Podle naší Ústavy je jednou z největších pravomocí hlavy státu rozhodnutí o vládě. Dvakrát je to totiž prezident republiky, kdo uděluje pověření k sestavení vlády. Václav Klaus má tuto pravomoc letos poprvé po volbách. A jako s uděláním zrovna po volbách, které rozdělily sněmovnu na dvě poloviny.

Prezident Klaus hned po volbách trochu situaci zkomplikoval, když se dal slyšet, že nemusí po neúspěšném kroku vítěze voleb pověřit druhou nejsilnější stranu. Situaci zkomplikoval především šéfovi ODS Mirku Topolánkovi. Tance kolem zvolení předsedy sněmovny, které si vzaly několik povolebních týdnů, nastaly především kvůli tomu. Sněmovní pat pak prezident vyřešil tím, že možnost pověřit sociální demokracii připustil.

Topolánkova vláda důvěru, jak se dalo očekávat, nedostala. Prezident si takticky vytvořil větší prostor tím, že se rozhodl k druhému pokusu o vládu dát pověření až po podzimních volbách. Sociální demokraty tím, podle prohlášení jejich špiček soudě, nepotěšil. Přitom by měli ocenit prezidentovu snahu nezasahovat do výsledku komunálních a senátních voleb. Situace, že bude Jiří Paroubek sestavovat vládu v době, kdy voliči přicházejí do volebních místností, by přece mohla výrazně radikalizovat tu část voličů, kteří si myslí, že Paroubka bylo dost.

Něco kolem 14 dnů bude mít prezident Klaus na jednání se zástupci parlamentních stran. Vzhledem k tomu, že hlavní hráči – ODS a ČSSD - nehlásí zásadní proměnu vyjednávacích týmů, lze si těžko představit zásadní obrat v jednáních. ČSSD, která s Paroubkem od voleb hraje o jediné, a to o svůj pokus o kabinet, těžko přijme jiné řešení. Ostatně dnešní prohlášení ČSSD o možném zpochybnění nestrannosti hlavy státu vypouštějí dost jasné signály.

Prezident je v povolební době na politické půdě. Jak si však schopný politický hráč, kterým bezesporu Václav Klaus je, poradí se situací, která může být tentokráte patem pro něho samotného? Daleko spíše než v překvapivých scénářích, byl Václav Klaus jak ve své straně, tak v exekutivě schopný ve vyjednáváních. Je otázkou, jestli při tom hrála větší roli jeho pověstná autoritativnost či schopnost vyhmátnout všeobecně nejméně nepřijatelný kompromis. Každopádně málokterý politik prošel tak složitými situacemi často ještě posílený, jako právě Klaus.

Dnes je ale ve složité situaci především proto, že politická půda, na které operuje kvůli vládě, není pro prezidenta bezpečným územím. Klausovi se v roli hlavy státu očividně líbí a současně se mu v ní očividně daří. Tento potenciál by určitě nerad prohospodařil. Bude proto muset hledat řešení, které ČSSD přijme. A to rozhodně není snadné, pokud by se chtěl vyhnout pověření Jiřího Paroubka. Z pohledu na naprosto neproniknutelný krunýř, který sociální demokraté pod vedením svého současného předsedy nabízejí, se nedá očekávat, že by ČSSD prezidentovi se složitým rozhodováním pomohla.

A tak bude nyní čtrnáct dnů veřejnost možná s větším napětím než výsledky podzimních voleb sledovat Hrad. Přitom v obou největších stranách s klidem před bouří. Doufejme, že řešení Václava Klause bude tentokráte nejen politicky bravurní, ale i lidsky moudré.

(Psáno pro Česká média)