Víc než pozornost voličů přitahuje první přímá volba prezidenta v České republice peníze a ty, co jimi disponují. Toto smutné zjištění naposledy utvrdila zpráva, podle níž kandidát Vladimír Dlouhý nabízí studentům přivýdělek formou sbírání podpisů pod jeho nominační petici. Cena získaného podpisu je dvacet korun.

Až vás proto na ulici osloví slečna nebo mladík doporučující pana Dlouhého, vězte, že tak nejspíš činí coby najatý kompars, nikoli z přesvědčení.

Potkal jsem už údajné dobrovolníky z týmu jiného, mnohem silnějšího kandidáta. Na otázku, zda mne přesvědčují, protože jsou sami přesvědčení, anebo za odměnu, stroze odvětili, že o tom nesmějí mluvit. Těch prezidentských adeptů, kteří se spoléhají výhradně na dobrovolníky-idealisty, je mi potom přirozeně líto. Uchazeči, za nimiž stojí politické strany, si to mohou alespoň kompenzovat aktivitou partajních tajemníků a podtajemníků. Co ale ostatní?

Když jsou peníze na sběratele podpisů, jsou i na velkoformátovou inzerci. A tak přibývá plakátů i billboardů. Zatím jich má nejspíš nejvíc Miloš Zeman. Kolik stojí a kdo je financuje, si nechává Zeman pro sebe. Peníze prý jdou z kasy Strany práv občanů a podrobnosti se dozvíme v její výroční zprávě, bohužel až po prezidentských volbách. Zemanovcům evidentně spekulace o ruské stopě, v níž je nejviditelnější společnost Lukoil, spánek nekradou.

Nejnaditější účet má Jan Fischer. Druhdy suchý statistik se s velkým byznysem sžil natolik, že je miliony skoro zasypán. Nejvyšší částky dodali ocelářský magnát Chrenek a pražský směnárník Švéda.

Tipnul bych si, že opačný problém bude mít například Táňa Fischerová, možná i Vladimír Franz. Ten si ale buduje image protestního kandidáta – a přinejmenším na internetu to zabírá.

Dalším smutným zjištěním je beznázorovost většiny kandidátů, kteří se chtějí zalíbit všem a nechtějí riskovat. Dokonce i dávný gejzír nápadů a bonmotů, Miloš Zeman, dnes v médiích častěji hovoří o svém krejčím než o programu. Co si myslí třeba o církevních restitucích, nevíme. Pouze se nechal slyšet, že o nich požaduje referendum. Když se při návštěvě Londýna Zeman setkal s Tony Blairem, bývalého britského premiéra zajímalo, jaké je hlavní téma přímé volby prezidenta.

Z odpovědi, tak jak ji Zeman vylíčil deníku Právo, nemohl být ani Blair dvakrát moudrý: "Říkal jsem mu, že přímá volba prezidenta má dvě základní výhody. Za prvé, že voliče nemůžete zkorumpovat, protože na osm milionů oprávněných voličů by na korupci nebylo dost peněz. Za druhé, že voliči vás nemohou podrazit, protože buď řeknou, že vás chtějí, anebo nechtějí." Tolik záhadný a nezvykle abstraktní Miloš Zeman. Taková Klára Samková, jakkoli jsou její šance mizivé, se alespoň snaží zaujmout svými jasně profilovanými postoji.

Záslužnou práci tak odvedli pořadatelé festivalu Prague Pride. Z ankety jim vyšlo, že v oblasti lidských práv jsou nejlépe hodnocení pánové Fischer, Zeman a Dienstbier. Dali jim proto prostor utkat se v Knihovně Václava Havla ve veřejné debatě věnované široké škále témat, od vztahu k homosexuální menšině až po tzv. romskou otázku.

Bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková označila za nejstřízlivějšího a nejvyrovnanějšího z debatujících Jiřího Dienstbiera. Ve svém blogu na serveru Aktuálně.cz ale hlavně vylíčila příznivý dojem z ochoty zúčastněných uchazečů hlásat toleranci, dbát o lidská práva a stmelovat společnost.

Právě tudy vede cesta, jak využít přednosti přímé volby. Z monologů kandidátů se toho moc nedozvíme. Na billboardech vypadají jako paňáci. Zvědavým novinářům utíkají z lopaty. Ovšem formát veřejných debat je přinutí k věcnosti, přesnosti a intelektuálnímu jiskření. Vzhledem k pravomocem hlavy státu dávám k dobru náměty jako role a politika České národní banky, složení Ústavního soudu nebo role České republiky v Evropě a ve světě. Ti zájemci o hradní angažmá, kteří stavějí na těžko uchopitelné slušnosti nebo své údajné apolitičnosti, by se sice mohli cítit handicapováni, ovšem voliči by získali zajímavé vodítko pro svoji ruku.

Pokud ale bude potvrzen první dojem a přímá volba prezidenta se stane především soubojem peněženek, v němž víc než na politické příslušnosti závisí na provázanosti s firmami, podnikateli i podnikavci, prohrajeme všichni. Prezident se stane loutkou bez chuti, zápachu, hlavně ale bez vůle. Jeho přínos coby ústavního činitele vybraného všemi občany bude nulový. Abychom zabránili alespoň parazitování všemožných lobbistů, korupčníků a klientelistů na prezidentské volbě, měli bychom pro začátek trvat na tom, aby kampaně, včetně finančních transakcí, byly transparentní a snadno kontrolovatelné. V přetrvávající politické mizérii si žádnou hloupou chybu nemůžeme dovolit. Zvlášť když kolem přímé volby prezidenta byla vzedmuta velká očekávání.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6