Prezidentské pravomoci nejsou bůhvíjak rozsáhlé. Ovšem zatímco doma hlavu státu snadno zastíní vláda, v zahraničí její vliv bagatelizovat nelze. Prezident mimo jiné reprezentuje stát navenek a sjednává mezinárodní smlouvy. V cizině je nejviditelnějším Čechem a předpokládá se tam, že určuje směr zahraniční politiky – jakkoliv to tak ve skutečnosti být nemusí.

Tím spíš zaráží, jak málo se prezidentští kandidáti věnují prezentování svých představ ohledně uspořádání poměrů v Evropě a ve světě. Nevíme toho ani moc o jejich budoucím osobním vkladu do české zahraniční politiky. Většina z nich se vyjadřuje nekonfliktně a slibuje loajalitu ke krokům vlády. Jde přesto rozlišit ještě dva zajímavé přístupy.

Jsou adepti, kteří "jdou na věc" skrze svou vlastní osobnost. Například Jan Fischer rád dává najevo, s kolika světovými státníky, bývalými i současnými, se zná a je s to rovnocenně hovořit. Můžeme přitom jenom spekulovat, jakou úlohu má při jeho setkáních s mezinárodními celebritami najatá agentura.

Karel Schwarzenberg zase ze svých billboardů v obklopení novináři a fotografy sděluje, že vrátí naší zemi respekt. Jinde pro změnu visí Schwarzenbergovo tvrzení, že mu sice někdy není rozumět, ale jeho názory jsou jasné. No nevím. Hnidopich by mohl připomenout, kolikrát pan Schwarzenberg už vyhrožoval odchodem z vlády, a přitom k tomu nedošlo. Jedním z podnětů měl být pohyb Nečasova kabinetu v evropském protisměru. Na něm se nic nemění. Přesto ministr zahraničí Karel Schwarzenberg zůstává a svoji smutnou roli hraje rozvlekle dál.

Jiní prezidentští kandidáti sázejí na výrazné výroky. Přemysl Sobotka přirovnává Evropskou unii k Radě vzájemné hospodářské pomoci. Ta před listopadem 1989 sdružovala sovětské satelity a určovala jejich hospodářskou politiku. Samostatnost se nepřipouštěla, stejně jako v rámci vojensko-politické Varšavské smlouvy. Opravdu se pan Sobotka cítí být takto spoután? V Evropské unii vládne partnerský přístup. Nikdo není k ničemu nucen. Kdo chce, může odejít. Hlavně ale Unie spojuje demokratické režimy se svobodně zvolenými vládami. Srovnávat EU s RVHP je jako zaměňovat kazajku za svěrací kazajku.

Nejoriginálnějším uchazečem o Hrad je však Miloš Zeman. Ten rád opakuje, že s teroristy se nevyjednává. Již dříve skandálně pronesl, že ne každý muslim je terorista, ale že každý terorista je muslim. V blízkovýchodním konfliktu nepokrytě straní Izraeli. A nyní doporučuje preventivní raketový útok na Írán se záhadným a bobtnajícím jaderným programem. Filozof Erazim Kohák v deníku Právo shrnul Zemanův přístup do sloganu: "Pro jistotu tě zabiju". Zemanovy výroky jsou neslýchané ať už v domácím, nebo zahraničním kontextu. Nesouhlasí s ním ani tuzemská demokratická pravice, ani žádný demokratický politický proud v Evropě. Slova chvály by sklidil leda u postbushovských jestřábů za oceánem – třeba Dicka Cheneyho či Donalda Rumsfelda.

Evropští spojenci České republiky zřejmě nestačí zírat. Po samorostlém Václavu Klausovi se o prezidentské křeslo hlásí další originální muž, s nímž to v případě zvolení budou mít těžké - a s nimi i česká vláda a parlament. Naštěstí tak významnou zemí nejsme, abychom udávali tón evropské zahraniční a bezpečnostní politice.

Zamyslet by se nad Zemanovými představami měli i zdejší voliči. Kandidát v rozhovorech tvrdí, že nechce být směšný. Na billboardech za nápisem "Zde domov můj" nabízí pohled na malebnou českou krajinu. Po Zemanových radikálních výrocích bychom si nad ni ještě mohli dokreslit stoupající atomový hřib. Preventivní útok na Írán by totiž sotva zůstal bez odezvy. Ne všechny konce mezinárodních konfliktů jsou příjemné jako ve starém americkém filmu Myš, která řvala…

Kdyby se Miloš Zeman poradil s některým z expertů na zahraniční politiku, bylo by mu doporučeno radikální myšlenku polknout. To by ale nemohl ukazovat před voliči svaly. Na církevní hodnostáře těžící z majetkového vyrovnání s církvemi si Miloš Zeman netroufá, jsou asi příliš blízko. Zato Írán je daleko a unese ledacos.

Dávné rčení praví: "Mluviti stříbro, mlčeti zlato." Přestože se kandidátům většinou těžko hledají náměty na srozumitelná a razantní vystoupení, první přímá volba českého prezidenta by se měla obejít jak bez nereálných slibů, tak bez zahrávání si s pověstí celé země.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6