Nevím, jak vy, přátelé, ale já si každý rok říkám, že horší to už být nemůže, ale vždy jsem "překvapen", jak si s námi naše socialistické vlády i volení zástupci stále více vytírají zadele. Uplynulý rok byl mimořádně výživný. Dozvěděli jsme se, že malý podnikatel je vlastně parazit, který neumí nic jiného než okrádat produktivní erární zaměstnance malými daňovými odvody, a jedině ještě větší státní buzerace, zvýšení daní, větší míra korupčního přerozdělování či další regulace volného trhu zajistí budoucí prosperitu, štěstí a blahobyt obyčejného lidu, sociální spravedlnost a fungující stát.

Novinové články mainstreamových médií se jako každoročně pozastavovaly nad předvánočně i povánočně naplněnými parkovišti před megachrámy konzumu, kde davy našich spoluobčanů, kteří nevědí, co s penězi, nakupovaly, až se z košíků a pokladen kouřilo. Svědčí to prý o stále rostoucím bohatství obyčejného člověka, který si sice pořád jen stěžuje, ale ve skutečnosti leží doma na štrozoku plném bankovek, které by mohly rozýbat naši skomírající ekonomiku a konečně tak potvrdit slova vládních "odborníků", že se máme tak dobře, jak jsme se ještě nikdy neměli, jenom to nechceme vidět.

Ekonomičtí experti nám sice nedokáží vysvětlit, proč nám stát z těch peněz na rozhýbání ekonomiky tedy vytahuje ze šrajtoflí více jak jeden a půl biliónu korun a nechává na útratu pouhou čtvrtinu vydělané částky a proč s tímto lupem zachází tak, že nám pak po ulicích běhají zoufalí poslanci Parlamentu ČR s krabicemi od vína napěchovanými milióny, kteří ani neví, jak se jim tam ty hnusné peníze dostaly, ale jistě to má nějaké logické vysvětlení. Třeba zlotřilé trpaslíky zlojedy.

Lidi se mají samozřejmě dobře. Děti živí rodiče, důchodcům zvyšují po dvacetikorunách důchody tak, že už budou mít brzo i na nájem, Kolibřík s Mazánkem jsou v pohodě, erární sektor čerpá zasloužené odměny za koňskou dřinu, příjemci dotací a dávek dovádí pod solárními panely na řepkových polích vedle sociálních ubytoven. Jakousi nespokojenost snad vyjadřují jen ti, kteřímusí svou prací vytvářet toto vznešené klima sociálního smíru, politicko-lobbistické jednoty v korupci a soudružské pomoci.

A právě v tom je genialita našeho politického vedení. K čemu jsou takoví nespokojenci? Jen vyvolávají ve společnosti nebezpečné nálady a šíří ještě nebezpečnější názory o tom, že je třeba pracovat, aby bylo na chleba, či snad že stát, zosobněný nomenklaturními kádry volebně úspěšných partají, není Bůh všemohoucí a pomáhá a udržuje při životě hlavně jen sebe.

Odborníci na ministerstvech, na Hradě i v nejvyšších zastupitelských orgánech však již našli hnízdo reakcionářů, oportunistů a kverulantů a zacílili na ně. Jsou to ti, kteří nestojí v žebrácké frontě na státní milodary, ti, kteří neoprašují nad postelí svaté obrázky slibovačů zářných zítřků. Ti, kteří by velmi rádi žili důstojný, produktivní a svobodný život bez neokomunistických berliček v orwellovském balení.

Takové je třeba zničit, a protože většina z nich se vyskytuje v řadách soukromých podnikatelů (tedy těch v pravém slova smyslu) a živnostníků, stává se tato skupina hlavním třídním nepřítelem současných držitelů koryt a ovladačů erárního penězovodu. Předanit, přeregulovat, přebyrokratizovat, nenechat je dýchat. To je recept nového eurosocialisty na "šťastnou společnost bez parazitů".

Jaké jsou tedy konečné důsledky této praktikované politiky? Viděno realistickou optikou živnostníka nebo majitele malé firmy je to otevřená válka, kde se opravdu bojuje o holé přežití. Ano, růžově nalakované zpravodajství může vytvářet dojem, že není zle, neboť lidé nemají u nákupního centra kde zaparkovat - ergo nevědí co s penězi - a moudrými kroky strany, vlády či ČNB je potřeba jen spustit nákupní lavinu a tím rozhýbat ekonomiku.

Jenže co se nakupuje? Většinou jídlo, drobnosti nebo na dluh. Lichváři zaznamenali před letošními vánoci nové půjčky za více než 10 miliard. Tedy potenciálních dvacet až třicet budoucích miliard pro exekutory. Opravdu si lidé neodpustí nejnovější televizi nebo telefon, i když doma čeká účet za elektřinu? Dost pochybuji. Více jak polovina pracovně činné populace je pod kletbou hypotéky, půjčky, platebního rozkazu nebo exekuce. Tento fakt se projevuje stále více i v byznysu, malém i velkém.

Ona "sociálně spravedlivá" politika nám opět rovnoměrně rozděluje bídu, byť za potěmkinovského zpěvu jásavých melodií odkoupených médií. Jako první to poznávají právě živnosti a malé firmy. které nemají možnost sáhnout si na korupční penězovod státní "pomoci podnikání". Zeptejte se obchodníků, řemeslníků, stavbařů … kolik mají "kšeftů", jak jim za ně platí, kolik jim měsíčně zbývá po zaplacení všech stále rostoucích nákladů a daní.

Kdo stále ještě drží podnikatelský prapor, musí si dnes připadat jako dojná kráva vedená na porážku za potlesku těch, které musí pod hrozbou kriminálu živit. Co s tím můžeme udělat? Co udělat, abychom vydrželi další rok? Co musíme udělat, abychom další rok jen nepřežívali, ale začali konečně normálně žít?

Převzato z Kriz.blog.idnes.cz se svolením autora