„Gerloch není Zemanovým kandidátem na ústavního soudce, Gerloch je kandidátem moci.“ napsal na počátku roku mezinárodně respektovaný profesor ústavního práva z Cardiffu Jiří Přibáň.

I kvůli jeho nediplomatickému postoji ke kandidatuře profesora Aleše Gerlocha v Senátu tento člověk neprošel: získal jen 19 hlasů ze 64, což byl jeden z nejslabších výsledků, který jakýkoliv kandidát na ústavního soudce dosáhl. Podporovali ho zřejmě hlavně senátoři za ANO, kterých je tam sedm.

Jak nyní odhalil Respekt, prezident prý zvažuje Gerlochovu kandidaturu znovu. Šance na zvolení v Senátu je však minimální či spíše zcela vyloučená, řekl veřejně i předseda ústavně právního výboru Senátu a Gerlochův spojenec Miroslav Antl.

Cituji z Respektu: „Já mu sdělil, že v Senátu by neměl šanci, že by senátory mohl popudit, protože letos již jednou utrpěl výraznou porážku. Oznámil jsem mu, že to tedy nepovažuji za vhodné.“

Ústavní zvyklosti by takovým rozhodnutím sice prezident neporušil, opakování kandidatury je možné, ale příčí se to zdravému rozumu i logice věci, ze které plyne, že prezident se musí snažit nalézt takového kandidáta, který má šanci úspěšně projít.

Jmenuje-li znovu člověka, který byl odmítnutý velmi výrazným počtem senátorů, jde již jen o test trpělivosti senátorů, který se mění ve frašku. Proto lze říci, že to je jen další provokace od prezidenta na dobu, až skončí současná tahanice okolo ministra kultury Staňka.

Prezident se tím zřejmě baví a zároveň odvádí záměrně pozornost od zásadních problémů, jako je rozpočet, střet zájmů premiéra nebo situace ve zdravotnictví, o kterých by se ve veřejném prostoru měla vést vážná diskuse.

Problém profesora Gerlocha je hlavně v absentující morální integritě: nebyl jen členem komunistické strany, ale i v tom, že svou minulost cynicky bagatelizuje.

Když se ho novinář Kundra optal na jeho staré prohřešky, odpověděl, že to, co říká, nevylučuje ani nepotvrzuje, protože zpětně neuvažuje. Po nezvolení soudcem dokonce v novinách absurdně spekuloval o tom, že by rozhodnutí Senátu napadl u Ústavního soudu, protože to bylo rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Zatímco možná druhá nominace Gerlocha je exhibicionistická, první nominace ze strany prezidenta byla celkem logická, neboť kvůli jeho minulým postojům a současné podpoře jeho i premiéra by měli oba pánové záruku, že bude opět vycházet vstříc jejich požadavkům: každá neliberální moc, když si chce uzurpovat vládu, se opírá vždy o slabé lidi ve státě, o kterých ví, že jsou poslušní, protože jim nic jiného nezbývá.

Profesor Gerloch nikdy nehájil ústavní pořádek, vždy pouze zájmy svých klientů, proto je možné, že mu ještě nějakou jinou funkci nabídnou. Nebezpečí ale v tomto případě by bylo o to větší, že po odchodu předsedy Ústavního soudu Rychetského by se mohl takový člověk stát za necelé tři roky i předsedou celého soudu.

A jak napsal Jiří Přibáň: „Zničit vše, co se v této zemi podařilo vybudovat v ústavním soudnictví v posledním čtvrt století.“