Sociální demokracie má problém - a může mít přitom ještě větší. Záleží na tom, jak dopadne druhé kolo první přímé volby českého prezidenta. Tím problémem přitom není porážka Jiřího Dienstbiera. Jeho procentní zisk je velmi slušný, obdržel víc hlasů než celá ČSSD v podzimních krajských volbách, a spokojený může být i s vyrovnaným finálovým spurtem kampaně.

Potíž ale spočívá v tom, že účast v druhém kole sociální demokracii vyfoukl Miloš Zeman. Jakkoliv mu fandí i Václav Klaus a mnoho lidí z okolí dosluhující hlavy státu, nelze popřít, že Zeman bodoval zejména v regionech s převahou radikálně naladěných levicových voličů. Ti ho zkrátka přijali za svého a názor Lidového domu, jenž je se Zemanem už deset let na kordy, je nezajímal. To bude platit i pro definitivní rozhodování o přespříštím víkendu.

Předsednictvo oranžových ještě během soboty vyzvalo sympatizanty ČSSD, aby zvážili podporu Miloše Zemana coby protivládního kandidáta. Možná učinilo víc, než bylo nezbytně nutné. Občané přece mají vlastní rozum, jak ostatně už předvedli. Přesto se dají uvést minimálně tři důvody, proč je postup špiček sociálních demokratů pochopitelný.

Za prvé je těžké veřejnosti vysvětlovat, že a proč není Miloš Zeman levicovým kandidátem. Když se to nepodařilo dosud, těžko doufat, že to ČSSD dožene během čtrnácti dnů. Nepodporu Zemana lze navíc interpretovat jako podporu Karla Schwarzenberga. To by ale v případě prvního místopředsedy nepopulární pravicové vlády a předsedy nejproreformnější koaliční strany TOP 09 bylo cosi nepředstavitelného kdekoli na světě. Opozice je prostě opozice a nemůže si dovolit vypadnout ze své role.

Za druhé čeká ČSSD za pár týdnů sjezd, kde se bude mimo jiné volit čerstvé vedení. Bohuslav Sobotka stojí jednak o vnitrostranický klid, jednak o své znovuzvolení předsedou. To všechno by mohla hádka sociálních demokratů o Miloše Zemana ohrozit. Nyní proti grémiu se Sobotkou v čele nikdo nemůže říct ani popel. Sociální demokracie prosazovala svého adepta, ten dopadl solidně, avšak předstihl jej jiný opoziční kandidát, takže podporu ČSSD teď obdrží on.

A za třetí se sociální demokracie chystá na převzetí vládní zodpovědnosti. Vynesou-li voliči na Hrad Miloše Zemana, bude muset příští levicová vláda koexistovat s ním. A nemá smysl vyostřovat vzájemné vztahy dřív, než k tomu bude věcný důvod.

S vyhlídkami na eventuální vládnutí ČSSD ale souvisí i zajímavý postřeh, se kterým se novinářům svěřil expremiér Vladimír Špidla. Podle něj je pro sociální demokracii dnes výhodnější pravicový prezident. Proti němu se může vymezovat stejně jako proti Nečasovu kabinetu. Kdyby ale byl prezidentem Miloš Zeman, hrozí, že by v konečném součtu mohl příští výsledek ČSSD ve volbách do Sněmovny oslabit a tím se o postarat o pokračování pravicové koalice. On-line deníku Týden.cz Špidla doslova řekl: "Podpora Karla Schwarzenberga je výhodnější, protože on je jasný protivník, nemá schopnost narušit strukturu levice a její mobilizaci. Miloš Zeman je zatížen tisíci různými vztahy na levici, má jasný cíl sociální demokracii oslabit. Vždy tak jednal. Nevím, co bychom měli dělat. Chceme-li vyhrát volby, tak lepší východisko bude jako prezident Karel Schwarzenberg." Tolik Vladimír Špidla, na kterého šéf TOP 09 ještě týž den navázal připomínáním svých dobrých vztahů se sociálními demokraty napříč Evropou. Pokud se nemýlím, tak kdysi snad i prohlásil, že si umí představit, že v takovém Rakousku by klidně i do sociální demokracie vstoupil.

Jakkoliv jsou hlasy zaznívající na podporu Schwarzenberga v ČSSD v menšině, mají svoji logiku. Jednak v potřebě slabého, neambiciózního prezidenta, který bude k vládě loajální, jednak v nutnosti odlišit moderní sociálně demokratickou politiku od té zemanovské, jak byla předváděna v době tzv. opoziční smlouvy s Klausovou ODS. To si uvědomuje Vladimír Špidla, Jiří Dienstbier, ale i další významní sociální demokraté, byť si třeba v těchto vyhrocených dnech uložili bobříka mlčení. Před prvním kolem prostě byli vnitrostranickou opozicí podporovatelé Miloše Zemana okolo Zdeňka Škromacha, dnes se situace do jisté míry převrátila.

Podstatné je, aby ČSSD nepodlehla pouze sporu o to, jakými barvami malovat Miloše Zemana, zda růžovou, nebo černou. Mnohem důležitější je debata o obsahu, stylu a jazyku moderní sociálně demokratické politiky. Pokud ji oranžoví naformulují dostatečně přesvědčivě, neopomenou sociální, ale ani protikorupční či enviromentální motivy, a tuto politiku budou naplno realizovat, bude pak už jedno, sedí-li v Lidovém domě či na Hradě Honza nebo Pepa. V první řadě je ale pro opoziční stranu ucházející se o vládní odpovědnost důležité zachovat chladnou hlavu a nesesypat se při první komplikaci, jako je třeba Miloš Zeman v druhém kole prezidentské volby.