Jsem jen obyčejný advokát a nemohu si dovolit radit politikům, jak by měli postupovat proti aktuálnímu tažení prezidenta Zemana, na které koukají stylem "mamí, von mně sebral lopatičku". Kdybych náhodou byl zvoleným poslancem nebo senátorem, tak bych si vzpomněl na rotyku okolo ústavní žaloby vůči tatíčku Klausovi. Ono by se to totiž náramně hodilo i na aktuální stav.

Prezident Zeman, jak moudře dí politologové a ústavní právníci, ignoruje ducha ústavy, nebo jej dokonce obchází. Jak zjišťují političtí komentátoři, vytváří nový prezidentský systém, využívaje části ústavy, která nepředepisuje jednání při ustanovování nové vlády stylem návodu na praní v pračce. Považuje-li někdo krok prezidenta za protiústavní, tak by s ním měl takto nakládat, obrátit se na jediný povolaný orgán k ochraně ústavnosti, a to na Ústavní soud. Představuji si krásně podanou ústavní žalobu proti panu prezidentovi, ze které bude vyplývat naděje na úspěch. A naděje na úspěch je to nejhorší, čeho by se pan prezident bál, znamená ztrátu jeho úřadu, a tedy ztrátu reálné moci, kterou právě předvádí, všechno ostatní je mu, myslím, celkem jedno. Je takový formát, že si může dovolit vyhnout se přízni sociální demokracie, komunistů, ODS, TOP 09 či kohokoliv jiného, ať už jeho elektorát či podporovatelé vycházejí z jakýchkoliv skupin.

Současně by ten, kdo bude koncipovat ústavní žalobu, měl uvažovat o předběžném opatření, kterým by bylo zakázáno loutkovládě pana prezidenta provádět jakékoliv úkony s výjimkou zasedání ve Strakově akademii a volné diskuse na téma politické situace v zemi, nikoliv nepřilnavá a hlavně logická argumentace v tomto směru je, že a) pokud je nelegitimní krok prezidenta Zemana, b) je nelegitimní vláda, c) je nelegitimní z právního hlediska každý krok, který udělá, a na tomto místě je třeba zdůraznit, že vláda vedle funkce politické má zejména funkci exekutivní a ministři jsou vrcholnými představiteli resortů i po formální stránce a rozhodnutí ministerstev zastřešují a podepisují. Jako nikdo nemůže vydat rozhodnutí, pokud není legitimním soudcem, nemůže ministr podepsat rozhodnutí, pokud není legitimním ministrem, a to platí nejenom pro vrcholná rozhodnutí v rámci správních řízení, ale třeba i pro banální právní akty, jako je zvýšení mezd či rozhodnutí o stanovení nové úpravy pracovní doby ministerských šoférů. Představme si situaci, že nelegitimní vláda bude 20 či 30 dnů činit jakékoliv kroky tohoto typu a i těch nutných a nezbytných budou řádově tisíce. Je v režimu právního státu nepřípustné, aby byl připuštěn stav, kdy jsou vydávány tisíce potenciálně neplatných právních aktů, které by musely být později s velikou mírou náročnosti jak faktické, tak administrativní napravovány. Za těchto okolností má smysl předběžné opatření, kterým by Ústavní soud omezil činnost na truc vlády prezidenta Zemana.

Je-li skutečně současná politická situace politickým bojem, tak zrovna toto je případ, kdy exekutiva musí povolat do boje i moc soudní, a nejedná se o zbytečnou exhibici, má-li být rozhodováno o ústavním pořádku naší země a jeho změně cestou nedemokratickou, říká naše ústava. Je třeba se tomu bránit a samozřejmě nejprve cestou nejvyšší soudní autority. Pokud ovšem účastníci politického boje na straně zákonodárců mají stále pocit, že jim stačí prohlášení do tisku a slovní exhibice v parlamentu, a současně jsou přesvědčeni, že se nic neděje, pak je nepochybně jediným rozumným rozhodnutím kartu soudní ochrany cestou impeachmentu nechat v klidu spát.

LN, 28.6.2013

Autor je advokát