Nestává se často, aby v dnešním světě řídícím se pravidly klipové zábavy vítězil obsah nad formou. Čeští voliči však letos mají štěstí a zažívají kampaň, která nastoluje vskutku věcná témata. Když pomineme strategii ODS, jež hýří na billboardech nic neříkajícími čísly, sem tam zabrnká na lacinou antikomunistickou strunu a umně ukrývá svého lídra před nelítostnými světly reflektorů, ostatní strany si náměty pro předvolební období nevybraly špatně. Sociální demokraté hovoří o ekonomickém růstu a jeho přesahu do našich peněženek, lidovci mají svoji rodinu a zelení se dokonce nebojí ani nepopulárních návrhů, jako je zákaz topení uhlím.

Nyní do nejostřejší fáze kampaně vstoupila sama hlava státu – a levice jí může být vděčná. Václav Klaus totiž vetováním zákoníku práce a zákona o neziskových zdravotnických zařízeních podtrhl stěžejní body, jimiž se liší levice od pravice, zastánci solidární a sociálně soudržné společnosti od hlasatelů bezbřehého trhu bez elementárních pravidel.

Již počátkem týdne se Václav Klaus přiznal, že jeho veta jsou „implicitní podporou těch, kteří si nepřejí přesně to, co se tady děje, a kteří by můj podpis brali jako zradu jistých ideálů a jistých pohledů na svět“. Jasně tak potvrdil, že na Pražském hradě nesedí nadstranický prezident, jenž v rámci svých pravomocí pečlivě vyhodnocuje soulad přijímaných zákonů s ústavou, nýbrž ideolog, aktivní stoupenec určitého názorového proudu, který při výkonu své funkce protěžuje.

Zdánlivě zní Klausovo vábení lákavě: méně regulace, méně zákonů, méně úředníků. Převedeno do praxe to však znamená neviditelnou ruku trhu vládnoucí nad zdravotnictvím, privatizace, v horším případě tunelování nemocnic, dolování zisku tam, kde jde o zdraví a životy, nota bene z kapes běžných pojištěnců. V pracovněprávní legislativě pak preferování zájmů zaměstnavatelů před zájmy zaměstnanců, možnost dávat výpovědi z práce bez udání důvodu, omezení prostoru pro působení odborů.

Překvapí poté někoho, že prezident zprvu pochopil sociálně demokratické plakáty ODS minus jako smělé přihlášení se občanských demokratů ke svým skutečným záměrům? „Já jsem si říkal: ODS jde na to fakt takhle odvážně? To docela zírám, to se pochlapili…,“ prohlásil před novináři.

Jakmile se poslanci sejdou na poslední předvolební schůzi Sněmovny a zahájí hlasování o vetech neskonale zásadového prezidenta, vyšlou srozumitelný vzkaz občanům, jakou společnost upřednostňují a o které principy se opírají. Hlavním už nebude to, kdo s kým zvedá ruku, ale jak se kdo staví k reálnému problému. Ve svých slibech nezvykle štědrá ODS bude moci ukázat, nakolik jí záleží na řadových zaměstnancích a pacientech nedisponujících zvláštními fondy na nadstandardní péči, a Kalouskovi lidovci se budou ještě jednou moci rozpomenout na svůj programový závazek podporovat neziskové nemocnice.

Význam dvou zmíněných zákonů vracejících se na poslanecké lavice může snadno přebít vůni volebního guláše či hýkání hvězdiček pop music po boku kandidátů a upnout pozornost lidí k tomu podstatnému, o co ve volbách běží. Ostatně všichni se něčím živíme, všichni máme starost o své zdraví. Nad počínáním Václava Klause proto zůstává jediná otázka: Opravdu má dojem, že by tak odlišné strany, jako je ČSSD a ODS, mohly o pár týdnů později za jedním stolem přemítat o povolební velké koalici?

Právo 11.5.2006

poradce předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka