Prezidenta dramatika vystřídal prezident spisovatel. Zatímco Havel nenapsal 20 let žádnou hru a ke své práci se vrátil až po té, co opustil politiku, současná hlava státu nikdy před vstupem do politiky nepublikovala ani ň. Zato v posledních letech, obzvláště těch prožitých v nejvyšším úřadu země, vydává nějakou tu knihu snad každý měsíc. Spisovatelský potenciál Václava Klause vystačí navíc ještě i na deníky z cest, jimiž oblažuje čtenáře Lidovek a Práva. Laskavému čtenáři tak umožňuje setrvat s údivem otevřenými ústy nad denním tiskem déle, než je i u nás obvyklé.

Prezident Klaus, jehož v Peru přijali se všemi poctami, náležejícími hlavě státu, převzal na univerzitě v Limě svůj x-tý čestný doktorát. Projevu k této slavnostní příležitosti tradičně využil k šíření svých ojedinělých klimatologických názorů, které svojí kuriózností můžou z drtivé většiny za to, že je i v zahraničí stále známější. Nestává se často – pokud pomineme hlavy diktátorských režimů – aby se prezident (evropské) země kriticky vyjadřoval k vědeckým expertízám a globálně respektovaným postojům, vyplývajícím z mnohaleté vědecké práce a pozorování. A už vůbec nebývá běžné, aby se čestným doktorátem oceněná osoba ve své děkovné řeči věnovala ponejvíce svému vlastnímu boji proti „celému světu“.

Pan prezident doktorát převzal a následně vyslovil své přesvědčení, že nic takového, jako jsou globální změny klimatu, neexistuje. Načež vystoupil představitel univerzity, který v ten moment měl jen poděkovat za prezidentovo poděkování.... jenomže copak mohl Klausův výstup nekomentovat, když žije v zemi, která důsledky globálních změn klimatu pociťuje na vlastní kůži již nyní? Televizní zpravodajství nám tak nabídlo již notoricky známý obrázek: prezidenta, kroutícího nad zjevnými fakty nevěřícně hlavou.

Pomineme-li skutečnost, že není příliš slušné kroutit hlavou nad názorem veděcké kapacity, od které jsme právě převzali čestný doktorát a jejíž názor se opírá o vědecky podložené závěry, pak jen těžko nalezneme pro takové chování omluvu.

Vraťme se ale k prezidentovu deníku z cest.

Popisuje nekonečnost Pacifiku, jak se mu jeví z terasy hotelu, v jehož vlnách dovádějí surfaři. Poznamená, že peruánský prezident je mu mnohem bližší, než mnozí prezidenti a premiéři evropští (možná by si prezident nejlépe rozuměl s prezidentem mimozemským, kdyby nějaký byl). Zmíní, že i na slavnostní recepci, pořádanou českou ambasádou, dorazil peruánský prezident, což nebývá zvykem (alespoň on sám to v Čechách nedělá, neboť by to mohlo být považováno z výraz nejvyšší úcty, kterou si však náš prezident šetří, nejspíš pro sebe samého). A pak už jeho zápisky z cest dostávají ryze manipulativní charakter, na který jsme u naší hlavy státu zvyklí. Stačí jediný odstaveček.

„Jsme den před kongresem ODS, na který jako prezident republiky překvapivě nejsem zván. Přesto jsem tam z Limy poslal pozdrav. Ve výběru z našeho tisku si čtu, že se dlouholetý člen ODS, dnes poslanec, Laudát s pocitem nedocenění, stal pražským šéfem TOP 09. Ta politická turistika je úžasná.“

Nadstranickost, nezaujatost, nadhled a velkodušnost z našeho prezidenta přímo čiší. Stejně jako ochota naslouchat, demokraticky diskutovat a hájit zájmy země, nikoli zájmy svého přebujelého ega. Toto je to pravé poselství jeho Zápisníku z cest: ve třech větách se vyhranit vůči Topolánkově ODS (de fakto z nich udělal bandu lhářů, jelikož ODS tvrdí, že o účasti V. Klause na svém kongresu stála, nicméně právě z důvodu jeho zahraniční cesty jim bylo Hradem sděleno, že Klaus přítomen nebude, takže zaslání pozvánky shledali zbytečným), veřejně si odplivnout před poslancem, který z ODS přestoupil do TOP 09, přičemž zmínka o TOP 09 je zcela nejpodstatnější. Ale především jde o to, dostat ke čtenářům názor Klause, nikoli názor prezidenta ČR. Doufejme jen, že takto jej vnímají nejen v Peru, ale i jinde ve světě, protože jestli někde považují názory Klause za názory ČR, má celá republika z ostudy už celý stan.

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.