Nikde samozřejmě není psáno, že hnutí ANO přežije toto volební období. Andreje Babiše může politika přestat bavit, mohou se mu začít trousit i poslanci. U nových politických subjektů to je vcelku běžné.

Ovšem pokud ANO překoná dětské nemoci, může výrazně překreslit půdorys české politiky. Volební model, vycházející z únorového šetření CVVM, mluví jasnou řečí. Tradiční levice, reprezentovaná sociálními demokraty a komunisty, disponuje bezmála 40 % voličů, tradiční pravice, TOP 09 a ODS, dává dohromady 12,5%. Občanští demokraté přitom balancují na pětiprocentní hranici nutné pro účast ve sněmovně. Vedle šestiprocentních lidovců pak zbývá už jen ANO s 31 % hlasů.

Připusťme, že zařadit původně protestní hnutí na pravo-levou škálu, je riskantní. Hlasy ubírá konkurentům na levici i na pravici. Samo ANO se ale definuje jako pravicově liberální, a tento trend nejspíš zesílí i po blížím se sněmu. Jednak to vychází z přirozenosti miliardáře Andreje Babiše a početné skupiny manažerů Agrofertu, která stála u vzniku hnutí, jednak jde o racionální strategickou úvahu. Proč se přemáhat k levicové politice, když na tomto pólu je vážná konkurence? Naopak na pravici lze nalézt spoustu bezprizorních voličů, kteří s ODS ztratili trpělivost, a TOP 09 už je neláká tolik, jako ve svých začátcích.

Zacílení ANO na pravicové voliče ovšem komplikuje přítomnost babišovců ve vládě se sociální demokracií. Proto se dá očekávat, že v dalších měsících a letech bude ANO ve vládě rozehrávat i klasické ideové pravo-levé konflikty.

Zároveň ale vše napovídá tomu, že do hazardu s rozbitím koalice se Babiš pouštět nechce. Jen si hodlá krůček po krůčku kypřit půdu pro období po příštích sněmovních volbách. Kdyby se trendy nezvrátily, bylo by to ANO, kdo bude v budoucnu udávat tempo. A protože se Babišovi zcela jistě nepodaří změnit volební systém na většinový – ostatně vydělat by na tom zdaleka nemusel – bude zajímavé vědět, koho by byl ochoten přijmout za koaliční partnery. Zatím ukazuje na Starosty a nezávislé, vazby patrně nezpřetrhá s ČSSD a KDU-ČSL, zato na ODS a TOP 09 se vytrvale mračí.

Podívejme se ale na celou věc z pohledu dnešní pravicové opozice. Zatímco ODS přednostně brnká na národní strunu, TOP 09 tepe zahraniční politiku vlády a vytrvale se naváží do Babiše – ať už kvůli jeho minulosti, střetu zájmů, nebo způsobu správy státní pokladny. Dříve nebo později ale bude muset pravici dojít, že pokud jednoho dne nepřijme Babiše za partnera, bude moci na návrat do vlády zapomenout.

Pro občanské demokraty i topku může být představa, že by po boku ANO hrály role, jež v minulosti připadly Občanské demokratické alianci či Křesťansko-demokratické straně, děsivá, ale poměry se mění a včerejší silní se stávají dnešními slabými. Babišův koaliční potenciál je širší než Kalouskův nebo Fialův. Proto kdyby se v dohledném horizontu měla vrátit pravicová vláda, musely by se o to postarat TOP 09 a ODS vykročením vstříc hnutí ANO.

Pragmatik Kalousek už v minulosti schopnost prudce obracet kormidlem předvedl. Teď by se však musel pořádně kousat do rtu – vždyť konflikt s Babišem, jehož označuje za oligarchu, vede do značné míry jako osobní. Vidina naplňování pravicového programu, pokud s takovým ANO přijde, by ale mohla personální nevraživost překonat.

Varianta je to sice – i s ohledem na nálady veřejnosti – méně pravděpodobná než pokračování spolupráce ANO se středolevými stranami, zároveň však jde o jednu z posledních naději na přežití TOP 09 a ODS ve stávající podobě.