Páteční žebříček předvolebních preferencí agentury STEM přiřkl Pirátům pět a půl procenta, což by znamenalo osm poslaneckých mandátů. O to větší pozornost vzbudilo jejich sobotní celostátní fórum věnované přípravě kampaně.

Nic neponechávají náhodě a sázejí na tým profesionálů, v němž nebude chybět ani marketingový expert Jakub Horák. Na kampaň vydají do pěti milionů. Dá se očekávat, že její podstatná část proběhne v pirátském moři, tedy na internetu.

Program Piráti teprve představí. Stavět ale má na svobodném šíření informací a ochraně soukromí. Měli bychom v něm najít i přímou demokracii, transparentní stát, regulaci lobbingu, omezení pravomocí exekutorů nebo legalizaci marihuany. Již několik let Piráti pracují na rozvoji programových témat, která je zajímají méně, ale sluší se je mít zpracována.

Nebrání se ani konzultacím se zajímavými lidmi zvenčí. K takovým patří někdejší ministr a ekonomický expert ODS Vlastimil Tlustý, s nímž se radili o všeobecném základním příjmu, který – pochopitelně z odlišných důvodů – podporují ekonomové z řad radikální levice i neoliberální či spíš libertariánské pravice.

To nás dostává k obtížnému zařazení Pirátů na pravolevé ose. Nezastírají však nedůvěru k levici a paternalistickému státu. Na tom mimo jiné prý skončily jejich námluvy se Zelenými vedenými Matějem Stropnickým.

Mohli jsme mít dvě progresivní strany na jedné kandidátní listině, ale budou stát proti sobě. Piráti vyčítají Zeleným dávné hříchy, přitom sami působí dost nezkušeně. Starostu mají jen v Mariánských Lázních, v tomto volebním období už druhého. V pražském zastupitelstvu se drží opoziční role a do větších akcí se nepouštějí.

Bývá to běžná nemoc mladých ambiciózních mimoparlamentních stran, že jsou tak nekompromisní, až si tím samy ubližují. U Pirátů by to byla škoda. Už jen proto, že v době, která politice a stranám nesvědčí, se prezentují jako politická strana – s idejemi a programem. Nepodbízejí se, nehýří populismem, nemíří k destrukci demokratického právního státu.

Mohli by být vítaným osvěžením parlamentního spektra. Přinejmenším nastolováním neotřelých témat, která sice rezonují u části voličů, zejména těch mladších, ale u poslanců zamrzlých v předchozích desetiletích se dosud potkávají s nepochopením. Sympatickým bonusem je i jejich provázanost napříč Evropou. Pro obhajobu klasického stranictví tím dělají možná víc, než si sami uvědomují.

Přesto vyvstávají dva typy pochybností. První se týká schopnosti spolupracovat a uzavírat kompromisy. Když se Piráti nedohodli ani s jim zdaleka nejbližšími Zelenými, jak by potom fungovali v pestrém zastupitelském sboru? Říká jim něco kompromis či konsensus?

Druhý otazník souvisí s motivací Pirátů. Starostové a nezávislí například s úpravou rozpočtového určení daní ve prospěch obcí do značné míry splnili svoje politické poselství. Jsou Piráti běžci na delší trať? A nenechají se opít rohlíkem?

O loupežnících z pohádek víme, že mezi ně spadají hloupí, brutální a arogantní tupci, gentlemani i různí sympaťáci Nikolové Šuhajové, Robini Hoodi, Jánošíci či Rumcajsové. Rovněž Pirátů jsou různé druhy. Předpokládejme, že těm politickým nejde o kořist pro sebe samotné a že by ke svěřeným pozicím přistupovali odpovědně.

To ale ještě není záruka kvalitní politiky a společenského užitku. Abychom však zjistili, zda světaznalí Piráti zvládnou i plavbu českým bahnitým sněmovním rybníkem, musí je tam voliči nejprve hodit.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus