Volba prezidenta občany a z toho plynoucí nejsilnější politický mandát v zemi neodpovídá roli prezidenta v politickém ani ústavním systému, rozděluje společnost, oslabuje politické strany, podporuje únavu z demokracie, paralyzuje vládu a stojí nemalé prostředky.
Od lednové volby už máme dostatečný odstup střízlivě posoudit vhodnost a problémy přímé volby. Třetí přímá volba prezidenta České republiky potvrdila problematičnost změny způsobu volby prezidenta z parlamentní na přímou. Potřetí jsme zažili několikaměsíční ostrou kampaň marketingových týmů, po níž zůstává společnost hluboce rozdělená v poměru 40, 30, 30. Petr Pavel přes obrovskou podporu ve druhém kole volby, navíc umocněnou vysokou volební účastí, získal necelých 41 procent hlasů všech občanů (58,3 % ve volbách). Nevíme přesně jak velká, ale jistě značná část jeho voličů volila negativně proti druhému kandidátovi. Kolik z voličů jej skutečně chtělo a kolik jej volilo proto, že nechtěli jeho konkurenta? Andrej Babiš získal necelých 30 procent hlasů všech občanů a stejný počet lidí k volbám nepřišel. Miloš Zeman v roce 2018 získal necelých 35 procent hlasů všech občanů (51,36 % ve volbách). Uvedená čísla ukazují společnost rozdělenou. Přímá volba prezidenta s tvrdou kampaní zákonitě vede k polarizaci společnosti a vzniku hlubokých příkopů.
Předseda nejsilnějšího senátního klubu veřejně prohlásil, že začne s poslanci diskuzi o změně způsobu volby prezidenta. Jsou pro to dobré důvody. Dobré je taky, že na případnou změnu je spousta času a lze si představit, že by jí podpořil i nastupující prezident. Nemusel by obhajovat v ostré kampani, kde se kýblům špíny nelze vyhnout. Pokud bude vykonávat první mandát prezidenta normálně, pak si může vybudovat míru přijatelnosti hodně přes padesát procent u společnosti. Pokud Petr Pavel nebude bojovat s poslanci a senátory, snadno může získat jejich většinovou podporu v případě obhajování mandátu.
Důvody pro změnu
Ústava České republiky nedávno oslavila 30 let. Změna způsobu volby prezidenta před deseti lety, byla jednou z největších změn ústavy. Byl vyslyšen většinový názor veřejnosti, ale způsobem chytré horákyně. Většina veřejnosti chtěla nejen přímo voleného prezidenta, ale také silnějšího prezidenta, který neoblíbené politické strany srovná do latě. To politici nedovolili a oprávněně. Muselo by dojít k zásadní změně ústavy mimo naši tradici ústavně slabých prezidentů. Veřejnost není spokojená a prezident nemůže plnit její očekávání. Ústavnímu postavení prezidenta neodpovídá silný mandát z přímé volby.
Prezidenta můžeme titulovat jako nejvyššího ústavního činitele, ale fakticky je silný jen v mimořádných okamžicích ustavování vlád. Prezident by neměl být ani nejsilnější politickou figurou. Jeho role je jiná, než být stranicky aktivní a soupeřit s ostatními předsedy stran o podporu ve volbách. Hrad by neměl být samostatné politické centrum vymezující se proti vládě, případně proti stranám. Václav Klaus se od ODS odstřihl, stejně tak Miloš Zeman od ČSSD. Andrej Babiš je lídr nejsilnější politické strany, jeho vazba na ANO by pro roli prezidenta byla zásadní problém. Pravděpodobně i pro část voličů ANO toto bylo důvod volit Petra Pavla. Politické roli prezidenta neodpovídá silný mandát z přímé volby.
Prezident je politik
Přímá volba prezidenta oslabuje politické strany. Trojí volby ukázaly, že voliči si nepřejí za prezidenta kandidáta spojeného úzce s některou z tradičních politických stran (vzpomeňme si na výsledky kandidátů ODS Přemysla Sobotky a Mirka Topolánka). Politický systém České republiky ale stojí na „svobodné soutěži politických stran“. Ve vysokých ústavních funkcích by měli stát lidé s politickou zkušeností, čitelní pro veřejnost v názorech, kteří již prošli vícero volbami, i když veřejnost chce politicky zkušeného nepolitika. Petr Pavel je nepopsaný list a první týdny po zvolení potvrdily, že nás může ještě hodně překvapit. Za takzvanými občanskými kandidáty nestojí strany ani veřejnost, ale skupiny sponzorů s legitimními podnikatelskými zájmy. V praxi přímé volby jde o souboj marketingových mašinérií s mnohdy nečitelným ideovým profilem kandidátů. Prezident by měl být politicky čitelný, optimálně s delší politickou minulostí.
Přímých voleb máme v republice šest typů, jejich častá frekvence voliče unavuje, snižuje volební účast na hranici legitimity voleb k 30 procentům, například ve volbách do Evropského parlamentu a komunálních a dokonce k 15 procentům ve druhém kole senátních voleb. Veřejný prostor je kontaminován nekončící (permanentní) kampaní. Teď nás snad čeká unikátně dlouhý klid, nejbližší volby do Evropského parlamentu budou až v květnu 2024. Bylo by účelné nejen vzdát se přímé volby prezidenta, ale i sloučit krajské a komunální volby do jednoho termínu a zrušit druhé kolo senátních voleb. Pak lze očekávat navýšení volební účasti a legitimity u „podstatných voleb“. Redukce přímých voleb a kampaní je nejvýše žádoucí.
Poslední přímá prezidentská volba paralyzovala vládu, která nechtěla úspěch lídra opozice. Vláda mnoho měsíců odkládala nepopulární kroky v oblasti důchodů a daní. V budoucnu si lze představit, že vlády budou podřizovat svoji politiku podle jejich sympatií ke kandidátům na prezidenta.
Každé volby stojí veřejné rozpočty státu a obcí miliardy. Sponzoři prezidentských kandidátů vydali desítky miliónů, o jejich motivaci víme pouze to, co nám sami chtěli říci. To vše může být ušetřeno.
Se změnou není kam spěchat, ale seriózní diskuzi o redukci počtu voleb je třeba otevřít. Není nutné vracet se k nepřímé volbě prezidenta pouze poslanci a senátory. Volitelský sbor by šlo navýšit, např. o volitele z řad krajských zastupitelů, zástupců univerzit, atd.
Přímá volba prezidenta se neosvědčila a její zrušení by kvalitě demokracie v České republice prospělo.
autor je politolog a právník
Kráceno vyšlo v HN