Novou hvězdou české politiky, nedávno zářící, dnes možná zhasínající, je Vladimír Dryml. Nejen jako protagonista čerstvého skandálu. Také vicehejtman a radní pro zdravotnictví na Královéhradecku, současně i šéf vrchlabské nemocnice, což je spojení mírně řečeno nešťastné..., ale co – na hlavu postavené. Vždyť zatímco ředitel vrchlabské nemocnice by ji měl chtít prodat kraji co nejdráž, vicehejtman by ji měl chtít koupit co nejlevněji.

Dále je ovšem Dryml senátor a majitel největšího počtu preferenčních hlasů v krajských volbách a také neopominutelný spolustrůjce volebního vítězství ČSSD. To když ve své nemocnici odmítl před volbami vybírat poplatky, čímž stranické proklamace uvedl v život. Však to také voliči náležitě ocenili, soc. dem. v říjnu přitahovala hlasy v celé republice.

Pistolnicky sebevědomý Dryml sám se cení jako trofej, která je v revíru ČSSD nespravedlivě na odstřel. Vždyť politické hvězdy (jak říká: já a Winston Churchill) jsou vzácné, a ani v Lidovém domě si je na půdě nepřehazují vidlemi.

Zmítá se ovšem ve skandálu, do kterého spadl vlastní vinou. Bohorovně, neodpovědně, sebevražedně, a známá věc, nositelé skandálů svou stranu poškozují na všech úrovních. Marně se proto zlobí na Jiřího Paroubka, který ho vybízí k odchodu do ústraní. Stejně jako se zlobí na předsedy soc. dem. krajů, kteří ho včera vyzvali k odchodu z vicehejtmanské funkce, a nesmyslně varuje před návratem totality. Přirovnáním sebe sama k Miladě Horákové jako by soutěžil o nejhloupější výrok roku.

Zcela mimo mísu se i hájí, že neporušil zákon. Jeho problém přece není trestní, nýbrž politický. Co je na tom složitého? Měl raději rovnou odstoupit sám, až do vyšetření případu. Princip politické, nikoliv trestní, presumpce viny (navzdory pozdějším omluvám, viz případ Jourová) se totiž sociální demokracii u veřejnosti vyplácí.

Faktické Drymlovo provinění zdá se mi přitom chabější než u exposlance ODS Moravy. Sháněl jeden spis, případně trestní oznámení kolem „přítelkyně“ Orgoníkové. Jenže také mimoděk prozradil, že politici používají část veřejných prostředků pro vlastní obohacení. Z takového „objevu“ sotva už omdlíme, ale když to vysloví politik, zakládá si na průšvih, neboť tím vlastně říká, že je takového „přerozdělování“ sám účastníkem.

Ať už to ale s Drymlem dopadne jakkoli, neměla by jeho aféra překrýt aféru jinou, do které právě on začal šťourat. Ztrátu 200 miliónů, do které se zatím nevysvětlitelně propadl Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje (před třemi roky ještě v zisku), vlastnící nemocnice v Náchodě, Trutnově, Jičíně, Rychnově nad Kněžnou a Dvoře Králové. Proč kvůli tomu hejtman Franc (třeba jako Rath ve středních Čechách) netroubí na poplach, proč to podezřelé ticho?

Právo, 7.1.2008