Topolánkovo vynášení batohu do kopce působí jako vcelku anachronické počínání. Ani ne tak proto, že když už do kopce nějaký batoh vynesu, obvykle jej zase snesu zpět (premiér jej chce prý nechat nahoře). Mnohem spíše proto, že reformy vydávané premiérem za koaliční kompromis nejenže nemají většinovou podporu veřejnosti, ale ani sněmovny: vedle ČSSD a komunistů jej podpořit nechtějí někteří poslanci ODS a KDU-ČSL; o postoji šesti zelených poslanců nevíme zatím dohromady nic. V takové konstelaci se zdá vládní návrh neprůchodný – pokud na to premiér nepůjde po dalíkovsku, jak v souvislosti s rebelujícím poslancem ODS Tlustým naznačil v rozhovoru pro časopis Týden, když řekl: „…učiním mu nabídku, kterou nebude moci odmítnout.“

Proč premiér táhne svůj batoh nahoru, třebaže o to skoro nikdo nestojí? Zdůvodňuje to nutností ozdravit rozpočty, které se po vládách vedených ČSSD mají nacházet v katastrofálním stavu. I tak se nám stále nedostává odpovědi na otázku, proč reforma obnáší razantní snížení daní nejvyšším příjmovým skupinám, zatímco ty střední a nižší si nijak zvlášť nepolepší a vzhledem k chystanému zvednutí nižší sazby DPH z pěti na devět procent si spíše pohorší (neboť platí, že čím nižší příjem, tím vyšší podíl potravin na výdajích). Jánošíkovské krédo pozměněné do podoby Chudým brát a bohatým dávat zní sice jako slušná recese, leč v rukou marketingových poradců Jiřího Paroubka se může lehce změnit ve smrtící koktejl.

Kouzlo původního návrhu rovné daně ODS, jejímž garantem byl v předvolební kampani Vlastimil Tlustý, spočívalo v tom, že si díky ní měli jednoznačně polepšit všichni. Pokud toto není možné realizovat, vyházejme z batohu vše, co tam nutně nemusí být, a ponechme v něm jen pár balíčků podobných těm, které předznamenaly pád Klausovy vlády v prosinci 1997.

www.danes.cz