Do Senátu míří přímá volba prezidenta. Koaliční strany udělaly opozičním socialistům ústupek, když vyhověly dvěma ze tří požadavků, ale Senát může vše poslat k čertu.

Za stávajících podmínek považuji přímou volbu prezidenta za zbytečnou šaškárnu. Než se na mě vrhnou všichni "oblíbení" kritici a nicky, zdůvodním proč. Má-li mít přímá volba nějaký smysl, pak je nutné, aby lidé volili skutečně zodpovědně, a to při vší úctě ke svému národu, Češi tuto vlastnost opomíjejí.

Zamýšlená dvoukolová volba podobně jako při volbách do Senátu umožní dvěma kandidátům s největším počtem hlasů bojovat o křeslo prezidenta. V naší zemi je ale zvykem nehlasovat v druhém kole "pro někoho", ale "proti někomu" přesně ve stylu "můj kandidát neprošel, tak neprojdeš ani ty".

Myslím si tedy, že volba by měla být jednokolová - byť s rizikem, že by volbu mohl vyhrát kandidát skutečně nevhodný a škodlivý vezoucí se vlně populismu. Ale to je právě o té zodpovědnosti. Nezřídka se stává, že našinec volí bez rozmýšlení a v aktuální naštvanosti na něco, s čím má ten či onen kandidát málo společného.

Zároveň si myslím, že pokud se zavádí přímá volba prezidenta, pak tento by měl mít z titulu svého mandátu získaného na základě všelidového hlasování pravomocí více, a systém by se tak měl přiblížit systému prezidentskému, nikoli jít cestou opačnou a ze strachu, že prezident má silný mandát, co nejvíce okleštit už tak omezené pravomoci.

S tím souvisí i další věc. Podle návrhu má být prezident po skončení mandátu trestně odpovědný. Dejme tomu, může se stát, že i prezident se může dopustit trestného činu, ale zde se jeví značný nepoměr vůči poslancům, kteří, pokud nejsou vydáni k trestnímu stíhání, jsou doživotně za tento čin zodpovědnosti zbaveni.

Dostáváme se tak do stavu, kdy je de facto obyčejný poslanec v postavení před zákonem vyšším než prezident republiky a to je něco, s čím souhlasit nelze. Buď by měli být na tom před zákonem stejně, anebo by měl být prezident vůči zákonu postaven výše.

Dalším nedostatkem je možnost odvolání prezidenta (pravda, i dnes tato možnost existuje, byť téměř hypoteticky), zatímco poslanec, pokud se mandátu nevzdá, je do dalších voleb neodvolatelný. Domnívám se, že tento bod činí z prezidenta prachobyčejnou loutku v rukou poslanců.

Prezident je hlava státu, a musí tak mít výjimečné postavení, je prvním Čechem, člověkem, který symbolizuje náš stát a jako takový nemůže mít postavení nižší než poslanec. Prezidentem se může stát vždy jen jeden člověk, zatímco poslanců máme dvě stovky.

Celá přímá volba tak dostává nádech zbytečné šaškárny. O přízeň bude bojovat několik kandidátů, kteří rozjedou kampaň, v které ale nebudou moci nic slíbit a pokud něco slíbí, pak budou jejich sliby neuskutečnitelné právě proto, že prezident bude mít natolik okleštěné pravomoci, že se smrsknou na automatické podepisování a kladení věnců.

Volba přijde na velkou sumu peněz a pokud se prezident poslancům znelíbí, bude se třeba další volba konat za rok nebo za pár měsíců. Prezident bude jen kývačem a bude stepovat mezi vejci tak, aby vyhověl požadavkům politických stran ze strachu z odvolání.

Portál iDnes udělal anketu, kdo by měl být novým prezidentem. Výsledek není překvapivý. Z téměř osmdesáti tisíc hlasů, kdy pravděpodobně nešlo zabránit opakovanému hlasování, zvítězili nepolitici. Jenže, a třeba mě na kopytech rozneste, dvacet let po Listopadu by se prezidentem měl stát politik. Za tuto dobu už politika zplodila novou generaci.

Nepřekvapilo mě ani třetí místo Karla Schwarzenberga, právě pro nemožnost zabránit opakovanému hlasování. Představa, že by měl být prezidentem člověk, který politikou neprošel, je možná pro někoho lákavá, ale prezident je v prvé řadě politikem.

Pan Okamura dle mého názoru prezidentské ambice nemá a pokud by je měl, tak by mě to vcelku zklamalo, protože jej považuji za velice rozumně uvažujícího člověka a předpokládám, že si je vědom toho, že z postu podnikatele skočit na prezidentský trůn je skok příliš velký.

Pan Fischer naopak prezidentské ambice má, dokonce takové, že se o post prezidenta hlásí sám, aniž by ho zatím chtěl někdo nominovat. Sice je to zdravé seběvědomí, ale vzpomínka na jeho premiérování, kdy nedokázal udělat vůbec nic a svou nečinností přispěl k problému s fotovoltaikou, a jeho věčné ustupování je znakem nevhodnosti na tento post.

Přál bych si prezidenta, který by dokázal hájit české zájmy, který by stál pevně za svými slovy a dokázal jít i proti všem. Přeji si za prezidenta silnou osobnost, která se nebude krčit před požadavky dua Merkozy nebo bruselskými úředníky.

Přeji si prezidenta, který se bude zastávat svrchovaného státu České republiky a který bude vystupovat v zájmu našeho národa. Zkrátka prezidenta, který je skutečným prezidentem a ne jen kývacím pejskem na zadním skle auta. V přímé volbě, kde se budou kandidáti předhánět v populismu, jej ale asi najdeme těžko.