První přímá volba prezidenta se blíží a mezi kandidáty nelze nalézt ani jedinou vhodnou osobu
Samozřejmě, vše záleží jen na úhlu pohledu. Pro někoho je tím správným prezidentem Karel Schwarzenberg, pro jiného Miloš Zeman a pro dalšího Jan Fischer. Když se ale dívám na seznam těch, kteří kandidují, a k tomu přidám ty, kteří se vyjádřili, že by kandidovali, jímá mě hrůza a obestírají mrákoty.
Vezměme to popořádku. Jana Bobošíková, Jiří Dienstbier, Vladimír Dlouhý, Táňa Fischerová, Jan Fischer, Vladimír Franz, Ladislav Jakl, Jiří Karas, Zuzana Roithová, Karel Schwarzenberg, Přemysl Sobotka, Jan Švejnar a Miloš Zeman, to jsou lidé, kteří se zcela vážně ucházejí nebo hodlají ucházet o post prezidenta.
K nim se ještě řadí Vojta Dyk (skupina Nightwork), kterého diskvalifikuje nízký věk, a Jiří Pomeje, který se v rozhlasovém vysílání dovolával založení petice, na základě které by kandidaturu následně ohlásil. U těchto dvou osob ale lze předpokládat, že šlo pouze o reklamní trik a zvýšení popularity.
Prozatím tedy hodlá kandidovat třináct lidí a ať se dívám, jak chci, každý z nich by měl pramalou šanci získat můj hlas. Jana Bobošíková je příliš radikální a její hnutí je takový dort pejska a kočičky, kdy se v něm schází leckdy prapodivné postavy a názorově je kromě postoje proti EU silně rozplizlé. U paní Bobošíkové si nejsem jist určitou kontinuitou jejích názorů.
Jiří Dienstbier je kandidátem socialistů a de facto z nouze ctnost. Těží především z jména svého zesnulého otce, po němž se stal senátorem. Jeho názory jsou zmatené, nepřesvědčivé a, upřímně, nemá jasnou podporu ani u své vlastní strany. Má americké občanství.
Vladimír Dlouhý vstal z mrtvých. Tento exministr porevoluční doby (ODA) zmizel na dlouhou dobu z politiky a věnoval se svému oboru. Bývalý komunista se nyní vrací s nemalým cílem, ale veřejnost ho chápe jako dávno vysloužilého politika.
Táňa Fischerová přijala kandidaturu proto, že ji k tomu známí přemluvili. V době, kdy byla poslankyní, proslula větší stranickou kázní než členové strany, za kterou byla zvolena, a neschopností mít vlastní názor na cokoli. Její věty, proč kandiduje, jsou ukázkou naivity, a absolutní neznalosti. Kouzlo "pravdy a lásky" dávno vyprcahlo.
Jan Fischer je jedním z největších favoritů, ale bývalý kariérní komunista, který se dostal do premiérského křesla shodou náhod a bál se učinit jakékoli rozhodnutí, na jehož vládu padá malér s fotovoltaikou, není typem, který by měl být prezidentem. Rovněž silné proevropské postoje jsou u mě překážkou.
Vladimír Franz je určitě uznávaným umělcem a tím by měl i zůstat. Tento muž, byť je zcela jistě inteligentní a má filozofickou mysl, je spíše produktem jisté recese. Na post prezidenta by měl kandidovat člověk, který má zkušenosti s politikou, a tím pan Franz není.
Ladislav Jakl, prezidentův tajemník, také není politikem, ačkoli pracuje dlouhá léta v prezidentské kanceláři. Jeho postoje jsou velmi blízké Václavu Klausovi. Rockový hudebník je kandidátem Strany svobodných občanů. V průzkumech je jeho jméno vždy "taktně" vynecháváno, snad aby nezískal větší podporu.
Jiří Karas je poměrně neznámé jméno lidoveckého velvyslance v Bělorusku. Tento muž je zcela bez šance, protože prezident by měl být silnou osobností, a tedy veřejně známou. Na to pár spolustraníků a příbuzných opravdu nestačí.
Zuzana Roithová je proti tomu veřejně známou lidoveckou europoslankyní. Měla snahu se zviditelnit na vězněné ukrajinské expremiérce Tymošenkové. Ale ani ona není nijak silnou osobností. Její silné proevropské postoje jsou rovněž na škodu u veřejnosti, která chce prezidenta zastávajícího se českých zájmů.
Karel Schwarzenberg je pohasínající hvězdou. První, který oznámil svou kandidaturu, nyní jen paběrkuje. Na popularitě mu nepřidává schopnost neustále usínat kdekoli, ani jeho silná prohlášení včetně vulgarismů. Kouzlo samorostlého knížete vyprchalo. I on disponuje cizím státním občanstvím.
Přemysl Sobotka je kandidátem ODS a ani on není typem nástupce Václava Klause. Je příliš nevýrazný, vůči EU zastává ponížený, až lokajský postoj, nedokáže hájit české zájmy. Větší šanci by měla Miroslava Němcová, ale ta z primárek vycouvala. Přemysl Sobotka nemá pevné názory a neumí je předat veřejnosti.
Jan Švejnar se z boje de facto diskvalifikoval sám. Kandidovat ho chtěli socialisté, ale přáním Švejnara bylo, aby byl kandidátem všech. Ukáže se ve své rodné zemi vždy jen před volbami a domnívá se, že to bude ke zvolení stačit. Dostal se do zahraničí za nevyjasněných okolností v roce 1970(!), kdy jako nezletilý odjel se svou mladší sestrou na výlet do Švýcarska(!). Má americké občanství.
Miloš Zeman je druhým největším favoritem. Tento vysloužilý politik, který proslul svými bonmoty, označující novináře za hnůj a v diskusích urážejícího každého oponenta, je zcela určitě silnou osobností. Lze si ho vážit pro jeho držení slova, byť s jeho názory velice často souhlasit nelze. Je prototypem hulváta.
Je to neveselé čtení. Má být prezidentem exkomunista Fischer, anebo exkomunista Zeman? Člověk, který pro jistotu nic nedělá, nebo ten, který každého uráží? Jednoroční náhodný politik, anebo zkušený matador z říše dinosaurů?
Já tedy rozhodně nechci na postu prezidenta člověka, který obětuje Českou republiku na úkor mocenských snah Bruselu, ani člověka, který obrací oči v sloup a v koutku úst se mu objevuje nechutná žlutá kulička. Nechci za prezidenta ani člověka, který kandiduje jen proto, že se nechá známými přemluvit k čemukoli, ani člověka, který si na rodnou zem vzpomene jen tehdy, když může získat nějaký hezký post.
Nechci za prezidenta ani člověka, který je produktem recese. Měl by tam být člověk zkušený v politice (prezident je dnes politik a ne jen bezvýznamný kladeč věnců), měl by to být člověk, který bude chránit české zájmy, který nepoleze Bruselu do zadele a který nebude měnit názory jako na obrtlíku. To je má představa prezidenta.
Když se podívám na seznam kandidátů, tak ani jeden nesplňuje všechna má kritéria. Pokud bych měl volit nejmenší zlo, tak bych se musel velmi, velmi dlouho rozmýšlet (pravděpodobně nepůjdu volit vůbec), ale jako nejmenší zlo mi přijde dát hlas panu Jaklovi. Rozhodně lepší než mít za prezidenta hulváta, vlezdobruselistu anebo člověka, který pro jistotu nedělá nic.
Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora