se ani u tohoto senátu neprojednával, možná proto, že byl fakt vtipný a adresný (Zpráva o stavu české justice). Kárně stihanému kolegovi bylo řečeno, že nesmí napadat menšiny. To jsem nechtěl dělat ani já, naopak jsem se jich zastal a byl jsem hrdý na to, že majitel tohoto listu, co je nemá rád, neboť už nejmíň dvakrát se ve svém úvodníku na kuřáky pohrdavě rozkatil, mi tu velkoryse můj názor svolil uveřejnit.

Mne nikdo nemusí přesvědčovat, že i pasivní kouření škodí zdraví. Aktivní víc, podobně jako cpaní se uzeninou, jízda autem a vztekání se na fotbale. Akorát mi přijde, že militantní nápad tuhle menšinu vyhnat z putyk nemá jiný smysl než prohibiční, stejně jako kdysi v Americe s chlastem. Nechci se, vážený soude, zaplétat do nekonečných diskusí nad tímto problémem, ke kterému své argumenty pro a proti řekli a napsali snad všichni mluvící či gramotní občané tohoto státu. Jeden takový v televizi říkal, že má právo jít do jakékoli hospody a čekat zde vonný luft. Pokud je to tak, pak nutno zatrhnout i kouření doma, protože nás kdysi učili na právnické fakultě, že pokud vás na ulici přepadne nutnost si ulevit, musíte být každým puštěn do jeho bytu vykonat potřebu z důvodu jakési krajní nouze (možná nejsem přesný, bylo to už před čtvrt stoletím a navíc mne tehdy ze školy vylili). Ale pak takový ohrožený občan by přece měl mít právo, aby v každé domácnosti s WC byl čistý vzduch, no ne? I když si nejsem jist, zda existuje též právo každého navštívit nevěstinec, jaký se mu zlíbí, a čekat zde vůni květin, zdravé prostředí a vrátného se solí a chlebem. Nebo návštěvníka fotbalového stadionu, aby tu našel klid k práci na tabletu a k rozjímání, stejně jako výchovné prostředí pro své malé synky. Ve století „voka“ (21.) snad není problém oddělit putyky od gurmánských, i pár pinklů do těch pubů se najde. A nikdo mne, milý soude, už dnes nepřesvědčí, že sociální inženýrství smokeexitářů nemá ani zbla společného s ochranou zdraví hostů. Jen za poslední rok jsem zjistil, že najít hospodu s aspoň částí vyčleněnou neřestníkům je malý zázrak, jak ve Lhotě, tak Brně. Takže se vracím k úvodu: Fajn, prohibičně budeme chránit zdraví tím, že kuřáky vyženeme na ulici, oni to omezí. Ale pak se nutno ptát: „Nezpůsobuje náhodou alkohol ještě větší škodu, mrtvé na silnicích, rozvrácené rodiny a zlomené kosti?!“ Ne těm pijanům, ale kvůli nim těm ostatním. Nemluvě o tom, že často obtěžují svým opileckým chováním slušné gurmány. Vykažme je z hospod rovněž, oni sice pít nepřestanou (stejně jako závislí kouřit), ale uberou. Ani ministr zdravotnictví na to však nepřistoupí, páč četl o Al Caponovi a k čemu to za mořem vedlo.

Vážený soude, věřím, že zatím jsem důstojnost mého stavu svým plácáním, jakkoli s ním asi nesouhlasíte, neznevážil. Ale já psal i o policii a to nevím, jestli při své funkci můžu. Víte, původně jsem nechtěl jakousi jejich reformu komentovat, nejsem pro to profík. Ale pokud musím, ať už jako občan nebo soudce, koukat v telce, jak ministr vnitra a financí na sebe štěkají, kdo z nich je větší lhář, tak mne to nebaví už jen z toho důvodu, že každý z nich mi přisypává práci. Dnes neotevřete noviny (pro jistotu neuvedu, které jsem přestal číst) nebo si nepustíte zábavný pořad, aby tam nebylo o plukovníku Robertovi. S nímž se znám ještě z Brna a vím o něm, že to je (byl) policajt tělem a duší, který své práci byl ochoten obětovat 20 hodin denně, což vyžadoval často k jejich nevůli i po svých podřízených.

Naposledy jsme se viděli asi před deseti lety, kdy mne přesvědčoval o porušení subordinace jeho předchůdce, co šel do parlamentu se svou stížností na politiky. Čas oponou trhnul, a on dělá totéž. Chápu, jen liška nemění své zvyky, i já už mezitím viděl asi čtvrt hodiny Babovřesek. A to vše kvůli jakémusi málem zemětřesení, které je jinak pro 40 000 četníků jen pšoukem. Ze dvou útvarů bude už jen jeden šéf a nikomu to pořádně nevysvětlili. Panečku! Jelikož se jedná o vojensky řízenou organizaci a já na vojně dva roky byl, představuji si, jaký veřejný skandál by způsobilo, pokud by dva pluky sloučili v jeden a náčelníkům štábu to neřekli rok předem. Určitě žádný, mimo těm náčelníkům. Výlučnost obou policejních celorepublikových útvarů spočívá v tom, že na rozdíl od zbývajících, kteří musí řešit kauzy dle dienstreglamá, si ony věci samy vybírají. Jak, záleží na nich. Takže pod Organizovaný zločin se schová cokoli, pod Korupci taky. Úžasný je důvod, proč si prý žárliví (na sebe) vrchní návladní útvar plukovníka Roberta vybírali: Prý „se odsud nic neprovalí.“ To se mi, vážený kárný soude, moc nezdá jako důvod věcné příslušnosti. Není to náhodou taky urážka těch zbývajících 40 000 polišů? Krádež kola na Praze 9 bude dělat dvojka proto, že na devítce by to vykecali?! S tzv. elitními útvary často bývá problém. Setkal jsem se v jednací síni v minulosti se dvěma. Jeden zřídili v Brně na zloděje aut a někteří chlapci se tam cítili jak drsní šerifové. Informací měli hafo, jak taky ne, když lumpíky seřezali. Ti však následně u „měkkých“ vyšetřovatelů vše zatloukli a jejich tresty (pokud vůbec jaké) byly proto směšné. Další speciální jednotku u nás ve městě pak policie zřídila pro zákroky s nejagresívnějšími zločinci. Někteří členové jednotky jsou dodnes v base, neboť jejich zákrok čtyřicetikilový, asi trochu dealující cizinec nepřežil. A ještě horší je, že celá ta současná kauza složek s výbušnými informacemi a vzájemným podezříváním se vyvrbila do jejich vnitřních problémů, kdo vynáší a co vykecal, místo do porovnání výsledků konkrétních případů, o kterých „máme informace“, ale málo důkazů. Stačí to však např. oblíbenému brněnskému dopravci, který své fandění účastníkům četnické války vyjádřil na svých busech a stačilo mu k tomu jen, že „tam něco smrdí, ač čerpám jen z novin“. Hrozím se toho, až svou náklonnost podobně zviditelní na dresech svého týmu i repre třeba šéf fotbalového Jablonce a svazu, který „dá ruku do ohně za čistotu výsledků první ligy“, možná brzy přejmenovanou na Švej-ču-žou liga, přesněji 丹瑞邹铜, „protože kvůli zlepšení výkonnosti potřebujeme zvýšit badžet“ (ač ji ze stejného důvodu asi brzy v televizi většinou neuvidíme). Předseda svazu Všechnobylocinklý korupci ve svém okolí nevidí, zatímco strážce státní kasy všude.

Nemohu si dovolit kvůli riziku ztráty nezávislosti, vážený soude, zpochybňovat slova člena vlády, jemuž je jasné, který útvar je jediný protikorupční, přestože tohle slovo, po vyslovení kteréhož se otevírá země a zavírají každá ústa, má v názvu zrovna ten druhý. Jen si myslím, že stejně jako jeho předchůdce, co náklaďákem bránil v odletu letadla s vydávaným Rusem, o policii ví to samé, co já o výrobě klobás. Odchodu plukovníka Roberta je mi líto, ale pokud jeden četnický oddíl vyšetřuje protikorupční kolegy, vojenskou rozvědku, GIBS i své nadřízené, protože mu bylo dovoleno odposlouchávat půl republiky s výsledkem „Brzy se budete všichni divit, co se tu děje“, asi je něco špatně a nutno celou policii postavit do latě.

Vážený kárný soude, já však doznávám ještě horší věci, než podiv nad počínáním ministrů zdravotnictví, vnitra a financí. I své ministerstvo občas nechápu. Při koukání na slova našeho sympaťáka v jeho čele, jak říkal, že by přísedící měli být vybíráni ze všech voličů, kteří by tuto funkci neodmítli, jsem si říkal: „Je to vtipný chlapec, provokuje, proč ne?“ Ale na webových stránkách jsem našel Bílou knihu ministerstva spravedlnosti o přísedících a tam tento nesmysl pojali vážně. Jakože prý jak v Americe, bude to pro každého zážitek na celý život, když si aspoň jednou zasoudí. Akorát že v USA porota na rozdíl od soudce rozhoduje o vině obžalovaného, proto k tomu musí dostat šanci každý (viz Magna charta libertatum) a její výběr je nejzásadnější částí procesu. U nás porota má funkci poněkud jinou, přestože hlas přísedících je rovnocenný s předsedou. Moc se netěším, neboť proti tomu jsou policejní škatule hejbejte se sranda. V Brně žije asi 400 000 občanů. V úvahu přichází plně svéprávných tak 250 000. Odmítne 40 000, dalších devadesát nebude mít čas, protože musí taky pracovat. Ze zbylých bude 20 000 v cizině, 30 000 nezvěstných nebo bez dokladů. Zbývá sedmdesát tisíc. Z nich polovina údajně bydlí v Brně na Husové 5, což je místní ohlašovna pobytu, odkud sháníme nejčastěji svědky a obžalované. Brzy tak možná i přísedící. Po nedočkavém vyhlížení advokáta, jestli nemá kolizi, obžalovaných s neschopenkou a aspoň nějakého svědka, k nim přibude i senát. A to nemluvím asi o patnácti známých místních věčných kverulantech, kteří se z plezíru soudí asi stokrát ročně se stížnostmi na kdeco (třeba žalobou na miliardu o to, ať na odvolacím soudě už konečně rozhodnou pořádně...). Ti přijdou rádi, tu bžundu si ujít nenechají. S nimi čtrnáct kamarádů. Možná pak ze žalované nezdaněné kabelky naopak v rozsudku vyleze rozvracení republiky. Škoda, že už Robert u toho nebude, a o to více mne jeho odchod od policie mrzí, jakkoli jsem se dosud domníval, že nenahraditelnost jednoho policisty signalizuje, že se někde stala chyba, neboť vnitřní kontrolní mechanismy bezpečnostních složek by snad mohly nahradit jednoho hlídacího psa.

Ale závěrem, vážený kárný soude, mi přiznejte polehčující okolnost v podobě mého bezvýhradného doznání. Fakt jsem to do Neviditelného psa napsal. A navíc čtu noviny, což jeden americký advokát u svého klienta zdůraznil, protože jiný polehčující důvod u toho parchanta nemohl najít.

soudce Městského soudu v Brně