aneb Peripetie rodičovského příspěvku

Antická tragédie obvykle popisuje příběh člověka, který usiluje o nějaké dobro. Během svého snažení však zlikviduje všechny okolo. A nakonec sám sebe.

Do této podoby se pomalu mění příběh rodičovského příspěvku, přesněji jeho zvýšení z 220 tisíc za narozené dítě na 300 tisíc. Stojí za to přesně zopakovat, co se zatím stalo.

Návrh příslušného zákona schválila sněmovna, když se předtím koalice musela domluvit, komu se vlastně bude přidávat. Došla ke kompromisu, podle kterého dostanou peníze navíc ty matky, jejichž dítě dosáhne čtyř let až po prvním lednu 2020.

Rodičovský příspěvek je ovšem možné čerpat kratší dobu, například během dvou nebo tří let. A tuto možnost dnes využívá většina rodičů, protože matka se chce rychleji vrátit do práce. Pokud tedy některé matky peníze vyčerpají ještě před koncem roku 2019, tak vyšší příspěvek nedostanou, i když dítěti ještě nebyly čtyři roky.

Je jasné, že tento motiv využije opozice, která ovládá Senát, a zákon na nadcházející schůzi vrátí sněmovně s tou změnou, že na peníze mají nárok i ženy s dětmi do čtyř let, které šly dříve do práce a čerpání už ukončily.

V obou případech je vidět dobrý úmysl. Vládní politici chtějí přidat, byť pohříchu rovnostářským způsobem.

Opozice zase upozorňuje, že to je celé postavené na hlavu, pokud dostávají přednost ty matky, které nechodí do práce a spoléhají jen na stát, před těmi, které se snaží vydělat peníze také samy. Tím naplňují lépe úmysl zákonodárce, který rodičovský příspěvek zaváděl, budou za to však potrestány. Je tedy možné čekat, že sněmovna nakonec dá Senátu za pravdu.

Zákon o zvýšení rodičovského příspěvku však má zároveň jeden tragický motiv. Skupina poslanců v čele s Janou Pastuchovou z ANO přilepila k zákonu paragraf, který nařizuje přísnější kontrolu příspěvku na bydlení. Jde o nástroj bytové politiky, který umožňuje přispět chudším rodinám ve chvíli, kdy náklady na bydlení překročí třetinu jejich příjmu.

Státní úředníci dostanou napříště právo kontrolovat příjemce příspěvku na bydlení přímo v bytě, jestli nepřechovávají další osobu, která by mohla nájemné doplatit místo státu. Kdo úředníky do bytu nepustí, o dávku přijde.

Z debaty ve sněmovně vyplývá, že tento vpád do soukromí má zřejmý rasistický podtext. Míjí se však svým cílem. Nezasáhne příslušníky menšin, které jsou některým poslancům nesympatické, ale penzisty, kteří tvoří polovinu příjemců příspěvku na bydlení, a také osamělé matky.

Potíž je tedy v tom, že zákon pomáhá rodinám, ovšem za cenu, že stát posílí dohled nad soukromým životem důchodců. I tento nedostatek tedy může Senát napravit. Ovšem senátoři z ODS se už nechali slyšet, že takové změny prosazovat nebudou, aby nezkomplikovali svůj hlavní záměr – tedy zajistit rodičovský příspěvek všem matkám s malými dětmi.

Tragédie spočívá v tom, že matky sice dostanou víc peněz, ovšem za cenu vážných nepříjemností pro bezbranné staré lidi. Otázka zní, jestli by se proti tomu neměly ozvat, protože fakticky budou vydělávat na utrpení druhých. Poslanci a senátoři se všemi svými dobrými úmysly pak budou odsouzeni za to, že škodí bezbranným, a ještě se dostanou do podezření z rasismu. Snaha o dobro skončí tím, že budou trpět všichni, včetně těch, kdo chtějí zmíněné dobro zařídit.

Autor je komentátor serveru Echo24