Prezidentští kandidáti odevzdali vyúčtování kampaní. Zaokrouhleně 132 milionů vyletělo vzduchem...
Z kandidátů, kteří postoupili do druhého kola, stála kampaň nejméně Taťánu Fischerovou, cca 117 000, nejvíce Miloše Zemana, 37 200 000. Největším poraženým zůstal Jan Fischer, který je k porážce navíc těžce zadlužen.
Podle médií skončil v červených číslech i nový prezident Miloš Zeman, který má doplatit tři miliony korun, ale dá se očekávat, že tuto sumu hravě zvládne uhradit. Kampaň Karla Schwarzenberga stála 36,3 milionu, Jiřího Dienstbiera 16,9 milionu a Přemysla Sobotku 14,9 milionu korun.
Vyhozené peníze, dá se říct. Osobně neznám nikoho, kdo by se rozhodoval podle billboardů nebo reklam v tisku. Jistě, kdo není vidět, jako by byl mrtvý, ale toto pravidlo šoubyznysu při prezidentské volbě až tak neplatí. Zde rozhoduje osobnost, a tak ta neslaná nemastná Fischerova těžko mohla obstát proti titánu Zemanovi.
Určitě bude zajímavé sledovat, jak se Zeman a Fischer se svými dluhy vyrovnají. Jak jsem psal výše, u prvního jmenovaného by to neměl být problém. U druhého se ale splacení dluhu problémem jeví zcela neoddiskutovatelně.
Jednak od Jana Fischera dali sponzoři ruce pryč v okamžiku, kdy nepostoupil do druhého kola, a druhak si Jan Fischer (či jeho volební tým) počínal značně nezodpovědně, když utrácel peníze, které měl jen ústně přislíbené.
Když se k tomu připočte Fischerovo laxní jednání, kdy místo urputného shánění peněz si klidně odletí na dovolenou do USA, pak je vidět, že jde o člověka skutečně nezodpovědného. Já mít takový dluh, tak se jej snažím co nejdříve zlikvidovat i za cenu toho, že se vzdám svých radovánek, což by ostatně byla první věc, kterou bych oželel.
Jak vidno, mnohamilionový dluh Jana Fischera nepálí. Navíc je jeho účetnictví dosti nepřehledné. Zatímco se nechal slyšet, že jeho dluh je zhruba osm milionů, tak poté, co mu JUDr. Paľko začátkem tohoto týdne dal dva miliony, odevzdal Jan Fischer k 28.3. účetnictví s dluhem 8 182 490 Kč.
Znamená to tedy, že jeho dluhy byly přes 10 milionů. "V příštím týdnu proběhnou platby za tři miliony korun. S dodavateli jsem v kontaktu, postupujeme podle splátkových kalendářů a potřebné finanční prostředky mám zajištěny," říká Jan Fischer.
Jenže o zajištěných finančních prostředcích mluvil i v době, kdy se ukázalo, že jeho kampaň byla prodělečná a Fischer nemá na zaplacení. Nějak mu nevěřím a dost pochybuji o tom, že se najdou další lidé, kteří budou ochotni zaplatit za Jana Fischera, když neuspěl, několik milionů.
Každý normální člověk si může být jist, že pokud dluží několik tisíc, začne se kolem jeho příbytku ochomýtat exekutor se žlutými nálepkami. Mnohamilionoví dlužníci se jen smějí a věřitelé jsou rádi, když z nich alespoň něco dostanou. U Jana Fischera se exekutor stoprocentně neobjeví.
Takových případů bylo v minulosti "neúrekom". Lidé, kteří nasekali dluhy za miliony, byli v klidu a ti, kteří se dostali do problémů kvůli třeba jen sto tisícům, spadli do dluhové pasti, kdy si jejich dveře podávají exekutoři a napočítávají si nehorázné odměny, takže nakonec ti drobní dlužníci zaplatí i miliony.
Faktem je, že pokud je přísnost co se dluhů týče, měla by být stejná pro každého. Jak pro drobného dlužníka, tak pro prezidentského kandidáta, který utrácel miliony, které neměl. Jisté je, že pokud se Janu Fischerovi nepodaří dluhy umořit, měl by jej v krátké době navštívit muž se žlutými nálepkami tak, jak se to děje u spousty jiných lidí, kteří dluží jen jediné procento Fischerova dluhu.
132 milionů proletělo komínem a jediné, co po nich zbylo, je pachuť z kampaně, která měla být důstojnější a čistší než ta prováděná parlamentem. Za 132 milionů by se dalo pořídit dost užitečnějších věcí. Na druhou stranu kampaň odhalila o kandidátech mnohé.
V případě Jana Fischera neschopnost hospodaření s penězi a liknavost při řešení dluhů. Nedokážu si představit, že by Jan "Želé" Fischer byl prezidentem. To by byla snad největší katastrofa, která by náš stát mohla potkat. Tvárná loutka bez vlastního názoru s představami Hurvínka o financování. Tak jak? Zaklepe exekutor na Fischerovy dveře?
Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora